„Neplatí daně, a tak hurá na ně,“

komentuje hlavní hrdina Toník ve starší a méně známé filmové pohádce Trampoty vodníka Jakoubka výnos pana knížete o vystěhování vodníků za to, že neplatí daně za zkonzumované ryby. Kdo se trochu zajímáte o problematiku hazardu, dočtěte to až do konce. Pro ostatní to bude nuda jako obvykle.

   Tento článek by nevznikl nebýt mojí ženy. Ona totiž miluje filmové pohádky, hlavně ty české. Má jich doma na DVD a VHS plný regál. Právě když sledovala tu výše vzpomínanou o vodníku Jakoubkovi a já pohádky zas tolik nemusím, padla mi do ruky příloha byznys speciál MFD z 15.11. věnovaná z převážné části zdanění hazardu. Původně jsem se k tomu vůbec nechtěl vyjadřovat, i když je to jako skoro vždycky zase pěkná řádka lží a nesmyslů, ale ta náhoda s výrokem z pohádky mi nedala.

   Články v novinách pojednávající o hazardu obecně mají už mnoho let jednostejnou podobu a jejich pisatelé shodný osud. Na začátku to vypadá jednoduše a senzační „sólokapr“ leží na ulici, jen ho zvednout, tak na co bych se zabýval nějakým zkoumáním podstaty věci nebo, nedej Bože, ztrácel čas studiem nějakých předpisů. Pisatel zazáří na nebi titulních stránek novin, ale pokud není úplný tupec, tak si časem potřebný přehled vytvoří a zjistí, že se vlastně o bůhvíjakou senzaci nejedná. Články ztratí na atraktivitě a jeho hvězda v našem přece jen trochu bulvárním pojetí žurnalistiky pohasne.

   Ale vstanou noví bojovníci, jak praví klasik, tedy alespoň ten reálně socialistický. Ti nynější noví bojovníci se jmenují Jiří Štický a Jan Brož. Divím se šéfredaktorovi panu Čásenskému, že ty ignorantské slátaniny vůbec pustil do tisku. Jejich články („Krade se, má panenko“ a „Konec daňových prázdnin“) obsahují totiž lži, a to lži s úmyslem někoho poškodit, tedy lži v podstatě žalovatelné. A přitom stačilo tak málo – pořádně si prostudovat zákon č. 202/90Sb. o loteriích a jiných podobných hrách v platném znění, kterým se veškerý hazard u nás řídí, plus předpisy související, zejména zákon č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích, taktéž v platném znění. To ale asi byla pro oba pány přílišná ztráta času…

   Jestliže někoho obviním ze lži, a to jsem teď jistojistě udělal, měl bych to, alespoň abych nebyl stejný ignorant jako oni, nějak dokázat. Tak tedy:

1. „Provozovatelé heren, kasin a jiných sázek totiž jako jediní v Česku neodvádějí do státního rozpočtu ani korunu“, tvrdí pan Brož. Lež jako věž. Za povolení každé hry se platí – do státního nebo obecního rozpočtu – správní poplatek. A to není, jako když si měníte občanku nebo chcete živnostenský list. Tady se hraje o jiné peníze. Např. u videoterminálů je to 10% z tržeb, automaty nebo přesněji výherní hrací přístroje mají za každý kus předepsanou fixní částku 30000/16000/10000 Kč za rok/pololetí/čtvrtletí. Navíc u automatů a teď už i videoterminálů mohou obce požadovat ještě dalších až 5000 Kč čtvrtletně za kus, tzv. místní poplatek. Mě to jako „neodvádění ani koruny“ nepřipadá. A to úplně pomíjím terminologický chaos vyplývající evidentně z naprosté neznalosti problému. Provozovatel herny ještě nemusí být z hlediska zák. 202/90 Sb. provozovatelem herních zařízení, které tam má. To pak platí samozřejmě daň z příjmu i DPH, pokud do ní svými příjmy „spadne“.
2. „Podnikatelé v hazardním průmyslu si od roku 1998 sami rozhodují, komu a do čeho dají část čistého vývaru ze sázek, automatů a loterií. Tato část vývaru, zákon o loteriích tomu říká výtěžek, nahrazuje daň z příjmů, kterou hazard neplatí.“ Další lež, tentokrát od pana Štického. I když toto je lež taková zakuklená, protože na první pohled vypadá jako pravda. Proč? Podnikatelé v hazardním průmyslu si opravdu od roku 1999 (tady je drobná chyba, novela je z roku 1998, ale v platnosti byla od 1.1.1999) mohou určovat, komu dají tzv. odvod části výtěžku (OČV) (další chyba v terminologii), ale pozor - ne všichni. Provozovatelé výherních hracích přístrojů (VHP) tyto peníze odvádějí povinně městům a obcím. Čili žádné nadace, žádná občanská sdružení, žádná zlodějna, pane Štický! Jenom za toto byste se měl „automatářům“ veřejně omluvit, když je tak šmahem jmenujete mezi zloději. Ale ani u těch ostatních to není tak jednoduché. Seznam budoucích příjemců OČV je nutno přiložit k žádosti o povolení provozu každé hazardní hry. Je pak na povolujícím orgánu – v tomto případě ministerstvu financí - co povolí nebo nepovolí. A ještě jednu poznámku. Naprosto úsměvným se jeví vámi použitý lidový název „vývar“ pro „výtěžek“ ve smyslu loterijního zákona. „Vývar“ většinou chápeme jako něco, co zbude po odečtení všech nákladů. „Výtěžek“ je definován jako hrubá tržba snížená pouze o správní a místní poplatky. Nějaké další náklady (pořízení herního zařízení, režijní náklady provozoven, zaměstnanci atd.) se tam vůbec nezohledňují. V konečném důsledku tedy platíte procenta i z peněz, které vlastně nemáte. Hezký vývar, není-liž pravda?
3. To nejlepší jsem si nechal na konec. Že firmy z hazardního průmyslu odvádějí OČV do nejrůznějších obskurních nadací a občanských sdružení je bohužel v souladu se současnou legislativou. Jestliže někoho veřejně označíte za zloděje, tak byste měl dokázat, že něco ukradl – věc, peníze, duševní majetek, krátil daně, podvedl někoho - a tím porušil nějaký zákon, ale pozor - to žádná z těch firem nedělá. Ano, můžeme se bavit o morálním rozměru těchto činů asi tak, jako v případě zázračného zbohatnutí nejúspěšnějšího mašinfíry Standy Grosse, který koupil a posléze s velkým ziskem prodal akcie firmy, jež vbrzku nato zkrachovala. Ale vámi bez důkazů nastolená obvinění, pane Štický, jsou nejméně na žalobu za křivé obvinění. A o tom bych možná v botách takového Synotu, EDP nebo vámi citovaného Happy Day vážně uvažoval.

   A ještě několik poznámek, jen tak, jak to slina přinese na jazyk. Nahrazení daně z příjmu odvodem části výtěžku u firem hazardního průmyslu je tady prezentováno jako bůhvíjaké zvýhodnění. Oni zase pánové Štický a Brož zapomněli na správní a v případě VHP a videoterminálů i na místní poplatky. Jako bývalý provozovatel VHP mohu naprosto jednoznačně a pravdivě říci, že souhrn všech těchto poplatků tvoří v tomto segmentu hazardu v současnosti 30 – 40% hrubých tržeb. A to jen za předpokladu, že se nacházíte v šestiprocentní, a tudíž nejnižší sazbě OČV. Ukažte mi firmy z jiných oborů, které vykazují alespoň přibližně stejné daňové zatížení daní z příjmu. Pokud by pan Zídek dodržel slovo a všechny tyto poplatky nahradí daň z příjmu, tak hazardní firmy na tom jen a jen vydělají. Už aby to bylo! Slováci by řekli: Ďakujem, pán velkomožný. Můj věk a zkušenosti však tomu moc nadějí nedávají. Na zrušení poplatků se zase jaksi „zapomene“ (stejně jako se onehdá „zapomnělo“ na snížení poslaneckých platů) a k tomu se „napaří“ daň z příjmu alespoň 20% a nejlépe bez možnosti nákladovat. Howgh.

   Dalším prezentovaným „zločinem“ je štěpení hazardním firem na menší, aby si tím snížily „vývar“, jak praví pan Štický, a spadly do nižší sazby OČV. Setkal jsem se taky s termínem „atomizace firem“. Takto zjednodušeně podáno to vypadá jako roztomilé povyražení. Jdu životem a trousím firmy, abych ušetřil peníze. Přitom každý další „atom“ stojí ty firmy, o které se tady jedná, 100 milionů základního jmění a 50 milionů kauce. Ta je složena u banky a nelze na ni sáhnout, jestli to náhodou nevíte, pane Štický. Pravdou je, že pro firmy pohybující se v nejvyšších patrech hazardu to má smysl. Jestli mám odvádět OČV ve výši 20% z jedné miliardy výtěžku nebo jen 10% z půl miliardy už stojí za nějakou tu komplikaci. Přítrž tomu, a zároveň všem pochybným nadacím a občanským sdružením, mohla udělat už poslední novela zák. 202/90 Sb., kterou nepodepsal prezident, a tím ji poslal k ledu. Kde byli v té době pánové Štický a Brož? Proč tak zapáleně nehorlili už tehdy? Proč neapelovali na pana prezidenta, když tomu tak výborně rozumí? Místo toho uveřejnila MFD srdceryvný dopis ředitele brněnského divadla, jak s novelou přijde o peníze. Že by naopak mohl dostávat dvakrát tolik, se mu bohužel nikdo neobtěžoval vysvětlit.

   Posledním členem triumvirátu vévodícímu článkům v byznys speciálu z 15.11. je náměstek ministra financí s pověřením dohledu nad hazardem pan Tomáš Zídek. Opravdu mě nedojímají jeho krokodýlí slzy nad tím, jak je to všechno špatně, všichni kradou a „oni“, tedy ministerstvo financí, s tím nemohou nic dělat. Spíš nechtějí. Oni totiž povolují s výjimkou VHP všechny hazardní hry a na nich je, kdy řeknou dost. Jejich „majstrštykem“ je povolování terminálů ve městech a obcích, které vyhláškami zakázaly provoz VHP, přestože žádaly ministerstvo, aby tak nečinilo. Že jste s tím (opět) nemohli nic dělat? Ale, jděte. Když mohl ministr financí Kalousek škrtnutím pera povolit ze dne na den provozování sázkových her po internetu, přestože to zákon 202/90 Sb. výslovně zakazuje, tak proč by to nešlo? Nechce se, opravdu se jenom nechce. A po mně zase nechtějte, abych spekuloval o příčinách. To je spíš pro nějakého investigativního novináře, pokud ovšem není zrovna čekatelem na ministerský post.

   Jako červená nit všemi příspěvky se táhne, a i z mé polemiky to taky tak trochu vyplývá, že podstatnou část viny současných problémů v hazardu má špatná legislativa. Ona není ve své podstatě úplně špatná, dokonce bych řekl, že bychom měli být všichni rádi, že je alespoň taková, jaká je. Umožnila totiž tento druh podnikání bez vážnějších excesů legálně provozovat již téměř 20 let, aspoň rámcově ho regulovat a mít z něho (do státního i obecních rozpočtů) nemalé peníze. To se v mnoha jiných zemích Evropy (Řecko, Polsko, Rusko) nepovedlo a skončilo to průšvihem. Náš problém je v současné době v tom, že legislativa jaksi zaspala vývoj na trhu. Pan Brož to vystihl vcelku dobře: „Během posledních deseti let zablokovali poslanci už šest novel zákona (pozn. č. 202/90 Sb.). Nezačaly se ani projednávat. A poslední změnu, která měla ucpat aspoň ty největší díry a která prošla jen kvůli velké naštvanosti starostů měst a obcí bojující s hazardem, zastavil vetem Václav Klaus.“ K tomu bych dodal jediné. Těch šest zablokovaných novel bylo prostě špatných. Ne proto, že by nějak výrazně omezovaly příjmy hazardních firem a ony za to lobovaly, ale proto, že byly naprosto nesmyslné a některá ustanovení dokonce odporovala jiným platným zákonům. O poslední, vetované prezidentem, jsem se už v podstatě vyjádřil. Za vlastníky všech velkých firem v hazardu (škoda, že jím nejsem) musím konstatovat: Pane prezidente, děkujeme. A já děkuji za pozornost a výdrž.