Utajené kouzlo věcí

Každá věc, na které ulpíme kdy pohledem, má stejně jako my sami, svůj osud. Osudy věcí malých ale nemusí být nutně malé. Osudy věcí těch, které se navzájem proplétají s lidskými, bývají ale nejzajímavější.

Dostal jsem k narozeninám hrnek. Hrnek střední, bílý se zeleným okrajem. Stojí na něm psáno, "za 1 rok svého života ujdeš více než 1600000 kroků, prospíš téměř tři měsíce, sníš přes čtvrt tuny potravin a vypiješ více než tisíc litrů tekutin" Hledím na něj a už u druhé věty se čílím. Já tedy neprospím ani náhodou tři měsíce, ale už uprostřed toho čílení se beru zpátečku, protože copak já vlastně vím?

I řekl jsem si, že hrnek má svou pravdu a že to poselství, které mi přináší, je třeba brát vážně. Kolik z těch 1600000 kroků jsem udělal, a věděl jsem přesně, kam vedou? Kolik z těch prospaných hodin byly hodiny milé, plné příjemného snění, kolik z těch potravin jedl jsem s chutí a rád a kolik z těch tekutin přineslo mi úlevu a odpomohlo od žízně?

Napříště nebudu sice počítat každý svůj krok, protože to ani není možné. Ale budu se snažit, abych alespoň u nějaké nezanedbatelné části z nich byl tím, kdo je vede a řídí, a ví přesně, kam vedou. Nebudu převracet každý rohlík v ústech, ale budu se snažit, abych vždy jedl s chutí, a aby pro mne pokrm nebyl jen obyčejnou potravou bez chuti, v chvatu a běhu. A aby každá kapka, kterou svlažím jazyk, byla mi potěšením.

Utajené kouzlo věcí mi přestalo být tím jedním krátkým okamžikem utajeno.