kdo má rád čísla

Tento blog volně navazuje na blog "burza" a je součástí zamýšlené série o kryptoměnách, burze a souvisejících věcech.

Analyzovat čísla nikoho nebaví, krom člověka se speciálními potřebami. Obyčejný smrtelník si raději než obsesi pořídí speciální vybavení, což, díky technologické revoluci a spoustě nadaných mozků, je už i ta věc, kterou běžně nosíme v kapse. Tok dat je neúprosný a stejně brutální musí být výpočetní kapacita, kterou aplikujeme, abychom sami měli pohled na věc pohodlný a oproštěný od zbytečností. Budu mluvit o technické analýze grafu, co to je a k čemu to je.

Nevyhnu se několika historickým exkurzím, a první bude hodně hluboká. Ani ne tak myšlenkově, jako v čase. Překvapivě jednu z nejhodnotnějších metod, kterou dnes nahlížíme na grafy, v podstatě zformuloval Leonardo Fibonacci už ve 13 století. Ten zřejmě netrpěl zcela hmotným nedostatkem a proto jeho záliba v matematice a gamblení, jak bychom řekli dnes, mohla se rozvíjet bez velkého omezení a v sympatickém souznění. Aplikace Fibonacciho triviální posloupnosti, 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34... nabízí poměrně neprůstřelný náhled na téměř jakoukoli entitu, kterou potkáme v přírodě.

Zlí jazykové, bez kterých se v žádném dobrém příběhu nelze obejít, tvrdí, že Fibonacci nerad odcházel od kostek švorc, a tak si vymyslel systém, jak nepřijít o peníze za jakýchkoli podmínek. Vybral si vždy jen takovou sázku, kde byly dvě možnosti, výhra versus prohra a sázel jen na jednu stranu. Kdybychom se bavili o kostkách, sázel by, že padne lichá. Výhra by byla sice malá, stejně jako riziko. On ale při každé prohře podle své posloupnosti upravil vklad, a prohrál-l 1 minci, vsadil 2, prohrál-li, vsadil 3, prohrál-li, vsadil 5. Pokud vyhrál, jakože jednou prostě musel, minimálně nikdy neodešel úplně oškubaný. A pokud vyhrál, šel narozdíl od dnešních gamblerů buď domů, nebo se vrátil v posloupnosti na začátek, na 1 minci. Pravda je, že pravděpodobnost je sice neúprosná, zato lidský mozek vyhodnocuje situaci skrze jiné smysly, než je ryzí racionalita. Někdy musel Leonardo dlouho čekat, než mu konečně padla jeho lichá a alespoň velká část jeho vkladů se mu vrátila zpátky. Rozhodně ale nezemřel hlady.

Mohl bych plynule přeskočit na fraktály, protože ideově je to to samé. Ale chtěl jsem něco říct o čistě technické analýze. Technická analýza je to, co děláme, když při hodnocení, zda vstoupit do pozice, vyhodnocujeme to, co se stalo v minulosti a díváme se na to nějakým matematickým modelem. Nejjednodušší příklad by mohl být, pokud použijeme nejjednodušší indikátor MA (moving average), že cena cykluje nad a pod čáru MA. Potom tedy hodně zjednodušeně řečeno, když jsme pod čarou, je TITUL levný, když nad čarou, je drahý. Co dělat, když je věc levná? Nakupujeme. Drahá? Prodáváme.

Lidé odjakživa doufají, že dokážou sestrojit automat, robot nebo prostý indikátor, který bude neomylný. Už jsem řekl, že to není možné. Už z principu, jak indikátory pracují, protiví se jednomu ze základních pravidel burzy a to zní, na základě minulých zisků nemůžeme nikdy posuzovat zisky budoucí. Nicméně člověk je člověk a chtěl by jen vyhrávat. Proto ta snaha o modelaci pokud možno s co nejmenším počtem chyb. Nicméně, když model není dokonalý, kupodivu to moc nevadí, když máme dobrou strategii a umíme pochopit, že občas člověk prostě prohraje a naučíme se to akceptovat. Důležité je, aby naše strategie při výhrách neakceptovala každou malou výhru a při prohrách negumovala vklad.

Při technické analýze nehodnotíme, zda venku prší, ale oprošťujeme se od faktu, že burza je živý tvar. Zjednodušujeme si pohled na graf díky matematice, statistice a pravděpodobnosti. Často to stačí a potom je TA silnou zbraní, kterou máme k dispozici.