Moudré stáří neexistuje u nikoho...

... pokud se k němu nepřidá staré české přísloví, chybami se člověk učí. Rady nás starších by určitě padly daleko lépe na úrodnou půdu, kdyby jim předcházela vzpomínka na to, jakou svou chybou jsme tuto moudrost získali.

Ale komu se chce přiznávat své chyby? Jsme většinou přesvědčeni, že daleko více našemu věku sluší, když svou radou (vykoupenou naší zkušeností, kterou jsme získali díky své mladické natvrdlosti) potvrdíme, že jsme sice staří, ale také velice, velice moudří.

Mladí a natvrdlí jsme byli všichni, a když budeme chtít, vzpomeneme si na stovky okamžiků, kdy naše mladická natvrdlost dostala pořádně na frak. Tak pořádně, že jsme už podobnou chybu nikdy neudělali.

Na stovky okamžiků, kdy naše mladická natvrdlost dostala pořádně na frak, hodně z nás radši zapomnělo, ale právě tyto okamžiky z nás teď ve stáří dělají moudré a zkušené.

Měli bychom být za ně vděční a neměli bychom na ně zapomínat, co myslíte?

Vzpomeňme si na ně hlavně teď, v čase vánočním, kdy se blíží návštěvy v rodinách, v čase, který by měl být radostný, pohodový a plný lásky.

Zkusme nevidět vše kriticky a nesmiřitelně a kroťme svou moudrost stáří! Všichni jsme ji získali díky své mladické natvrdlosti!

Snažme se své, hlavně mladé příbuzné, vidět takové, jací jsme byli my, když naše mladická natvrdlost dostávala pořádně na frak...