- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tento článek by nevznikl nebýt mojí ženy. Ona totiž miluje filmové pohádky, hlavně ty české. Má jich doma na DVD a VHS plný regál. Právě když sledovala tu výše vzpomínanou o vodníku Jakoubkovi a já pohádky zas tolik nemusím, padla mi do ruky příloha byznys speciál MFD z 15.11. věnovaná z převážné části zdanění hazardu. Původně jsem se k tomu vůbec nechtěl vyjadřovat, i když je to jako skoro vždycky zase pěkná řádka lží a nesmyslů, ale ta náhoda s výrokem z pohádky mi nedala.
Články v novinách pojednávající o hazardu obecně mají už mnoho let jednostejnou podobu a jejich pisatelé shodný osud. Na začátku to vypadá jednoduše a senzační „sólokapr“ leží na ulici, jen ho zvednout, tak na co bych se zabýval nějakým zkoumáním podstaty věci nebo, nedej Bože, ztrácel čas studiem nějakých předpisů. Pisatel zazáří na nebi titulních stránek novin, ale pokud není úplný tupec, tak si časem potřebný přehled vytvoří a zjistí, že se vlastně o bůhvíjakou senzaci nejedná. Články ztratí na atraktivitě a jeho hvězda v našem přece jen trochu bulvárním pojetí žurnalistiky pohasne.
Ale vstanou noví bojovníci, jak praví klasik, tedy alespoň ten reálně socialistický. Ti nynější noví bojovníci se jmenují Jiří Štický a Jan Brož. Divím se šéfredaktorovi panu Čásenskému, že ty ignorantské slátaniny vůbec pustil do tisku. Jejich články („Krade se, má panenko“ a „Konec daňových prázdnin“) obsahují totiž lži, a to lži s úmyslem někoho poškodit, tedy lži v podstatě žalovatelné. A přitom stačilo tak málo – pořádně si prostudovat zákon č. 202/90Sb. o loteriích a jiných podobných hrách v platném znění, kterým se veškerý hazard u nás řídí, plus předpisy související, zejména zákon č. 368/1992 Sb. o správních poplatcích, taktéž v platném znění. To ale asi byla pro oba pány přílišná ztráta času…
Jestliže někoho obviním ze lži, a to jsem teď jistojistě udělal, měl bych to, alespoň abych nebyl stejný ignorant jako oni, nějak dokázat. Tak tedy:
A ještě několik poznámek, jen tak, jak to slina přinese na jazyk. Nahrazení daně z příjmu odvodem části výtěžku u firem hazardního průmyslu je tady prezentováno jako bůhvíjaké zvýhodnění. Oni zase pánové Štický a Brož zapomněli na správní a v případě VHP a videoterminálů i na místní poplatky. Jako bývalý provozovatel VHP mohu naprosto jednoznačně a pravdivě říci, že souhrn všech těchto poplatků tvoří v tomto segmentu hazardu v současnosti 30 – 40% hrubých tržeb. A to jen za předpokladu, že se nacházíte v šestiprocentní, a tudíž nejnižší sazbě OČV. Ukažte mi firmy z jiných oborů, které vykazují alespoň přibližně stejné daňové zatížení daní z příjmu. Pokud by pan Zídek dodržel slovo a všechny tyto poplatky nahradí daň z příjmu, tak hazardní firmy na tom jen a jen vydělají. Už aby to bylo! Slováci by řekli: Ďakujem, pán velkomožný. Můj věk a zkušenosti však tomu moc nadějí nedávají. Na zrušení poplatků se zase jaksi „zapomene“ (stejně jako se onehdá „zapomnělo“ na snížení poslaneckých platů) a k tomu se „napaří“ daň z příjmu alespoň 20% a nejlépe bez možnosti nákladovat. Howgh.
Dalším prezentovaným „zločinem“ je štěpení hazardním firem na menší, aby si tím snížily „vývar“, jak praví pan Štický, a spadly do nižší sazby OČV. Setkal jsem se taky s termínem „atomizace firem“. Takto zjednodušeně podáno to vypadá jako roztomilé povyražení. Jdu životem a trousím firmy, abych ušetřil peníze. Přitom každý další „atom“ stojí ty firmy, o které se tady jedná, 100 milionů základního jmění a 50 milionů kauce. Ta je složena u banky a nelze na ni sáhnout, jestli to náhodou nevíte, pane Štický. Pravdou je, že pro firmy pohybující se v nejvyšších patrech hazardu to má smysl. Jestli mám odvádět OČV ve výši 20% z jedné miliardy výtěžku nebo jen 10% z půl miliardy už stojí za nějakou tu komplikaci. Přítrž tomu, a zároveň všem pochybným nadacím a občanským sdružením, mohla udělat už poslední novela zák. 202/90 Sb., kterou nepodepsal prezident, a tím ji poslal k ledu. Kde byli v té době pánové Štický a Brož? Proč tak zapáleně nehorlili už tehdy? Proč neapelovali na pana prezidenta, když tomu tak výborně rozumí? Místo toho uveřejnila MFD srdceryvný dopis ředitele brněnského divadla, jak s novelou přijde o peníze. Že by naopak mohl dostávat dvakrát tolik, se mu bohužel nikdo neobtěžoval vysvětlit.
Posledním členem triumvirátu vévodícímu článkům v byznys speciálu z 15.11. je náměstek ministra financí s pověřením dohledu nad hazardem pan Tomáš Zídek. Opravdu mě nedojímají jeho krokodýlí slzy nad tím, jak je to všechno špatně, všichni kradou a „oni“, tedy ministerstvo financí, s tím nemohou nic dělat. Spíš nechtějí. Oni totiž povolují s výjimkou VHP všechny hazardní hry a na nich je, kdy řeknou dost. Jejich „majstrštykem“ je povolování terminálů ve městech a obcích, které vyhláškami zakázaly provoz VHP, přestože žádaly ministerstvo, aby tak nečinilo. Že jste s tím (opět) nemohli nic dělat? Ale, jděte. Když mohl ministr financí Kalousek škrtnutím pera povolit ze dne na den provozování sázkových her po internetu, přestože to zákon 202/90 Sb. výslovně zakazuje, tak proč by to nešlo? Nechce se, opravdu se jenom nechce. A po mně zase nechtějte, abych spekuloval o příčinách. To je spíš pro nějakého investigativního novináře, pokud ovšem není zrovna čekatelem na ministerský post.
Jako červená nit všemi příspěvky se táhne, a i z mé polemiky to taky tak trochu vyplývá, že podstatnou část viny současných problémů v hazardu má špatná legislativa. Ona není ve své podstatě úplně špatná, dokonce bych řekl, že bychom měli být všichni rádi, že je alespoň taková, jaká je. Umožnila totiž tento druh podnikání bez vážnějších excesů legálně provozovat již téměř 20 let, aspoň rámcově ho regulovat a mít z něho (do státního i obecních rozpočtů) nemalé peníze. To se v mnoha jiných zemích Evropy (Řecko, Polsko, Rusko) nepovedlo a skončilo to průšvihem. Náš problém je v současné době v tom, že legislativa jaksi zaspala vývoj na trhu. Pan Brož to vystihl vcelku dobře: „Během posledních deseti let zablokovali poslanci už šest novel zákona (pozn. č. 202/90 Sb.). Nezačaly se ani projednávat. A poslední změnu, která měla ucpat aspoň ty největší díry a která prošla jen kvůli velké naštvanosti starostů měst a obcí bojující s hazardem, zastavil vetem Václav Klaus.“ K tomu bych dodal jediné. Těch šest zablokovaných novel bylo prostě špatných. Ne proto, že by nějak výrazně omezovaly příjmy hazardních firem a ony za to lobovaly, ale proto, že byly naprosto nesmyslné a některá ustanovení dokonce odporovala jiným platným zákonům. O poslední, vetované prezidentem, jsem se už v podstatě vyjádřil. Za vlastníky všech velkých firem v hazardu (škoda, že jím nejsem) musím konstatovat: Pane prezidente, děkujeme. A já děkuji za pozornost a výdrž.
Další články autora |