Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Asi jste už byli na pár českých nebo slovenských hradechh. Postaven ve 12. století, dobyt Žižkou, opuštěn, zakoupen, opraven, prodán králi, prohrán v kartách, přestavěn v barokním slohu, prodán řádu, přebudován na zámek, krátce zabrán Napoleonem a pak Švédy, opraven, pobořen v 1. světové válce, částečně opraven, zabrán Wehrmachtem, poničen, zestátněn, použit jako sklad brambor a ponechán svému osudu. Je to vždycky tak nějak, historie našich hradů a zámků bývá vždy podobná.
V polské Poznani na to šli od lesa. Aby jim tam hrad po staletí nepustnul a neprocházel rukami různých šlechticů, postavili ho raději až v letech 1904 až 1910 pro jistého Friedricha Wilhelma Viktora Albrechta von Preußen, toho času německého císaře a pruského krále Viléma II.
Hrad měl symbolizovat věčnou nadvládu Německa nad Velkopolskem. Mělo to jen dvě drobné chyby. Císař se tam zajel podívat na otvíračku v roce 1910 a pak očíhnout novou kapli (k té se ještě vrátíme) v roce 1913. Na konci roku 1919 proběhlo cosi jako Velkopolské povstání a Poznaň zabralo Polsko, čímž věčná nadvláda Německa symbolicky skončila.
Do baráku se nakvartýrovala nově založená Poznaňská Univerzita a část hradu byla přestavěna na případnou rezidenci polského prezidenta, kdyby jel náhodou kolem. Postupně byl hrad degermanizován, aby to tady nevypadlo úplně stejně jako v Berlíně (což byl původní plán), a navezl se sem nábytek a umění z Polska. Což jak už tak v Polsku bývá, nebylo na dlouho, protože v září 1939 se do baráku nakvartýrovali zpátky Němci.
Nějaký Hitlerův vlezdoprdelka dostal super nápad, že by tenhle původně německý císařský hrad mohl být Hitlerovou polskou rezidencí. Pustili se do práce a v podstatě stihli "nacifikaci" hradu dokončit akorát tak včas, aby přišel květen 1945. Původní kaple, kterou jsem zmiňoval výše, byla zrušena, a v jejích prostorách byl vybudován kancl pro říského vůdce. Ten se sem ale nikdy nepodíval, než by měl jet do Polska, tak se raději zastřelil.
A tak sem zase nalezla Poznaňská univerzita, pak nějaký ten městský úřad, proběhla "denacifikace" prostor. Nicméně pořád tady máte z monumentálních sálů takový podivný stísněný pocit. Kdybych měl prostory k něčemu přirovnat, vzpoměl jsem si při pobytu v chodbách a síních hradu na interiér pomníku "Údolí padlých" u Madridu nebo na vstupní prostory uprostřed hory pod chatičkou "Orlí hnízdo" u Berchtesgadenu.
No a teď je tam kulturák, takové moderní kulturní centrum s výstavními sály, kinem, a libovým vstupným asi 30 korun, které vám dovolí projít si sály a chodby, které měl obývat a procházet jeden vídeňský malíř, na věčné časy a nikdy jinak. Jen to zkrátka nevyšlo.
Kdybyste třeba jeli kolem, zastavte se. Poznaň je fajn město, hezké, opravené, historické, na rozdíl od průmyslové Lodže s jednou ulicí bez náměstí, nebo po druhé světové postavené Varšavy s širokými bulváry, ale maličkým centrem. Krakov je zase trochu moc turistický. V Poznani nás překvapilo víc věcí. Třeba tam mají dvě zoo, což asi není světový unikát, ale na město s půl miliónem obyvatel je to neobvyklé.
Jo a taky tam vaří unikátní českou kuchyni v restauraci "Pyšná chalupa". A slovenskou kuchyni v restauraci "Dřevný kocůr". Nedělám si srandu, takové jazykové hybridy se jim tam povedlo vytvořit. I s tou diakritikou. Inu, Poláci.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (2/2)
V první části článku jsme se podívali na Masai Mara, Hells Gate, Crescent Island, jezero Nakuru a za nosorožci do Ol Pejety. Držte si klobouky, v tomhle článku se podíváme do za mě nejkrásnějšího parku v Africe.
Aleš Gill
Návod na... Safari v Keni (1/2)
Je to pěkných pár let co jsem napsal "Návod na Safari v Tanzánii". A je to už nějaký ten pátek co jsme se vrátili z Keni. Dnes si uděláme takovou malou recenzi rezervací a parků, které Keňa nabízí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Argentinský prezident si rýpl do choti španělského premiéra. Madrid žádá omluvu
Španělská vláda v neděli oznámila, že se rozhodla odvolat španělskou velvyslankyni v Argentině. A...
Na abertamské křižovatce během pár dní hořelo další auto, všichni stihli utéct
Druhý požár osobního automobilu na v podstatě totožném místě v rozmezí pouhých několika dní...
Za Raísího truchlí Rusko i Hamás. My to nebyli, ujišťuje Izrael
Do Íránu po smrti prezidenta Ebráhíma Raísího a ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána míří...
Zemřel advokát Pavel Smutný, prezident Česko-izraelské obchodní komory
V neděli 19. května zemřel ve věku nedožitých 65 let advokát, filantrop a prezident Česko-izraelské...
Prodej komerčního pozemku, 1933 m2, Jevišovka
Jevišovka, okres Břeclav
2 100 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1424x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.