Rozdíl mezi lázeňským belháním

Vypadají jako pavouci. Belhají se o berlích, nemotorně a pomalu, a není divu. Jsou pár dnů po operacích kyčlí nebo kolen a z nemocnice je do lázní přivezla sanitka. Jsou nemilosrdně "hozeni" do kolotoče procedur a povinností...

... a přesto mohou být šťastní.

Bohužel, své štěstí si někteří pavouci neuvědomují. Neuvědomují si, že jsou vlastně zdraví a mohou být šťastní, že je operace vrátila do normálního života, i když to první dny po příjezdu do lázní, nemají jednoduché.

Někteří pavouci hekají, mluví o bolestech, že nemohou spát, že jim trvá dlouho, než se ráno obléknou, ukazují operovaná kolena - operovanou kyčel mi zatím nikdo neukázal - a my ostatní, kterým bohužel žádná operace nepomůže, je už ani nevnímáme. Jsme zvyklí.

Ale jednou jsme se dočkali zázraku, který nás všechny šokoval.

V roce 2005 jsem byla v klimkovických lázních (jako ostatně každý rok) a můj kamarád Pavel, myopat, mi ve výtahu řekl, ať pro ně napíšu divadelní hru, že by si chtěli zahrát divadlo. Tak jsem přes noc "zdramatizovala" jednu svoji povídku a zahráli jsme ji na jevišti kulturního sálu. Úspěch byl velký, a já musela všem slíbit, že za rok přivezu hru, kde bude hrát hodně lidí, aby se dostalo na každého.

A tak jsme v červenci 2006 měli premiéru hry, Když se v lázních nedaří houbám. Hrálo v ní dvacet lidí, myopaté, lidé s DMO, s RS, o berlích i bez berlí, mladí i starší, a protože jsem ji napsala tak, aby v ní mohli hrát i vozíčkáři, zahráli si i oni. Do kulturního sálu se poprvé od otevření lázní v roce 1994, musely přidávat židle, protože přišli snad všichni pacienti. 

A druhý den se stal již zmíněný zázrak. "Moji" herci za mnou chodili a šokovaně mi sdělovali, že je zastavují lidé po operacích kyčlí a kolen a dojatě jim děkují za to, co dokázali. Že prý si až včera při představení uvědomili, že jsou vlastně zdraví... 

P. S. Teď jsem koukala na své webové stránky, na rubriku, Když se řekne lázně. Rok 2006 zachycuje "naši" premiéru (a derniéru zároveň) ve fotografiích. 

A tak bych chtěla pozdravit všechny, kteří se premiéry zúčastnili a vzpomenout na ty, kteří už odešli.