Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
A ano, nejen v Texasu.
Běžné benzínky u nás, v USA ale i všude jinde na světě mají tak deset stojanů. Někdy více, jindy méně. Obvykle k nim lze přijet ze dvou stran, tj. najednou může tankovat do dvaceti, nebo lehce přes dvacet aut.
Na vhodných místech je třeba ještě pár stojanů pro náklaďáky, takže se možná dostaneme na třicet maximálně současně tankujících aut.
V Texasu je všechno větší, ale benzínky zrovna ne. Tedy kromě Buc-ee’s. Řetězce benzínek typického pro Texas, s přesahem do okolních států, zejména východně od Texasu.
A tak tam ty menší benzínky mají minimálně 80 stojanů (čtyčicet oboustranných) pro osobní auta. S náklaďáky se tam nepočítá. Navštívili jsme dvě takové benzínky. Ta menší, před Austinem ze směru od Houstonu, měla „jen“ 88 stojanů a asi 10 superchargerů pro Tesly. Ta větší, na dálnici mezi San Antoniem a Austinem, a do nedávna největší benzínka světa, měla 120 stojanů a 24 superchargerů.
To už je pořádná porce a pořádná skrumáž lidí. Navíc je u každé z nich i velké parkoviště jako u supermarketu. A on to supermarket v podstatě je. Je tam pekárna, cukrárna, nespočet automatů na kafe nebo nápoje, prodejna všeho možného a nemožného od texaských suvenýrů po lovecké potřeby, ale koupíte tam i šikovné věci do auta (např. ledničku) nebo na pláž (nafukovačky nebo plavky), nebo hračky.
Jasně, tohle všechno koupím i na normální benzínce. Jenže ta prodejna obvykle nemá prodejní plochu jako středně velké Tesco.
Buc-ee’s se ukázalo jako nejvýhodnější místo, kde v Texasu nabíjet Teslu. Superchargery nejsou na každé, ale pracuje se na tom. Nabíjeli jsme na dvou výše zmíněných benzínkách, a protože k nabití jsme potřebovali obvykle 15-20 minut (z obvyklých 15-20% na nějakých 80%), stihli jsme si tam akorát rychle okouknout sortimet, skočit na WC (jedny z nejlepších WC, na jaká lze v USA narazit) a koupit si pití. Hotovo, můžeme zase dál.
Do Texasu jsme jeli v podstatě kvůli třem věcem: zatmění slunce, návštěvě v NASA, a testování Tesly, tj. reálného využití jako auta z půjčovny. K tomu se asi ještě vrátím v samostatném článku.
Elektřinu jsme „tankovali“ 15x a byl to sakra rozdíl dobíjet u Buc-ee’s, Walmartu nebo alespoň u normální benzínky, nebo jen tak někde na parkovišti u hotelu, kde nic není. Nic, čím by se člověk na 20 minut zabavil. Většinou nám tak nepřišlo, že nás dobíjení Tesly omezuje. Někdy ano. Třeba u odbočky do NASA v Houstonu je Supercharger na tak nešikovném místě, že můžete tak maximálně koukat, jak vám přibývají procenta.
Která benzínka je tedy největší?
Podle prodejní plochy je to nová pumpa na dálnici I40 nedaleko Knoxville v Tennessee. Podle počtu stojanů mi to (o dva superchargery) vychází stále na původní největší pumpu v New Braunfels, na severu San Antonia v Texasu.
Je to ale úplně jedno. Tohle je prostě benzínka 21. století. Čisto, uklizeno, všechno po ruce. Ceny vyšší než v supermarketu, ale asi o fous nižší, než na našich benzínkách.
Těžko říct, jestli by se něco takového ujalo v Evropě. Nebýt na D1 benzínka na každém rohu, tak jedna pořádná u Jihlavy by si jistě místo našla. S WC zadarmo, a krásně čistými a udržovanými. Aby taky ne, když tam za úklid nabízejí od 20 dolarů na hodinu.
