Stálo to za to!

Občas se má mysl zatmí, přiznávám. Pravda, už ne tak často a pošetile jako v minulém století, ale k zatmění občas dojde i teď a dcera Rita, které se ráda svěřuji, pokaždé zvedne oči v sloup...

Kamarádka se před rokem s rodinou nastěhovala do nového domu. Na moji otázku, jak se jim teď bydlí, protáhla obličej.

„V bytě bylo líp. Měli jsme víc přemýšlet a udělat v bytě úpravy, a ne hned stavět...“

Vzpomněla jsem si na to nedávno, když si jiná kamarádka pochvalovala, jak z malého bytu udělali ráj na zemi.

„Stálo to dost peněz, ale vyplatilo se to! Vysoké stropy jsou dar! Děti mají nad jídelnou vybudované dva pokoje - vylezou si tam a nevím o nich! Manžel udělá totéž v obýváku, kde máme pro změnu v patře ložnici, našeho jezevčíka si vytáhne nahoru výtahem a ze mě je v tu ránu královna přízemí!“

Do třetice jsem potkala kamarádku, která se loni rozvedla a za pár měsíců se znovu vdala.

„Jde to,“ odpověděla lakonicky na moji otázku, co nové manželství. „Ale kdybych věděla, co vím dneska, nerozváděla bych se. Udělala bych nějaké ústupky, někde bych mu zavřela hranice, někam bych ho pustila i bez pasu...“ Podívala se na mě a rozesmála se. „Člověk se učí celý život, Ireno! Napiš o tom! Bydlení vybíráme dlouho a pečlivě, ale partnera vyměníme hned, nepokusíme se o žádný kompromis, pochopení, objektivitu - nad vztahem většinou nepřemýšlíme ani z pětiny tak dlouho, jako nad rekonstrukcí bydlení...“

Ve vteřině mi hlavou proběhly moje životní zkušenosti a zkušeností žen i mužů, které jsem v těchto souvislostech poznala, a řekla jsem si, holka, nemáš pravdu. Jak kdo, víš? Jak kdo!

Dokážeme koupit barabiznu jenom proto, že při naší první návštěvě slunce omamně svítilo na pole, louky a jabloňový sad! Ty stíny! Barvy! Modré nebe! Klid všude kolem! Nádhera! Takový výhled nemá od svého domu nikdo z našich kamarádů! Takový výhled budeme mít jenom my! Všichni za námi budou jezdit, aby se kochali, jak jenom u nás svítí slunce tak omamně!

Určitě to v různých odstínech znáte také! Jsme omámeni omamně svítícím sluncem a vůbec nás nezajímá, kolik bude stát rekonstrukce barabizny, před kterou stojíme, jak vyřešíme topení, když plyn ve vesnici není, jak to bude s kanalizací, jak daleko budeme dojíždět do práce a že nám jedno auto nestačí a tak dále a tak dále. Nic z toho neřešíme, protože jsme omámeni omamně svítícím sluncem!

Vidíme se na terase, kterou vybudujeme před zrekonstruovanou chalupou, vidíme se, jak sedíme v proutěném křesílku u proutěného stolku, pijeme ranní kávu a kocháme se sluncem omamně svítícím na pole, louky a jabloňový sad! Ty stíny! Barvy! Modré nebe! Klid všude kolem! Nádhera!

Ale podobně se zamilujeme do očí partnera, do jeho pohledu, který nás svléká ze všeho, co máme na sobě, aniž by se pohnul. Jen se na nás dívá! Dívá se a my ze sebe rveme oblečení jako pominuté! Ano, jsme schopné kvůli němu udělat všechno! Opustit zaměstnání, prodat svůj byt a přestěhovat se k němu! Jenom proto, abychom byly s ním! Aby patřil jenom nám!

A protože čím dál víc a urputněji toužíme po jeho pohledu, kterým nás svléká ze všeho, co máme na sobě, vrazíme všechny svoje peníze do zútulnění jeho mládeneckého holobytu, protože máme pocit, že čím víc jeho holobyt zútulňujeme, tím intenzivněji a častěji se na nás dívá pohledem, který nás svléká!

A když se časem intenzita jeho svlékacího pohledu vytrácí, doufáme, že snad už konečně pochopí, co všechno jsme mu obětovaly jenom proto, že ho milujeme!

A když konečně pochopíme, že on to nepochopí nikdy, když konečně pochopíme, že jeho pohled nás už dávno nesvléká ze všeho, co máme na sobě, ale totálně nás „svlékl“ ze všech našich peněz, sklesle si přiznáme, že jsme udělaly chybu, zútulněný holobyt opustíme, a pak smutně přikyvujeme, když nám kamarádky říkají, jak jsme byly blbé! Přece, než se nastěhuješ k chlapovi, musíš o něm něco vědět! Jaké má záliby! Koníčky! Kde pracuje! Poznat jeho rodinu, kamarády, sousedy! Musíš...

Přikyvujeme. Ano, teď už víme, co musíme příště! A uděláme to! Máte pravdu. Jsme úplně blbé, ale poučily jsme se. Nevíme, co bychom si počaly, kdybychom vás neměly! Přikyvujeme, kajeme se, ale naše duše se tajně tetelí záchvěvy nezapomenutelných vzpomínek.

Stálo to za to!

Tento fejeton vyšel v Magazínu OnaDnes 1. 3. 2021.