Prezidentská zvrácená ješitnost

Už od první chvíle, kdy naši politici začali slibovat „prvky přímé demokracie“ jsem tak nějak tušil, že to nebude fungovat. Samotná změna ústavy a mnohokrát odkládaný prováděcí zákon dávaly tušit, že se „něco musí stát“. 

Je zřejmě bláhové si myslet, že to, co tvořili na západě mnoho dekád, by mohlo jen tak zafungovat ve státě, kde neustále v lidech přežívají prvky Stalinovského řízení státu. Zřejmě chvályhodný úmysl se tak poměrně zásadně vymkl kontrole, a to v provedení Miloše Zemana. Jen bláhový člověk by si mohl myslet, že při zvýšení pravomocí osobě jako je pan prezident a bez jednoznačně daných mantinelů, které spíše vyžadují úctu k obvyklostem než k doslovnému plnění mantry zákona, bude vše probíhat bez komplikací. Asi základním chybným manévrem, který rozpoutal politické peklo, bylo odepření ministra zahraničí jmenovat mu vlastního „koně“. Při spojitosti se slabou a korupční vládou tu máme politickou hantýrku, jakou jen tak někde neuvidíte. Snad jen v některých afrických státech se setkáváme s podobnými „úsměvnostmi“. Co lze ovšem říct k celkové situaci, jakožto k nejzásadnějšímu poznání, je fakt, že naše země není připravena na přímou demokracii a zřejmě ještě dlouho nebude. Pochybuji totiž, že by se zrodilo tolik osobností, které by tuto zemi vést jen silou svých morálních zásad. Možná zde již jsou, ale proč by se účastnili této frašky za mnohonásobně menší peníze, než již vydělávají v soukromé sféře. Nezbývá než si přát, aby následující generace takovéto osobnosti generovaly.

Více článků autora naleznete na serveru o vzdělávání a trhu práce www.vzdelavacisluzby.cz