Poprvé v životě s cestovkou (a snad naposled)

Nikdy jsem tomu nerozuměl. Proč cestovka? Co je to delegát? K čemu to je? Nedávalo mi to smysl platit patnáct za zájezd, když letenka stojí šest a hotel čtyři. Současná koronasituace mě ale donutila opravdu s cestovkou vyrazit.

Bez debat rozumím cestovce u poznávacích zájezdů. Vyberete si exotickou destinaci - Čínu, Namibii nebo třeba Peru, zaplatíte cestovce a ta se o vás stará. Nafasujete průvodce, který řeší, kde budete spát, co budete jíst. Máte na místě člověka, který mluví jazykem, kterému rozumíte, ví, kam se jede, jak se tam dostat, v kolik hodin je tam třeba být, abyste měli dobré fotky, nestáli fronty a někdo vás zbytečně nevodil za fusekli nebo nenatáhl za dvojnásobek než je třeba platit.

Co jsem ale nepochopil je pobytový zájezd. Rovnice hotel+letenka=zájezd. Zaplatím cestovce peníze za to, aby mi koupila letenku (kterou třeba ani nechci) a ubytovala mě v jednom z desítek hotelů v dané lokalitě, které má nasmlouvané, přitom v dalších stovkách se ubytovat nemůžu. Na letišti čeká člověk, který mi řekne, do jakého autobusu mám nastoupit, a ten autobus mě po nějakém čase vyhodí před hotelem (předtím ale třikrát zajíždí k jiným hotelům kde vystupují ostatní). Ubytovat se v hotelu musím stejně sám, jen bych měl druhý den večer dorazit na schůzku, kde mi delegát vysvětlí, jak hotel funguje, co tam mám dělat a jak je organizovaný odjezd... a o pár dní později mě autobus doveze zpět na letiště, kde si zase musím poradit sám.

Obvykle tedy vyberu destinaci (k tomu cestovku nepotřebuji), rezervuji si letenky, na termín, na který se to hodí, ideálně odlet pátek po práci a návrat v neděli večer, ne jako s cestovkou sobota v poledne a návrat sobota v poledne, a vyberu si hotel, který se mi líbí a který si můžu dovolit. Z hotelu na letiště si domluvím vyzvednutí od hotelu, jedu autobusem, taxíkem, obvykle nic z toho není problém, ubytuji se... a o týden později se stejnou cestou vrátím na letiště a odletím domů. 

Proč jsem tedy letos vyrazil s cestovkou?

Letíme tři, do Egypta, na týden, a při příletu se musíme prokázat PCR testem. V době, kdy jsme chtěli letět, vyšel pozitivní každý třetí test, tj. byla tady šance, že jeden z nás bude bezpříznakový, ale pozitivní. Kdybychom si kupovali zvlášť letenky a zvlášť hotel, byla by to komplikace. A protože víme, že i před covidem bylo do Egypta (z důvodu vysokých cen letenek) často výhodnější letět s cestovkou (byť za cenu ztráty flexibility), nechali jsme se zlákat jednou, která nabízela možnost posunutí zájezdu v případě, že i třeba den předem bude mít někdo z nás pozitivní test. To nám dávalo smysl, a tak kupujeme a začínáme se těšit.

Jak jsem psal, letím s cestovkou (českou a z Česka) poprvé. Vůbec netuším, jak se to dělá. Emailem dostávám po zaplacení hromadu papírů, z nichž žádný mi neposkytuje žádné nové informace. Jistě je fajn se dozvědět, že se v Egyptě hovoří arabsky, jsou tam pyramidy, islám a není radno tam pít kohoutkovou vodu, ale byli jsme tam už všichni alespoň 5x.

Na letišti v Praze nic. Těšil jsem se na nějakého zástupce cestovky, člověka s vlaječkou a ve firemním tričku... ale nic. Jen nekonečná fronta na odlet do Hurgady. Stejným letem jsem letěl (bez cestovky) před pár týdny, takže nejsem překvapen. Letadlo plné do posledního místečka.

V Hurgádě procházíme kontrolami jako nůž máslem, tím že se nemusí řešit vízum, je všechno tak nějak rychlejší a kufry jsou zase mokřejší o anticovidový postřik. Mimochodem, máme asi 20kilové kufry. Z toho 18 kilo je potápěčská výstroj. Může mi někdo vysvětlit, proč všichni ostatní kolem - nepotápěči - táhnou s sebou 23kilové kufry? To si berou k moři mikrovlnku?

První den jsme na hotelu. Procházíme komplet areál, zjišťujeme, co tady je a jak to funguje, a dáváme si ponor v místním divecentru. Víme, kdy a jak funguje jídelna (je to všude napsané), víme, jak funguje pláž a potápění (to nám řekli v divecentru). Ve čtyři máme sraz s delegátem.

Půl hodinu nám vypráví o tom, co hotel poskytuje, kde je jídlo, nehledě na to, že jsme si všichni už hotel prošli a byli jsme na snídani a na večeři. Víme, kdy se v sobotu odjíždí. A můžeme hlásit, jestli máme v hotelu nějakou závadu. To sice můžeme (a udělali jsme) i na recepci, ale tak asi nějak pro jistotu. Nutno uznat, že šikovný mladý Egypťan má na starosti hotelů hodně a má vystudovanou češtinu na univerzitě v Káhiře, takže mluví nikoliv perfektně, ale řekl bych chvalitebně. V našem hotelu jsou ovšem ubytovaní jen a pouze Poláci, Češi a soudruzi z matičky Rusi (potažmo post-SSSR prostoru mluvící rusky). Personál tedy poměrně solidně rozumí základním slovanským výrazům a dá se domluvit i bez použití angličtiny.

Takže si to shrňme. Cestovka nám poskytla delegáta, kterého nepotřebujeme, a který nám provyprávěl skoro hodinu času z prvního dne. Dále jsme dostali autobus, ale protože trvalo, než odjel, a pak několikrát zajížděl někam, kam jsme nejeli, ztratili jsme ze zájezdu další půl hodinu času pryč jedním směrem určitě. Za to jsme dostali onen pomalý transfer a delegáta... kterého jsme nepotřebovali.

Nebýt pandemie a pojistky posunutí zájezdu v případě pozitivity na Covid, asi by bylo jednodušší zajistit si cestu bez cestovky. Možná ne levnější, ale jednodušší. Ono mi totiž přijde opravdu fyzicky a časově jednodušší zajistit si letenky po vlastní ose, hotel po vlastní ose a transfer po vlastní ose.

Jak jsem už ale uvedl výše, nemusí to tak být vždy. Cestovky dokážou z aerolinek vymáčknout letenky za nižší ceny, a zrovna Egypt je obvykle po vlastní ose extra drahý (8000 Kč/letenka). Některé hotely, byť prodávají bungalovy cestovkám za pusu, chtějí přes portály typu Booking nesmyslné ceny. Takže nemůžu vyloučit, že zase do Egypta s cestovkou pojedu. Když bude zájezd třeba za 11 tisíc. A miska vah s rovnicí hotel+letenka=zájezd se překlopí na mou stranu.