Evo je lid! Evo je budoucnost! Bolívie řekla: Ne

Pokud jste za posledních pár měsíců alespoň několikrát viděli zprávy nebo četli noviny, asi jste zaznamenali, že se v Bolívii něco děje. Byli jsme, alespoň na krátkou chvilku, u toho.

V Bolívii se pohybujeme zhruba měsíc před začátkem parlamentních voleb. Jakmile se z hor a národních parků dostaneme trochu do civilizace, začínáme si všímat, že se něco chystá. Nevíme co - a když nevíš, tak se zeptej. Volby. Na konci října (2019) bude Evo Morales obhajovat prezidentský post, bude usilovat o svůj čtvrtý mandát. Asi už tušíte, jak to skončilo, ale...

...vraťme se o čtrnáct let zpět. Píše se rok 2005 a Evo Morales svým líbivým programem založeným na socialistických myšlenkách a tím, že byl indiánského původu (jako většina Bolivijců) drtivě vyhrál volby a zaujal úřad prezidenta. Začalo znárodňování, podpora pěstitelů koky (Morales byl předtím předák odborových svazů pěstitelů koky), a různé rozumné i nerozumné sociální reformy. A taky došlo ke schválení ústavy, která zakotvovala, mimo jiné, dvě funkční období prezidenta - osvícený krok který Bolívii přiblížil demokracii západního střihu.

V roce 2009 tak Morales vyhrává druhé volby, provádí další reformy, částečně blízké lidu, mění název země na "Mnohonárodnostní stát Bolívie", zrovnoprávňuje některé domorodé jazyky (jemu vlastní ajmarštinu, kečuánštinu, guaraní...) se španělštinou a prohlašuje, že už se znovu nebude ucházet o křeslo prezidenta.

Jenže ono mu to nedalo, a protože nová ústava se dvěma funkčními obdobími byla zavedena až za jeho prvního funkčního období, to první se tak nepočítá a tak v roce 2014 Morales vyhrává další volby. Můžeme křičet, že to nebylo demokratické, že to bylo ohýbání ústavy, ale když se podíváme do vlastní historie, je dost možné, že se v tomhle Morales inspiroval u Havla. A když může Václav, může i Evo.

V roce 2016 Moralesovi začalo být jasné, že zřejmě bude chtít usilovat o další roky v úřadě, jenže mu začala překážet ústava, kterou si sám napsal a už jednou obešel. Vypsal tak referendum o tom, zda jako by třeba náhodou lidu Bolívie nevadilo, kdyby tak nějak zlehka kandidoval počtvrté. A lid se vyjádřil jasně: Vadilo. Jenže Moralesova strana (MAS) i tak prohlásila, že cestu najde a že Evo je její kandidát. No a tak se musel najít způsob, a v tom pomohl  bolivijský nejvyšší soud. Ten prohlásil - ústavě navzdory - že omezení počtu volebních období vrcholných činitelů je v rozporu s listinou základních práv a svobod, tedy právem být volen. Nebo tak něco - právník si důvod vždy najde. A tak jsme zpět v roce 2019 a chystají se volby hlavy státu. 

Volební kampaň probíhá velmi netradičně, alespoň na naše poměry. Málokde uvidíte bilboardy nebo plakáty, a pokud, tak je jejich ústředním hrdinou Morales. Morales se zasadil o novou linku lanovkového metra. Morales otevřel nemocnici. Morales sehnal peníze na rekonstrukci stadionu. Morales bojuje za přístup Bolívie k moři. Morales. Morales. Morales. Slogany ve formě hashtagů na stanicích a kabinkách lanovek v La Pazu. To je ale jenom ta menší část kampaně.

"Nechci být nejlepším prezidentem v historii Bolívie, chci být prezidentem nejlepší Bolívie v historii. - Evo Morales"#MoreProBolivii#MoreNasSpojuje

Mnohem větší kampaň se děje přímo na ulicích, na jakýchkoliv volných plochách. Na zdech domů, na zdech a plotech kolem pozemků, zahrad a továren, na komínech, na kamenech kolem cesty, na autobusových zastávkách, na sloupech, na nadchodech, na svodidlech, viděli jsme, byť zřídka, i reklamy přímo na vozovce. Kampaň je v podstatě na všem, co se dá použít, "reklamy" na jednotlivé kandidáty jsou opravdu všude. Především tedy reklama na Moralese. Je jich podezřele moc, všechny stejným fontem, stejnou barvou (modro-bílá barevná kombinace), ručně nebo přes šablonu malovaná hesla se do nekonečna opakují. EVO = BUDOUCNOST, EVO = LID, EVO 20-25, EVO JE JISTOTA a podobně. Možná tak 10% všech ploch je opozičních.

Z Bolívie odjíždíme s dojmem, že pozice Eva Moralese v nadcházejících volbách je neochvějná. Národ ho miluje, a volby nemůže nevyhrát.

Jenže pak se stalo něco, co jsme nečekali. Aby Morales vyhrál v prvním kole, musel mít přes padesát procent nebo alespoň o deset procentních bodů před druhým v pořadí. Když bylo sečtených 83% hlasů, vedl Morales se 45% nad druhým, bývalým prezidentem Carlosem Mesou, s 38%. A tak to s jistotou vypadalo, že sice zvítězí, ale deset bodů navrch nebude mít ani náhodou a bude se konat druhé kolo. Pak nastalo ticho, několik hodin nepřicházely nové zpřesněné výsledky... až najednou Morales vyhrál šikovným rozdílem 47% ku 36,5%.

Jak to dopadlo, víme ze zpráv. Lidi vyšli do ulic, Organizace Amerických Států začala volat po přepočítání výsledků pod jejím dohledem... a za pár dní už za prezidentem nestála ani policie, ani armáda. 

Evo Morales se stáhnul do Mexika, v zemi nastala lehká ústavní krize ne nepodobná zápletce amerického seriálu Designated Survivor (chcete-li, Prezident v pořadí). Nemá kdo vládnout, ústava pamatuje na předsedy komor, ti ale odstoupili a tak se kormidla ujímá místopředsedkyně senátu Jeanine Ánez. Něco jako by se u nás stal prezidentem stal senátor Jiří Růžička. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Tak to jste na tom asi podobně, jako Bolivijci.

Země je rozdělená, Morales je pryč, ale pořád má on i jeho strana podporu poloviny národa, a tak demonstrace pokračují, tentokrát z druhého tábora, který je nespokojený s převzetím moci (bez voleb) ultrapravicí. Uvidíme, co bude dál. Snad v dubnu, kdy by se měly konat nové, tentokrát snad už řádné, volby. Snad na ně tentokrát OAS dohlédne rovnou.