... občas hovor přijmete. Zvlášť když máte nový telefon a ne všechna čísla se vám podařilo ze starého přetáhnout. Nebo když jdete na schůzku a domníváte se, že vám někdo volá z čísla, které nemáte uložené, že se schůzka ruší.
Přesně to se stalo mně, tak jsem radši hovor přijala a představila se.
Ženský hlas se představil nesrozumitelně a hned na mě vypálil, že mi pošle náhledy na můj mail. Protože jsem zastupitelka a náhledy na cokoli mi opravdu může někdo poslat, zeptala jsem se znovu na jméno, opět nebylo srozumitelné, a stejně nesrozumitelně jsem zaslechla i název firmy. Kolínský MěÚ to nebyl určitě.
"A jaké náhledy mi posíláte?"
"Náhledy, týkající se naší firmy. Abyste věděla, jak vám můžeme pomoct. Třeba s vaší prezentací."
Hlas ženy nebyl příjemný. Kdybych s touhle ženou seděla v kupé a ona s někým mluvila, přesedla bych si. A tenhle hlas mě chce náhledy své firmy informovat, jak mi může pomoct s prezentací?!
"Já žádnou pomoc nepotřebuju. Nepotřebuju se nijak prezentovat."
"Ale o vaši prezentaci se přece nejedná! Jedná se o prezentaci naší firmy!"
"Mě ale prezentace vaší firmy nezajímá." Hlas ženy zešpičatěl.
"A není divné, že vás nezajímá něco, o čem vůbec nic nevíte?"
Kdybych se s ní setkala ve vlaku, a nepomohlo by mi, ani kdybych si přesedla do jiného kupé, zatáhla bych teď za záchrannou brzdu! Naštěstí to ve vlaku nebylo, ale ozývalo se to z mého telefonu.
"Laskavě mě nepoučujte, ano?! Nashledanou."
Já vím. Na to, že se mi srdce klepalo ještě na té schůzce, kam jsem během dvaceti minut dorazila, jsem na ni byla asi až moc slušná. Nicméně jsem doufala, že mi náhledy i tak pošle, a já se konečně dozvím, o jakou firmu se jedná, ale nic mi nepřišlo.
Tak jsem si aspoň její telefonní číslo uložila jako, Záchranná brzda.
