Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Asi jste už byli na pár českých nebo slovenských hradechh. Postaven ve 12. století, dobyt Žižkou, opuštěn, zakoupen, opraven, prodán králi, prohrán v kartách, přestavěn v barokním slohu, prodán řádu, přebudován na zámek, krátce zabrán Napoleonem a pak Švédy, opraven, pobořen v 1. světové válce, částečně opraven, zabrán Wehrmachtem, poničen, zestátněn, použit jako sklad brambor a ponechán svému osudu. Je to vždycky tak nějak, historie našich hradů a zámků bývá vždy podobná.
V polské Poznani na to šli od lesa. Aby jim tam hrad po staletí nepustnul a neprocházel rukami různých šlechticů, postavili ho raději až v letech 1904 až 1910 pro jistého Friedricha Wilhelma Viktora Albrechta von Preußen, toho času německého císaře a pruského krále Viléma II.
Hrad měl symbolizovat věčnou nadvládu Německa nad Velkopolskem. Mělo to jen dvě drobné chyby. Císař se tam zajel podívat na otvíračku v roce 1910 a pak očíhnout novou kapli (k té se ještě vrátíme) v roce 1913. Na konci roku 1919 proběhlo cosi jako Velkopolské povstání a Poznaň zabralo Polsko, čímž věčná nadvláda Německa symbolicky skončila.
Do baráku se nakvartýrovala nově založená Poznaňská Univerzita a část hradu byla přestavěna na případnou rezidenci polského prezidenta, kdyby jel náhodou kolem. Postupně byl hrad degermanizován, aby to tady nevypadlo úplně stejně jako v Berlíně (což byl původní plán), a navezl se sem nábytek a umění z Polska. Což jak už tak v Polsku bývá, nebylo na dlouho, protože v září 1939 se do baráku nakvartýrovali zpátky Němci.
Nějaký Hitlerův vlezdoprdelka dostal super nápad, že by tenhle původně německý císařský hrad mohl být Hitlerovou polskou rezidencí. Pustili se do práce a v podstatě stihli "nacifikaci" hradu dokončit akorát tak včas, aby přišel květen 1945. Původní kaple, kterou jsem zmiňoval výše, byla zrušena, a v jejích prostorách byl vybudován kancl pro říského vůdce. Ten se sem ale nikdy nepodíval, než by měl jet do Polska, tak se raději zastřelil.
A tak sem zase nalezla Poznaňská univerzita, pak nějaký ten městský úřad, proběhla "denacifikace" prostor. Nicméně pořád tady máte z monumentálních sálů takový podivný stísněný pocit. Kdybych měl prostory k něčemu přirovnat, vzpoměl jsem si při pobytu v chodbách a síních hradu na interiér pomníku "Údolí padlých" u Madridu nebo na vstupní prostory uprostřed hory pod chatičkou "Orlí hnízdo" u Berchtesgadenu.
No a teď je tam kulturák, takové moderní kulturní centrum s výstavními sály, kinem, a libovým vstupným asi 30 korun, které vám dovolí projít si sály a chodby, které měl obývat a procházet jeden vídeňský malíř, na věčné časy a nikdy jinak. Jen to zkrátka nevyšlo.
Kdybyste třeba jeli kolem, zastavte se. Poznaň je fajn město, hezké, opravené, historické, na rozdíl od průmyslové Lodže s jednou ulicí bez náměstí, nebo po druhé světové postavené Varšavy s širokými bulváry, ale maličkým centrem. Krakov je zase trochu moc turistický. V Poznani nás překvapilo víc věcí. Třeba tam mají dvě zoo, což asi není světový unikát, ale na město s půl miliónem obyvatel je to neobvyklé.
Jo a taky tam vaří unikátní českou kuchyni v restauraci "Pyšná chalupa". A slovenskou kuchyni v restauraci "Dřevný kocůr". Nedělám si srandu, takové jazykové hybridy se jim tam povedlo vytvořit. I s tou diakritikou. Inu, Poláci.
