Tak nám přejmenovali panťák, paní Millerová

... řekl by Švejk a pokýval by hlavou. "Jojo, to tak bejvá. Někdo je celej život vochlasta, ale když umře, stane se z něj světec. A z našeho panťáku se na jeho konci stal žabotlam... 

Nejprve to říkali v televizi ve zprávách. Prý končí žabotlam, kterému se říkalo pantograf nebo panťák. Klepali jsme si na čelo. Od 60 let jsme všichni jezdili z Kolína do Prahy a zpět, panťákem nebo pantografem a nikdo z nás nikdy neslyšel, že by se mu říkalo žabotlam.

A včera jsem si to přečetla v Lidových novinách od Patrika Kozlíka, který dal svému článku tučný titulek:

Žabotlam jede naposled. Do muzea.

A tituluje tak panťák i v článku.

Cituji: "Pantografy byly ve své době průlomovými vlaky. Žabotlamy, jak se jim říkávalo, mají řadové označení 451 a 452 a vyráběly se ve Vagonce ve Studénce." Konec citace.

Fakt by mě zajímalo, kdo na to přišel. Kdo první v srpnu 2018 řekl, že se pantografům říkávalo žabotlamy?

Každá nit má přece svůj konec. Patriku Kozlíku, od koho jste to slyšel? Neříkejte, že v televizi! Pokud ano, tak odkud to slyšeli v televizi? Kdo jim řekl, že se panťáku říkalo žabotlam?

Ulevilo se mi až včera večer, kdy byla v televizi reportáž s jedním ze strojvůdců poslední jízdy pantografu.

Reportér opět nazval panťák žabotlamem a mladý strojvůdce zavrtěl hlavou.

"Vždycky pantograf nebo panťák. Žabotlam se mu neříkalo."