Kouřím, kouříš, kouří, kouříme, kouříte, kouří

Statistiky o tom, jak moc ubylo kuřáků od chvíle, kdy se na krabičkách cigaret objevily morbidní obrázky a zakázalo se kouřit v restauracích, mě přinutily přemýšlet o sobě, a tak jsem napsala osobní a upřímnou zpověď kuřačky. 

Kouřit jsem začala ve svých dvaadvaceti letech. Do té doby se kamarádi se mnou v hospodách chlubili a s hrdostí v hlase odpálkovali každého, kdo mi nabízel cigaretu.

"Irena nekouří!"

S kolínským divadlem, kde jsem dělala nápovědu, jsme jezdili na zájezdy a po hodině byla pauza na cigaretu a skoro všichni šli ven. Seděla jsem v autobuse a četla si, nebo jsem na ně nenápadně a závistivě koukala. Teď se smějí a já tam nejsem...

Tak jsem se začala urputně učit kouřit a střídala jsem WC s pokuřováním cigaret CLEA. Po třech dnech jsme jeli na zájezd a já při první kuřácké pauze rozechvěle vystoupila s ostatními kuřáky a vyndala jsem rozervanou krabičku, protože jsem se je ještě nenaučila otevírat.

Když se ze všech stran překvapeně ozvalo, ty kouříš?!, byla jsem hodně, ale hodně spokojená. 

Na začátku prvního i druhého těhotenství mi cigarety přestaly chutnat a kouřit jsem znovu začala, když jsem přestala kojit. Nikdy jsem nekouřila doma. Vždycky venku.

Dcera, syn ani pan Fuchs nekouří, proto jsem si v restauracích, když jsem byla s nimi, nikdy nezapálila a zákaz kouření jsem uvítala. Neznám nic hezčího než se těšit i několik hodin na chvilku, kdy půjdu ven s naším pejskem a v klidu si zapálím.

Včera jsem koukala na pořad, Ano, šéfe, se Zdeňkem Pohlreichem, který se točil před několika lety. Když byl záběr na skoro plnou restauraci a na bar, kde dvě servírky a jeden číšník lačně kouřili, já, kuřák, jsem se odporem otřásla. 

Nedávno jsem si kupovala cigarety v krámku naproti Činohernímu klubu. Pospíchala jsem na vlak, ale prodavačka vybírala jednu krabičku, druhou, třetí...

"Zlato, ujede mi vlak," popohnala jsem ji a ona mi vysvětlila, proč krabičky vybírá.

"Já vám chtěla vybrat krabičku, kde nebude tak strašný obrázek." Mávla jsem rukou.

"Mně je to fuk.Já ty obrázky stejně nevnímám."

V tu chvíli jsem si myslela, že to tak je, ale pravda to není. Už několikrát jsem se přistihla, že si odepřu cigaretu právě proto, že si vzpomenu na obrázky, které "nevnímám"...

Tenhle měsíc mi bude šedesát osm let. Ze zdravotních důvodů nepiju už patnáct let alkohol, takže ty moje "venkovní" cigarety, jsou mojí jedinou neřestí. Nebudu to měnit.