Krkolomná cesta k mobilnímu internetu v Chile
Cesta do Chile (a následně Bolívie) byla logistickým oříškem. Letíme čtyři, ale protože to jinak nešlo, tam jsme letěli o 12 hodin dříve jenom já s bráchou, zbytek skupiny letěl jiným letem později. Zpět jsme letěli jeden dřív a tři později, ale to sem nepatří.
Jsem tedy s Martinem na předměstí Santiaga, máme půjčené auto, nakoupené zásoby, čekáme na zbytek výpravy a chceme zařídit to poslední: SIMku.
Obvykle je to jednoduché. Přijdete do obchodu operátora, tam je v ideálním případě ceník ve stylu 1GB/5€, 5GB/8€, 12GB/10€ a tak dál, dnes klidně až k 50GB. Nějaký tarif si vyberete, zaplatíte, dáte prodejci telefon, ten si ho rozebere, klidně v češtině vše nastaví a je to, vyzkoušíte otevřít Seznam a pokud jste nebyli půl dne online, Facebook a jeho kamarádi vás zahltí desítkama notifikací.
Takhle to funguje v Mexiku, v Rusku, na Ukrajině, částečně v Egyptě (někdy trvá pár hodin, než internet začne fungovat) a dokonce i v Tramtárii. Tedy pardon, Tanzánii. A teoreticky by to tak mohlo fungovat i v Chile. Ale proč si komplikovat život jednoduchým postupem.
Na základě recenzí a webu volíme operátora Entel, přijíždíme k pobočce, parkujeme a jdeme dovnitř. Není tu ani noha, bude to snadné. Jenže. Jenže tady neprodávají SIMky. Všechno by šlo zařídit, tarif, internet, nic není problém. Pokud tedy umíte španělsky a máte místní Entelovou simku. Španělsky jakž takž umím, ale místní Entelovou simku fakt nemám.
Není problém. Támle tudy vpravo vlevo podchodem rovně třetí doprava je elektro, tam prodávají SIMky. Po chvilce hledání a obědě v obchoďáku nacházíme správné elektro a kupujeme SIMku. Až podezřele jednoduché. Podaří se nám najít opět i stejný krámek Entelu.
Před půlhodinou tu nebyla ani noha, teď je tady fronta a lístečkový pořadník. Bereme si tedy lísteček a čekáme, až na nás přijde řada. Když na nás přišla řada, znovu vysvětlujeme - vyměnila se směna - že potřebujeme internet a že nás předtím poslali koupit si SIMku. Tu teď máme a že bychom tedy chtěli nějaký ten vybraný tarif. Jenže.
No to je fajn, že máte mobil a SIMku, ale na SIMce nemáte žádný kredit. Abych vám mohl aktivovat tarif 6GB/10000 pesos (cca 330 Kč), musíte mít kredit. Tak mi ho prodejte, říkám, a tlačím desetitisícipesovku prodejci. To my tady neděláme. To si musíte někde dobít. Třeba v lékárně. V lékárně?
Lékárna je támle tudy vpravo vlevo podchodem rovně třetí doprava. To by jednomu hráblo. Nakonec to vlastně bylo skoro vedle. V lékárně je - hádejte - plno lidí a lístečkový systém. Bereme si lísteček a čekáme. Když přijdu na řadu, snažím se vysvětlit, že mám mobil, mám SIMku, ale nemám kredit, a že bych potřeboval nabít deset tisíc pesos. A ono to jde. Lékárny v Chile totiž mají podobnou funkci jako naše trafiky. Dobít kredit, koupit los, vyhrát milión, dát si panáka a zajíst to okoralým chlebíčkem. V Chile asi bez toho chlebíčku. Každopádně máme mobil, SIMku, kredit a zbývá jenom aktivovat tarif.
Nabízí se jít zpět do Entelu, ale mám už nějaké letáčky co se někde válely na prodejně, nebo byly k té SIMce, a tak než dojdeme zpět k prodejně, daří se mi kreditem zaplatit internetový tarif a aktivovat data.
Nic nemůže být jednodušší. Jen ta prodejna Entelu, která neprodává SIMky a neumí dobíjet kredit, mi přijde jaksi zbytečná. Ale třeba se pletu.
Máte vlastní zážitky s připojením k internetu v různých částech světa? Pište do komentářů.
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Řidička najela do pořadatelů půlmaratonu v Budějovicích, jednu ženu zranila
Řidička terénního vozu najela v sobotu v Českých Budějovicích do skupinky lidí, kteří se jako...
Zkusili jsme trávu, přiznali kandidáti do EU. Kokain do parlamentu podle nich nepatří
Berou europoslanci kokain? „Nedivil bych se, když vidím některá vystoupení,“ prohlásil v...
Soudcům doplatíme šest krácených platů zpětně ve výplatě za červen, slíbil Blažek
Soudci dostanou v návaznosti na nález Ústavního soudu z minulého týdne nové platové výměry od...
- Počet článků 246
- Celková karma 15,11
- Průměrná čtenost 1421x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.