žádný bič, žádná šikana

Mají otevřeno a ještě se tím drze chlubí, řekl Hamáček. Tak zněl jeden z titulků novin z února 2021...

Tehdy jsem si říkal, když ministr vnitra Jan Hamáček žádal pro podnikatele za porušení protikoronavirových opatření zákaz činnosti na jeden rok, že by si ho zasloužil on. Ale jemu by zákaz museli vystavit voliči, a to on tehdy, v ponurých únorových dnech, určitě tak necítil. Ve svém potem zbroceném svetru cítil pouze zodpovědnost a dával zatraceně najevo, jak mu záleží na tom, aby národ prosperoval...

Boží mlýny melou. Pan ministr, když Bůh dá, půjde o dům dál, a nebude ten dům žádné ministerstvo. Pomyslel jsem si tehdy, mohl by mu ten účet skutečně vystavit, a měl by to udělat, volič. Ale nevěřil jsem tomu. A ono se to asi stane. Volič není ani blbý, ani nemá krátkou paměť, a Jan Hamáček půjde sázet ředkvičky.

Když je popelnice dějin plná, odkazují se pohrobci starých časů často na tradice. Naprosto nepochybuji o tom, že to udělají zase. Budou oprašovat skvělou minulost založenou už v devatenáctém století, budou se opírat o růži, a o Masaryka dokonce (sic!). Tehdy se budou spoléhat na krátkou paměť voliče, tak jak to byli zvyklí dělat roky a roky.

Ale když je popelnice plná, vítr rozfoukává bordel po ulici...