Humanoidní roboti, autističtí lidé

Prezident Obama si v zemi vycházejícího slunce zahrál fotbal s robotem. Dívám se na titulek v novinách a potom shlédnu video. Robůtek, ne nepodobný těm, s jakými se hrají děti na pískovištích, jen o poznání větší, chaoticky pohybuje pažemi, jakoby vzýval Boha, vítá prezidenta a představuje se mu. Obama se usmívá, převyšuje výtvor lidských rukou dvojnásobně, stojí ale v uctivé vzdálenosti a potom řekne "taky mě těší," a udělá to pomalu a srozumitelně, jakoby nevěřil, že mu bude elektronika rozumět.

Robot předvádí co dovede. "Umím také rychle běhat," ozve se z reproduktorů kdesi na robotickém těle a on potom rozpohybuje jednotlivé součásti, přičemž výsledkem je pohyb vpřed. Nezadržitelný pohyb. Běžet vedle sebe spolu s dalšími svými bratry, bylo by to vskutku působivé, až děsivé divadlo. Neběží rychle, snadno by mu člověk utekl. Ale jak daleko? Baterie robota jsou silné, motory výkonné, elektronika neomylná. "Umím také kopnout do míče," ozve se zase. A robot se rozeběhne a nakopne míč, který letí zprudka a trefí prezidenta do kolene.

Když jsem byl dítě, byl vrcholem tehdejšího technického vývoje robot, který hrál na piáno. Neměl sice nohy, zato měl ale naprosto dokonalé ruce a také hlavu s kamerou s velikým objektivem, spíše jako doplněk k postavě u klaviatury. Jeho prsty kmitaly nad klapkami a výsledek byl prostě fascinující. Hrál úžasně, nemohl se splést a se správným programem by hravě porazil ve výdrži každého lidského hráče. Úplně jsem si tehdy neuvědomoval, co to znamená. To až později, když Deep Blue, superpočítač v lesklé skříni, porazil Kasparova v šachu.

Potom jedu v autě a hlavou mi jdou myšlenky jedna za druhou. Co cítil americký prezident, když něco podobné člověku, promlouvalo na něj lidským hlasem a posunkovalo? Co by cítil, kdyby přivedli robotu stejně vysokou postavu a řekli, "dětský autista, Vítek. Neumí ani mluvit, ani kopnout do míče." A jaký je v tom rozdíl? Nemá vlastnosti robota, které nejmocnějšího muže na planetě tolik vyděsily, zato je to ale stále člověk. Co více vyděsí, to, když se něco nelidského člověku přibližuje, nebo když se něco lidského člověku vzdaluje?

Mám divný pocit. Sami jsme je vytvořili a oni nás opanují. Budeme jim dobří, abychom jim na značku postavili míč. Ale když se proti nám rozeběhnout, nenajdeme v jejich tvářích kousek citu. Jsme tu jenom proto, abychom jim sloužili. Humanoidní roboti, autističtí lidé.