Kdy se z turisty stává cestovatel?
Kam musíme dojít, abychom překročili onu hranici? Kde a kdy se z člověka-turisty, který jezdí na dovolenou, stane člověk-cestovatel, který by potřeboval pár dní dovolené na zotavenou po návratu z cesty?
Příliš mnoho otazníků, asi bych měl ukončit jednu větu tečou na konci věty. Příliš mnoho otázek a příliš málo odpovědí. O mě někteří říkají, že jsem cestoval. Pro mě je ale cestoval pan Zikmund nebo pan Stingl, žijící legendy s hromadou knih na kontě, pánové, kteří v zámoří strávili značnou část života a umí o tom poutavě vyprávět.
Už o mě dokonce chtěli napsat "známý cestovatel". Já se tak necítím a bráním se tomu. Mám posvátnou úctu ke všem, kteří v oboru zvaném "cestování" něco dokázali. Co jsem dokázal já? Napsal jsem možná článek do cestovatelského časopisu, možná se mnou byl rozhovor v novinách, možná jsem o svých cestách jednou blábolil něco do rádia. Ale dělá to z turisty cestovatele?
Možná je cestování povolání a turistika koníček. Nesmírně fandím všem, kteří si cestováním dokáží vydělat peníze: dělají průvodce, natáčí filmy, jsou schopní je prodat, píší knihy, které opravdu lidi zajímají, kupují si je a čtou je; nebo ti, co vypráví, a lidé je poslouchají. Ti co píší články do časopisů na běžícím páse, fotí neuvěřitelné obrázky z míst, kam lidská noha jen tak nevkročí, a ještě neuvěřitelnější z míst naprosto všedních, jen viděných jinýma očima. To už se ale od cestovatele dostáváme k fotografovi...
Jsou chvíle, kdy nechci být cestovatel. Chci být ten turista užívající si klid egyptského resortu v zimě, když všichni ostatní turisti odjeli, a mít moře a zejména svět pod jeho hladinou jenom pro sebe. Občas ale chci být ten cestovatel, který vyrazí za hranice všedních dní, do míst, kam běžné cestovky turisty nevozí, na daleký jih či sever bez stromů a památek, nebo do míst, kam se nejezdí. Do pouští, měst zmítaných nepokoji, míst, která známe jen z obrazovky, ale nenapadlo by nás tam jezdit, nebo míst, na která už zanevřela i televize a tisk. Do měst, o kterých se nemluví, byť jsou svým způsobem zajímavá a mají co nabídnout - byť jen ten pocit "tady jsem jediný turista/cestovatel široko-daleko". Chci sbírat náměty na další články, protože psát o krásách chorvatského pobřeží jednoduše neumím.
Možná je to jinak. Možná by se "cesty podnikající" veřejnost měla dělit na cestovkáře a samostatňáky. Cestovkář je jasný, je to člověk, který nemůže, neumí nebo nechce cestu řešit, a nevadí mu za to zaplatit. Chce mít jistotu, že v případě problémů mu bude podána pomocná ruka, a když to dovedu ad absurdum, že ho na cestě cestovka nenechá zemřít a postará se o něj. Samostatňák tak trochu vyhledává přesně tu nejistotu, kterou cestovkář nesnáší. Zajistí si letenky, přejezdy, hotely, a je jedno jestli předem nebo na místě - v obou případech se může stát, že letadlo nepoletí, autobusové nádraží nebude existovat a jediný hotel široko daleko bude mít plno. Pak přichází samostatňákova chvíle. Splašit internet a zázemí vyhřátého mekáče, a problém řešit. A vyřešit. Nebo nevyřešit, a prostě ho přejít. A jít dál.
Nejsem turista a prohlásit se za cestovatele si z úcty k velikánům netroufám. Asi budu ten samostatňák. Protože mě to tak baví. Protože i do toho Egypta se dnes dá dojet bez cestovky, a to levněji, než s ní. Jen je třeba se tomu věnovat. Brát cestování ne jako dovolenou, tj. odpočinek od práce, ale jako koníčka. Lidi sbírají známky, chodí hrát squash a chodí do divadla po práci, protože je to baví. Cestování nemusí být dovolená.
Cestování může být koníček, který lidé provozují stejně tak doma nad cestopisy jiných, internetem a mapou, jako na místě za volantem opelichaného Logana na okraji Sahary. A možná právě lidé, kteří neberou cestování jako dovolenou, se stávají cestovateli.
Aleš Gill
První roadtrip elektrickým autem
Nemám auto. Nepotřebuju ho. Ale zbožňuju roadtripy a rád si auto vypůjčím. V Praze, v Indonésii, nebo třeba USA. Obvykle s benzínovým nebo dieslovým motorem, dříve i s pohonem na zemní plyn. A teď poprvé elektrika. A rovnou Tesla.
Aleš Gill
Neznámá místa 16: Největší benzínka na světě
Asi to znáte. Platíte na kase za benzín a říkáte číslo stojanu. Čtyři, šest, jedenáct. Říkali už jste ale někdy číslo vyšší než sto? Já tedy ne. Přesto několik takových benzínek existuje. V Texasu.
Aleš Gill
Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru
Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.
Aleš Gill
Neznámá místa 15: Hitlerův hrad
Podíváme se na místo, o kterém jste nejspíš nevěděli. Ani já jsem o něm nevěděl. Až při procházení objektem mi přišlo něco... jinak. Jako bych byl doma u Adolfa. A ono taky že jo. Poznaňský kulturák má dost zvláštní minulost.
Aleš Gill
Pamatujete mobily, které vydržely nabité 14 dní?
Pokud si ještě pamatujete tlačítkové mobilní telefony s černozeleným displejem a nabíječkou s podivnou koncovkou, která se nehodila vůbec k ničemu, asi si pamatujete, že jste ji nemuseli používat tak často, jako dnes.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
NATO aktivovalo v Evropě první stíhačky F-35 s jadernými zbraněmi
Nizozemské letouny F-35 se od v soboty staly po starších F-16 novými nosiči jaderných zbraní....
Na jihu Německa kolabuje kvůli povodním doprava, vykolejil vlak
Při zásahu na pomoc lidem ze zatopených míst v Bavorsku přišel o život dobrovolný hasič. Na svých...
Vytrvalé deště převracely stromy a zvedaly hladiny řek, hlavně na Domažlicku
Česko zasáhly vytrvalé deště. V třetí stupni povodňové aktivity zůstává řeka Radbuza ve Staňkově na...
Čínská armáda bude konat proti nezávislosti Tchaj-wanu, uvedl ministr obrany
Čínská armáda bude konat „s rozhodností a sílou“, aby zajistila, že se Tchaj-wan nestane...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 246
- Celková karma 14,86
- Průměrná čtenost 1421x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.