Můj Londýn

Je to už jedenáct let co jsem ho navštívil poprvé, a pak ještě mockrát. Londýn, metropoli evropského bankovnictví, největší město EU, pravděpodobně nejvíce kosmopolitní město EU. Nic z toho již nemusí za pár let platit...

Londýn pro mně zůstane, kromě rodné Ostravy, Karviné, kde jsem vyrůstal, a Prahy, čtvrtým domovem - strávil jsem tam více času než v kterékoliv jiném městě navštíveném na svých cestách - přes dva měsíce. Londýn je pro mě místem, kam jsem jel poprvé bez rodičů. Poprvé letadlem. Při cestě do Londýna jsem si poprvé uvědomil, že létání není nedostupným požitkem nejvyšších vrstev, ale s příchodem nízkonákladových společností se dostává téměř na úroveň autobusových linek - a z dnešního úhlu pohledu obvykle i níže.

Při své první návštěvě v roce 2006 jsem měl několik cílů. Během čtrnácti dní poznat z města co nejvíce. Ověřit si, že základy angličtiny nabyté při střední škole k něčemu jsou - na základce jsem měl, coby němčinář, angličtinu jenom jako volitelný odpolední kurz. A hlavně si čtrnáctidenním intenzivním kurzem angličtinu někam posunout. Posun v angličtině možná nebyl velký, ale posun v hlavě byl významný - nebál jsem se mluvit, improvizovat, dělat chyby a učit se z nich. Setkal jsem se kromě učitelů se spolužáky z různých částí Evropy a Afriky, naučil se rozumět různým dialektům - prostě jsem musel. Zejména italská angličtina a angličtina spolužáků z frankofonní Afriky mi dávaly zabrat. Ale poddalo se to, a pomáhá mi to na cestách. Měl jsem učitele z Jižní Afriky, z Nového Zélandu, Kanady a Británie, kteří uměli učit anglicky studenty, kteří toho ještě anglicky moc nerozuměli. Byli fakt výborní a rád na ně vzpomínám.

Při kurzu jsem zažíval různé příhody - nikdy nezapomenu na otázku učitele, jak je možné, že se spolužačkou z Kysuckého Nového Mesta používáme společný slovník. Už si nepamatuju, jestli česko-anglický nebo slovensko-anglický. Nikdy nezapomenu ani na svůj noční výlet na Stonehenge, ze kterého jsem se vrátil unavený, promáčený, dal jsem si u rodiny, u které jsem bydlel, sprchu, a pelášil se sirkama v očích do školy. Nezapomenu ani na zápas mistrovství světa ve fotbale, kde jsem byl ve třídě s televizí plné Italů jediný Čech. A hráli samozřejmě naši s Itálií.

Bydlel jsem tehdy u manželů - on Angličan odněkud z Leicesteru, ona Francouzska z Bretaně. Další dobrá škola, každé ráno a večer jsem si měl s kým procvičovat angličtinu, a dodnes jsem s nimi v kontaktu, před pár lety jsem je navštívil v jejich novém domě a poznal jejich dceru, která (chudák) dostala dvě jména - jedno francouzské a jedno anglické - a obě příjmení. Asi bych se na jejím místě podepisoval jenom iniciálami - MGAK.

Po výšce přišel další výlet do Londýna, tentokrát s úplně jiným cílem - hledání práce. Koupil jsem zpáteční letenku na šest týdnů s tím, že když si najdu práci v oboru (IT), za šest týdnů si dojedu domů pro víc věcí. Pokud nenajdu, vrátím se zpět. A tak se i stalo, posílal jsem životopisy na všechny strany, dělal pohovory po telefonu, občas - ale jen zřídka - mě pozvali někam na konkurz. Ale všude to bylo stejné - byl rok 2008, rozbíhala se krize, firmy spíše propouštěly a pokud chtěly někoho nabrat, tak spíš rodilé mluvčí s praxí než lidi s východoevropským přízvukem s ještě mokrým diplomem.

Opět to byla dobrá škola a pro mě i příležitost prozkoumat Londýn a blízké okolí. Bydlel jsem na konci Victoria Line ve třetí zóně, ne nějak extra daleko do centra, ne úplně na okraji města. Na domě nás žilo devět. Češi a Slováci. Moc angličtiny se tam pobrat nedalo, ale bylo to nejlevnější řešení.

Protože je doprava v Londýně na poměry nezaměstnaného ekonomického imigranta velmi drahá (týdenní "Oysterka" stála zhruba tolik co v Praze čtvrtletní "Lítačka"), snažil jsem se výjezdy do města za prací kumulovat do jednoho, dvou dní v týdnu. Ostatní dny jsem posílal životopisy, odpovídal na telefonáty, a v rámci možností prozkoumával město autobusem (výrazně levnější než metro) a pěšky. To byla i doba, kdy jsem prolézal různá zajímavá Londýnská muzea, parky, kostely a jiné zajímavosti s nulovým, případně nízkým vstupným. Mým domovem mimo domov se stala Národní Galerie - byl jsem tam několikrát, unikal jsem tam před deštěm a kochal se zejména impresionisty.

Práce si mě nakonec našla sama, byť jinak, než jsem si představoval - pár dní před odjezdem jsem začal pokukovat po místech v Praze a za týden jsem už podepisoval smlouvu - krize do středu Evropy ještě nedorazila. Z ekonomického imigranta v cizí zemi s angličtinou jsem se nakonec stal ekonomickým migrantem v zemi vlastní.

Kromě těchto dvou delších pobytů jsem Londýn a Anglii navštívil mockrát, těžko bych se dopočítal. Někdy jenom na pár hodin při přestupu, jindy na týden, kdy jsme spolu s bratry objížděli sever Anglie a Wales a kochali se místními hrady. Ale zpět do Londýna. Jaký vlastně je?

Londýn je úžasný. Pokud nemáte peníze, můžete nakupovat v supermarketech za prakticky stejné peníze jako doma a vařit. Pokud peníze máte, můžete v restauracích nejrůznějších národů ochutnat jídla z celého světa. Londýn a blízké okolí nabízí nepřeberné množství atrakcí od zmíněných muzeí přes zábavní park až po africké safari. Můžete vyrazit na pláže do Brightonu nebo na treky po útesech jihovýchodního pobřeží. A ani to nemusí být drahé. Pokud si lístky na vlak zajistíte přes internet, s předstihem a ideálně pro větší skupinu, dostanete se na zlomek ceny, kterou zaplatí jednotlivec, deset minut před odjezdem, v pokladně na nádraží. Stejně je to s autobusy.

Nejdražší položka, pokud nemáte práci nebo studujete, je tak mimo ubytování místní doprava. Čím dále od centra bydlíte (ve vzdálenější zóně), máte pravděpodobně lehce levnější ubytování, ale doprava metrem se prodraží. Zbývají autobusy - ty totiž zóny nemají, a tak se často vyplatí, pokud to jenom trochu jde, dojet třeba ze zóny 5 do zóny 3 autobusem a pak pokračovat metrem - týdenní jízdenka tři zóny může být v přepočtu o pětistovku levnější než pro zónu 5. Funguje to i opačně, pokud si koupíte "lítačku" jenom pro vnější zóny, je levnější, než ta zahrnující centrum (zónu jedna), kde jsou ale (skoro) všechny přestupy. Tam můžete jezdit autobusem, a ušetříte. Jenom si to musíte hlídat. A hlavně si stoupnout na zastávku na správné straně cesty, ne jako já, když jsem se vracel z výletu do Greenwiche.

Pokud se rozhodujete, jako já, kam jet studovat angličtinu, a máte podobné volby jako já před lety - Londýn, Maltu a nějaké zapadlé městečko kdesi daleko v Cornwallu - zvolte Londýn. Dá vám víc - víc prostoru na průzkum, víc památek, víc příležitostí. A pokud to jenom trochu půjde, zvolte pobyt v rodině před ubytovnou. Za drobný rozdíl v ceně máte dvojnásob angličtiny. A to se vyplatí.