Pět hodin v Kataru
Po přistání procházím přes security a spěchám do tranzitního prostoru. Tam je přepážka s výlety – zdarma – do města. 33 míst, registrace od 16:00 do 18:30, samotný výlet v osm večer. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Je pět hodin a už je pro dnešek kompletně semleto.
Fór je v tom, že když chcete jet na ten výlet, musíte mít štěstí. Nelze se nijak registrovat, prostě musíte v Kataru přestupovat, mít letenku od Qatar Airways, a dorazit na onu přepážku. Pak nepotřebujete vízum, o ta se zřejmě postará dopravce právě v té cca dvouhodinové časové rezervě mezi registrací a odjezdem autobusu do města. No, kdybych na to spoléhal, měl bych problém.
Jenže já na to nespoléhal a vízum mám vlastní - můžu tedy ven z letiště neorganizovaně. A tak se u přepážky obracím... a obracím a obracím. Chtěl jsem napsat na imigrační a ven z budovy, ale na to tady nemají proces. Jakmile jednou projdete přes security do tranzitu, není cesty zpět. Posílají si mě od čerta k ďáblu. Každý jiným směrem. Trvalo mi dobře půlhodinu, než jsem zjistil, že jediná cesta je proti proudu bezpečnostní kontroly. Tak jo.
Fronta na imigračním další půlhodinu. Všude kolem reklamy, jak je tohle šesté nejlepší letiště světa. A Qatar Airways prý pětihvězdičkové aerolinky. Kam jste dali oči, hodnotitelé?
Problém je, že přestože mám plán B – vlastní víza – tak ho nemám úplně (vlastně vůbec) vymakaný. Nemám ponětí, jak se dostat do města, co tam vidět, jaký je kurz místní měny či cenová hladina. Ale mám štěstí – podařilo se mi rozchodit wifi.
To není tak snadné, jak se může zdát. Pro přihlášení mají dvě možnosti: SMS a QR kód. Na první pohled fajn. QR kód nevím co, kde a jaký, ale SMS, to by fungovat mělo. Nefunguje. Chyba v systému, u ČR mají předvolbu +42 místo +420, ale číslic za předvolbu můžete napsat jen devět. Slováci to mají správně.
OK, tak zkusím ten QR kód. Pod pojmem QR kód se skrývá možnost zadat jméno a rezervační kód nebo číslo letenky. Tudy vede cesta...
Vygooglil jsem kurz 7 Kč za riál, od toho začnu. Vědět kurz je potřeba - jinak nemáte šanci vytáhnout rozumný obnos z bankomatu. Vytahuju tedy sto riálů z bankomatu. Dostávám dvě padesátky. Náhodou je hned vedle stánek jakéhosi autobusového dopravce. Ptám se slečny za přepážkou, že mám cca 6 hodin, chtěl bych si prohlídnout město a vrátit se zase na letiště. Doporučuje 24hodinový lístek za 20 riálů. Zdá se, že nic jiného nemá, ale nevadí, pořád lepší než taxík. Vytahuju padesátiriálovku (už dříve jsem se ptal, zda berou karty - neberou). Nemáte drobnější? Sorry jako. Nemá na vrácení, asi jsem tady dnes, v půl šesté večer, první zákazník. Prý si mám jít rozměnit do trafiky. No nevadí, stejně mám žízeň z toho běhání po terminálu, takže kupuju colu a pak i ten lístek. Z letiště jezdí linky 747 a 777. Náhoda? Nemyslím. Beru první lepší Jumbo do centra. Zpět se uvidí.
Sleduju na navigaci, kde jsem, a když to začne vypadat jako centrum, lezu ven. Cca dvě hodiny se motám kolem starého souku a po nábřeží. Tma jak v pytli, z fotek asi moc nebude, no nevadí. Hlavní úlovek – magnet na lednici – mám. Teď by to chtělo popojet k místnímu mrakodrapovišti, ale snad půl hodiny nic nejede. Až konečně 777ka. Klimatizovaná (Jumbo nebyl). Když dojede k mrakodrapům, vůbec se mi nechce ven, po dvou hodinách pajdání jsem mokrý - venku je, tma netma, pětatřicet (konec dubna). Na konečné se domlouvám s řidičem, že si ani nebudu vystupovat a pojedu rovnou zpět na letiště. Nemá s tím problém.
Na konečnou jsme dojeli tři. Dva vystoupili, tři nastoupili. A v této čtyřčlenné osádce to dotáhneme až před terminál. Divná letištní linka, divné město, divná země. Tak divná, že si toho všimly i okolní státy, a pokud se s někým rozkmotří Saúdská Arábie, musí být hodně divný. Čekal jsem, že Doha je něco jako Dubaj. Není.
Stálo to za to? Jasně, že stálo. A ani to nevyšlo draho, víza jsem dostal zdarma přes Internet, 700 korun v riálech utratil za jídlo, pití, dopravu a suvenýry, a ještě mi pár riálů zbylo. Na příště? Nemyslím. Katar není zrovna země, kde bych chtěl trávit týden, a pokud už se tam znovu nepodívám, nebudu se příliš trápit. Ale na 5 hodin - proč ne. Příště bych takhle rád přestupoval třeba v Kuvajtu :-).
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Nemovitosti bez majitele? Rusové chtějí na Ukrajině zabavit přes 13 tisíc bytů a domů
Ruské úřady chtějí na okupovaných ukrajinských územích zabavit více než 13 tisíc bytů a domů, které...
Prezident Pavel navštíví Explosii, děti v léčebně i podebatuje ve Vysokém Mýtě
Poslední kraj, který v roli prezidenta České republiky Petr Pavel ještě oficiálně nenavštívil, je...
Kolony brzdí provoz na D5 a D8 před hranicemi, důvodem jsou německé kontroly
Na dálnicích D5 a D8 stojí před hraničními přechody do Německa dlouhé kolony především kamionů....
Neapolí otřáslo zemětřesení. Bylo nejsilnější za posledních 40 let
Okolím jihoitalského města Neapol v pondělí večer otřáslo zemětřesení, podle agentury AFP...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 246
- Celková karma 15,57
- Průměrná čtenost 1418x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.