Můj vietnamský Ftipálek
Večerka, kterou mám kousek od domu, nezachraňuje jenom mě, ale celé naše malé sídliště, protože nejbližší samoobsluha zavírá v 17. hodin a občas i dřív, podle toho, jak jsou prodavačky nemocné. Zachraňují nás vietnamští manželé kolem čtyřicítky s Ftipálkem, který je bratr manžela.
Když jsem jednou chtěla podat džus, na který jsem nedosáhla, Ftipálek vyskočil na bednu, džus mi podal, já poděkovala, jdu k pokladně a najednou cítím, že mám nákupní košík těžší. Koukám, a von mi tam Ftipálek s kamennou tváří strčil ještě jeden džus!
Oba jsme se rozesmáli, Ftipálek džus rychle vrátil zpátky do regálu a já naznačila rukou pohlavek.
„Uličníku!“
Uličnyku, opakoval po mně, oba jsme se zasmáli a smál se i jeho bratr u pokladny.
A takhle to bylo skoro pokaždé, když jsem tam přišla. Ftipálek si vždycky něco vymyslel a mně stačilo uvidět jeho kamennou tvář a už jsem byla ve střehu, co mi zase provede! Byly to takové naše úsměvné hrátky.
Před měsícem jsem tam šla v neděli dopoledne koupit brambory. Večerka byla plná „rozmazlenců“, kteří nechávají důležité nákupy na poslední chvíli, protože stejně jako já vědí, že nás „naše“ Večerka zachrání.
Dala jsem si do košíku brambory a šla se podívat ještě k mrazáku, za sebou jsem tušila Ftipálka, a když mě vzápětí chytil za paži, otočila jsem se na něj s úsměvem, co si na mě zase vymyslel.
Držel se za srdce, byl zpocený a tiše mi řekl, špatně. Je mi špatně. Trochu se zamotal a opřel se o druhý mrazák. Oči měl vyděšené a v obličeji byl takový… šedivý. Ve Večerce byl jenom on a u pokladny jeho švagrová, která se na mě dívala stejně vyděšeně.
„Špatně. Je mu špatně. Už ráno bylo špatně,“ řekla mi a já se jí zeptala, jestli mám zavolat sanitku. Rychle přikývla, ano, ano, zavolejte! Ano! Ano! Otočila jsem se na Ftipálka a řekla mu, že budu volat sanitku a on se sesunul po stěně mrazáku na zem.
Za několik vteřin začal dialog s paní ze záchranné služby, při kterém mi pomáhala švagrová Ftipálka, která stála pořád za pokladnou a obsluhovala zákazníky.
Kolik mu je? Asi pětatřicet. Ano, dýchá. Teď leží na zemi, sesunul se na zem, před chvílí ještě stál. Drží se za srdce. Ano, mluvil se mnou, říkal mi, že mu není dobře. Teď je při vědomí. Dýchá. Je zpocený. Drží se za hlavu. A za srdce. Ne, neomdlel. Ano, je pořád při vědomí. Dýchá. Ano, počkám tady než přijede záchranka. Budu čekat před Večerkou.
„Nemám si stoupnout před obchod, aby sem už nechodili lidi,“ zeptal se mě jeden zákazník, ale řekla jsem, že ne. Ftipálek ležel stranou a jeho švagrová zákazníky zvládala.
Když se ozvala na starém mostě houkačka záchranky, oddechla jsem si.
„Už jedou,“ řekla jsem švagrové, která se na mě pořád ustrašeně dívala a ta se rozzářila. Šla jsem ven na chodník a zamávala jsem na přijíždějící záchranku…
Oba muži ze záchranky byli sehraní a já jim přes švagrovou u pokladny odpovídala na otázky.
Bere nějaké prášky? Ne, nebere žádné prášky. Je očkovaný na covid? Ano, očkování na covid má. Byl třikrát očkovaný. Nepraštil se do hlavy? Neupadl? Neomdlel? Ne, ne, ne. Byl pořád byl při vědomí.
Chodila jsem od nich k pokladně a zpátky a v jednu chvíli mi švagrová něco říkala o telefonu a chtěla mi dávat sto korun. Mávla jsem rukou.
„Proboha?! Ne!“
Chvíli před tím, než Ftipálka odvezli, jsem šla domů s bramborami. Oknem jsem viděla, jak Ftipálka odváží a za chvíli přijel před Večerku jeho bratr. Oddychla jsem si, že tam jeho žena nebude sama.
Ptala jsem se na něj odpoledne, večer, druhý den i třetí. Zprávy byly potěšující. Od jeho bratra jsem dostala dvě bonboniéry, které nešly odmítnout.
A když jsem za pár dnů uviděla Ftipálka poprvé mezi regály, oba jsme se k sobě vrhli a objali se. Dlouho jsme se objímali.
Teď mě už zase zlobí. Například dneska jsem si dala do košíku jednu okurku, a než jsem došla k pokladně, měla jsem tam tři...
P.S.
Od té doby, a už to je měsíc, mě často napadne, že Ftipálkovi pomohlo to, že se spolu smějeme. Měl ke mně důvěru. Proto mi řekl, že mu není dobře, i když se ve Večerce od rána vystřídalo sto, dvě stě lidí. Možná bylo štěstí, že jsem tam v jedenáct hodin dopoledne šla pro brambory, které jsem nepotřebovala. Měla jsem uvařeno, ale chtěla jsem si dát venku cigárko, protože doma nekouřím...
Irena Fuchsová
Včera jste mě mohli asi desetkrát zranit nebo i zabít
Silnice přes starý kolínský most je plná aut, tak chápu, že cyklisté a koloběžkáři používají chodník, i když správně mají použít silnici, na které je i „jejich“ značka v obou směrech. Chápu je, ale proč NIKDY nepoužijí zvonek?
Irena Fuchsová
To tedy nechci. Jsou trapný...
... řekla dívka v autobuse, když jsem si k ní přisedla a zeptala se, jestli nechce, aby si k ní sedl některý ze tří kluků, kteří se po ní otáčeli ze sedadel o kus dál. Pohrdavě se usmála. „To tedy nechci. Jsou trapný...“
Irena Fuchsová
Setkání v metru
Byla jsem -náctiletá, když jsem se dočetla, že každý máme na světě své dvojče. Někoho, kdo je jako my. Někoho, o kom budeme na první pohled vědět, že je to on. S kým si budeme rozumět beze slov. Pokud se potkáme. A my se potkali.
Irena Fuchsová
Můj život s Kukurou
V květnu 2011 se měla začít v Činoherním klubu zkoušet hra Kukura, ve které Juraj bilancuje svůj život. Těšila jsem se, protože ji napsal Martin Čičvák, který ji měl i režírovat. Jsem v ČK jedna nápověda, napovídat tedy budu já.
Irena Fuchsová
Kolínské ráno s kanalizací
Když jsem dneska nastoupila na Zálabí do autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje "kanalizace". Nebyla to žena. Byla to kanalizace.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
- Počet článků 748
- Celková karma 31,18
- Průměrná čtenost 2345x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Činoherní klub
- Moje rodné město
- Moje knihy
- 17.6.2005 Uvolněte se, prosím!
- Facebook mě už taky dostal...
- Pošta pre teba - 10.3.2012
- Beseda v Klimkovicích
- Moje webovky
- Fuchsová s cigaretou
- Kde vydávám
- Rozhovor na konci roku 2013
- Tady ráda brouzdám
- Návštěva v mé pracovně
- Moje e-knihy
- Fuchsová na růžovém slonu
- Moje první kniha pro děti
Co právě poslouchám
- Irenu Fuchsovou na ČRo
- Nový rok 2014 a spisovatelky
- Když Richard Gere (Bedřich Mašek) zpívá
- I. Fuchsová 3. dubna 2014
- Když vypráví nápověda