Pantograf
... a že jsem začátkem devadesátých let minulého století, dojížděla pantografem z Kolína do Prahy, do Činoherního klubu.
Zlaté devadesátky! Dneska se spolu lidé ve vlacích nebaví. Proč by to dělali? Mají mobily, tablety, notebooky. V kupé je ticho.
Ale v devadesátým letech minulého století? Pantograf byl pro mě bezedná studna námětů na fejetony a povídky! Lidé si povídali, a já byla schopná si k nim nenápadně přisednout, abych o nic nepřišla. A když vystoupili a nedokončený příběh odnesli s sebou, moje fantazie ho dokončila, než jsem dojela do Kolína.
Vracela jsem se jednou po generálce nočním pantografem do Kolína. Ona seděla přes uličku a On si k ní přisedl v Libni. Po jeho úvodních větách, jaká je už venku tma, a kam jede takhle na noc, padla poslední otázka.
„Madam, a vy jste stále osoba výdělečně činná?" Madam se na něho nechápavě podívala a pak chraplavým hlasem zahučela.
„Cože? Jaká tělocvična?!"
Jindy jsem jela na zkoušku ranním pantografem z Kolína. V Klánovicích přistoupil kolega z Činoherního klubu, Michal Pavlata. Povídali jsme si, cestující kolem nás se bavili a cestu nám svými poznámkami zpříjemňoval i náš pan průvodčí, který nám všem, kousek před Masarykovým nádražím, popřál hezký den. Michal okamžitě vstal a na celý vagon zahlaholil svým krásným hlasem.
„Prohlašuji se prezidentem cestujících!"
Všichni v narvaném pantografu ztichli a Michal podal průvodčímu ruku.
„Vážený pane průvodčí, jako prezident všech cestujících vám děkuji za to, že jste nás ve zdraví a v pohodě dovezl až do Prahy a přeji i vám hezký den!"
A když celý pantograf začal tleskat, vypadalo to jako v americkém filmu...
Jiný večer jel pantograf z Prahy do Kolína a pak pokračoval do Pardubic. Byla jsem celý den v divadle a tak jsem se těšila, že si ve vlaku odpočinu. Naproti mně seděla stará paní. Nevoněla. Ale vlak byl plný a jinam si sednout nešlo.
„Vezu dceři dvě deky,“ oznámila mi, sotva jsem dosedla a ovanula mě její vůně. Snad tě dcera vykoupe, pomyslela jsem si a vytáhla jsem noviny, protože jsem neměla chuť ani sílu se s ní bavit. Ujeli jsme asi deset minut a paní začala komunikovat.
„Už bude Kolín," zeptala se mě a já zavrtěla hlavou.
„Kdepak. Ještě jsme nebyli ani v Klánovicích." Přikývla.
„Vezu dceři dvě deky, tak abych nepřejela," oznámila mi, co už jsem věděla a já se rozhlédla po vagónu. Pořád bylo všude plno. Tak jsem se snažila aspoň nedýchat. Když jsme zastavili v Úvalech, přišla stejná otázka.
„To už je Kolín?" Unaveně jsem se na ni podívala a zavrtěla jsem hlavou. Její otázka se opakovala ještě několikrát. Když se mě na totéž zeptala v Českém Brodě, řekla jsem jí, že v Kolíně vystupuju, ať se nebojí, že jí včas řeknu. Spokojeně přikývla a začala se hrabat v tašce.
„Vezu dceři dvě deky! Bude mít radost!"
Kousek před Kolínem jsem ji upozornila, že už konečně bude Kolín! Nechápavě se na mě podívala, proč jí to říkám a pak po mně nepřátelsky vyštěkla.
„Já jedu do Pardubic!"
Vzpomínání na pantograf z devadesátých let minulého století, ukončí Petr Nárožný. Jednou se během zkoušky mluvilo o nohách a Petr začal vykřikovat na celé divadlo.
„Noha! Noha! Mám tam nohu!"
Nikdo nevěděl, co se stalo, Petr se na nás chvíli potutelně díval a pak své výkřiky vysvětlil.
„To je nejčastější výkřik na nádraží..."
Irena Fuchsová
Včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo i zabít
Silnice přes starý kolínský most je plná aut, tak chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají chodník, i když správně mají použít silnici, na které je i „jejich“ značka v obou směrech. Chápu je, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Příjezd, kytice první dámě a hned do úřadu. Pavlova návštěva má přísnější opatření
V továrně výrobce výbušnin a střeliva Explosii začala dnes dvoudenní návštěva Petra Pavla a jeho...
Na jihozápad Čech udeří odpoledne silné bouřky. Hrozí i přívalové deště
Meteorologové varují, že v souvislosti s tlakovou níží postupující z Alp k severu se mohou během...
Radostné ohňostroje i slzy. Raísího smrt vyvolala v Íránu smíšené pocity
Smrt íránského prezidenta Ebráhíma Raísího vyvolala mezi obyvateli blízkovýchodní země smíšené...
Asadova manželka má leukémii. Dřív se léčila z rakoviny prsu
Syrská první dáma Asma Asadová má leukémii. V úterý to uvedla kancelář syrského prezidenta Bašára...
- Počet článků 748
- Celková karma 32,41
- Průměrná čtenost 2345x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda