Když to s láskou nejde po dobrém...

... tak přidáme vulgární slova, jako v případě tohoto blogu. Bez nich by se moje snaha, otevřít oči jedné zamilované, éterické a krásné bytosti, úspěchu nedočkala. Díky, vulgarismy! Úspěch se dostavil před měsícem a stále trvá.

Magdalénku mám ráda. Známe se deset let, občas se sejdeme pracovně a často se scházíme na obědě.

"Jsem v krizi," přišla mi před měsícem od ní esemeska a tak jsme si rovnou domluvily oběd.

Čeňka, se kterým Magdalénka už skoro rok chodí, jsem zatím osobně neznala, protože bydlí ve městě dvě stě kilometrů od nás, a buď jezdí Magdalénka za ním, nebo on přijede sem a to jsou rádi, že jsou sami, ale podle toho, co o něm vím od Magdalénky, mi připadal jako normální, pětadvacetiletý chlap, který se po vysoké škole zabydluje ve své práci, kterou miluje, stejně jako miluje Magdalénku, která si ale pořád vymýšlí citové problémy, pořád má krize z toho, že ji Čeněk nemiluje, pořád se obviňuje, že je nemožná a... blablabla.

Chtěla jsem to mít rychle za sebou, tak hned po tom, co jsme si objednaly, jsem chtěla vědět, co se stalo den před tím.

"Ráno mi popřál hezký den a že to prý bude mít celý den náročný."

"A?"

"Celý den NIC! Ozval se až o půlnoci. Že se omlouvá, ale že šel s klukama z práce na pivo a že přišel teprve teď domů."

"A?"

"Tak jsem mu napsala, proč mi po práci nenapsal, že jde s klukama na pivo?!"

"Proč?!" Překvapeně se na mě podívala.

"Protože je to slušný!"

"Co je slušný?!"

"Napsat mi, že jde na pivo..." Znejistěla.

"Oběma vám je pětadvacet. Kdyby tě maminka sprdla, žes jí neřekla kam jdeš po práci a s kým, líbilo by se ti to?!"

"Nelíbilo."

"Tak proč to děláš Čeňkovi?"

"Asi jsem to zase posrala, viď," podívala se na mě jak bezbranný koloušek a těžce vzdychla."Když já si pořád nevěřím. Pořád se bojím, že mě nechá..."

"Koleduješ si o to," konstatovala jsem suše. V tu chvíli Magdalénce cinkl telefon.

"Napsal mi!" A hned mi zprávu od Čeňka přečetla. "Jdeme si vyčistit hlavu na instruktážní film. A pak si půjdeme zaplavat. A co ty, Magi?" Začala mu odpovídat.

"Co mu píšeš?"

"Omlouvám se, jak jsem mu v noci vynadala, a že mě to mrzí..."

"Vykašli se na to! Nerozmazávej to, sakra! Odepiš mu: Tak si to užij. Já jsem s Irenkou na obědě."

"To mu mám napsat jenom tohle?!"

"To přece stačí! Chlapi se v esemeskách nevykecávají jako ženský!"

Poslechla mě a vzápětí cinkla odpověď.

"To je dobře."

Spokojeně jsem se usmála.

"No vidíš, je spokojený, že nebrečíš někde v koutě a bude si užívat film i koupání."

"Asi máš pravdu," pípla spokojeně a pak jsme začaly jíst. Vyprávěla mi o jejich dovolené, o tom, jak Čeněk rád jezdí k nim domů a má rád sestřiny děti, že byli už několikrát u jeho rodičů a u babičky, že už začínají mluvit o tom, že by se za Čeňkem přistěhovala a našla si tam práci a koupili by si psa... mluvila a mluvila a já na ni dostávala čím dál větší vztek. Když jsme dojedly a na stole mezi námi zbyla jenom karafa s mátou a dvě skleničky, znovu začala.

"Já když od něho odjíždím, tak jsem smutná. Strašně smutná. A von mi už řekl, že by byl rád, abych odjížděla usměvavá! A dal mi klíče od bytu! Odvezla jsem je domů a hned jsem mu volala, jestli mu je mám poslat poštou! A on mi řekl, ať nic neposílám, že jsou moje, že přece zase přijedu!"

Oběma rukama jsem chytila stůl a chtěla jsem s ním pohnout. Nešlo to. Byl bytelný. Hodně bytelný!

"Něco ti řeknu! Váš vztah je jako tenhle stůl! Je pevný! Bytelný! Budovali jste ho spolu! Čeněk ví, že váš vztah je jako tenhle stůl, ale ty každou chvíli položíš doprostřed toho vašeho pevného, bytelného stolu, hovno!"

Vytřeštila na mě oči.

"Ano! Hovno! A Čeněk to nechápe! Nerozumí tomu! Pitvá se s tebou každou chvíli v hovně a sám sebe se ptá, kde se na našem stole, čistém, pevném a bytelném stole, který jsme vybudovali spolu, kde se na něm vzalo to hovno?! Proč zase máme na stole hovno?!"

Seděla, mlčela. Já si představovala, jak se na jejich stole objevují hovna, a usmívala jsem se. Když se podívala na hodinky, kývla jsem, že půjdeme, zaplatily jsme, venku jsme se rozloučily a za půl hodiny mi cinkla esemeska.

"Už nikdy nebudu na stůl házet žádná hovna. Od teďka se to nesmí stát."