Má vůbec ještě význam vzdělávat děti?

Již úvodem svého článku musím upozornit, že jsem více méně pravicově smýšlející člověk a v žádném případě se za to nestydím. Dost mne však překvapila současná diskuze politiků, a to o budoucnost české vzdělávací soustavy.

Vždy jsem měl představu, že pravice, a to bez ohledu zda konzervativní či liberální bude hájit spíše propojení vzdělávání s trhem práce. Chápu, že současně tato pravice musí hájit co nejmenší zásahy státu do chodu samotných systémů, přesto se cítím poměrně zaražený, jestliže poslouchám od pravicových politiků, že vzdělávat naše děti v souladu s potřebami trhu práce je vlastně špatně. Samozřejmě, že argument typu, že se jedná více méně o sociální inženýrství je akceptovatelný, přesto nechápu, že místo aby alespoň naznačili, že se jedná o správný směr, tak vlastně hájí stávající absolutně nesmyslný stav. Jestliže si dnešní děti mohou vybrat libovolnou školu, a to od mateřské po vysokou školu, rozhodně se nejedná o liberální trh se školami, ale spíše o naprostý svinčík. Dokázal bych pochopit, že si děti do úrovně středních škol mohou vybrat jen na základě své volby, vysoká škola již by však měla fungovat v souladu s potřebami státu či firem, které práci garantují a nabízejí. Jestliže bude chtít student, který byl u přijímacího řízení neúspěšný, i přes to pokračovat ve studiu oboru, ve kterém jen stěží nalezne uplatnění, měl by tuto možnost dostat, ale ať si ji zaplatí. Jako pravicový argument tohoto postupu totiž budu politikům „volné cesty“ oponovat tím, že stát by se měl vždy chovat efektivně a úsporně. Dnes tomu tak ale ani z daleka není. Jak by tedy podle mne měla vypadat budoucí vzdělávací soustava? Stát by měl především vytvořit koncepci, která nesahá svým rozsahem někam do následujících 5 let, mělo by se jednat o koncepci řádově na dvacet let, která by měla být jakýmsi ústavním zákonem, který by politici neměli právo, ale ani sílu měnit. Ať už se jmenuje Národní vzdělávací program anebo jakkoliv jinak, to již není podstatné. Tento program by měl obsahovat především priority, a to i ve vztahu k trhu práce. Na základě definování všeobecně a odborně vzdělaného absolventa by se pak firmy mohly přizpůsobit tomuto trendu. Pro firmy je totiž kromě samotného odborného vzdělání potřebná také jistota, že podmínky zůstanou po určitou dobu stejné. Samotný problém je samozřejmě mnohem složitější a mohlo by se o něm napsat nekonečně mnoho stránek. Přesto si myslím, že jakožto nástin by to mohlo stačit.