Závislost na nikotinu je příšerná. Ale v podstatě na jakékoliv droze. Horší je to u lidí, kteří jsou veřejně vidět. Ale i ti obyčejní dokážou dost otrávit okolí.
Do historie už asi vstoupí věta našeho bývalého moudrého prezidenta Zemana při návštěvě České televize: „A nebyl by popelníček pane řediteli?“ (na přesnou citaci si nárok nedělám). Bylo to v areálu, kde je kouření zakázáno a předpokládám, že všichni to dodržovali. Pan Zeman ale národu ukázal, že on je nadčlověk nad předpisy a zákony.
Bývalý předseda Senátu Kubera se v jednom rozhovoru rozpovídal, že i v letadle se kouřit dá. Stačí si na toaletě kleknout, ponořit hlavu do mísy a tam si zapálit. Už tady je vidět, k čemu vás droga dokáže donutit.
Nejnověji se poslanec ODS Marek Benda při návštěvě Tchaj-wanu nemohl zbavit své elektronické cigarety v letadle, až mu kapitán letu musel pohrozit, že pokud ji nezhasne, budou muset nouzově přistát. Naštěstí nearogantně poslechl.
Mám ve svém okolí dobrého přítele, s kterým ale prostě nemohu vyrazit nikam autem. Požaduje, bez přehánění, zastávku každou necelou hodinu, právě kvůli cigaretě. A to je už otravné až obtěžující. A stejně do auta nastoupí a auto svým dechem zasmradí.
V jedné žižkovské hospodě jsem viděl ceduli, kde jsou v létě nekuřáci vyzýváni, aby neobsazovali místa na zahrádce, ale nechali je volné pro kuřáky, když už si prosadili zákaz kouření uvnitř. Taková malá česká pomsta.
Jsem nekuřák. Byl jsem vždy proti zákazu kouření v hospodách. Teď už si říkám, že to byla chyba, ten zákaz je dobrý. A uznávají to v podstatě všichni mí známí, kuřáci, kteří pravidelně chodí před hospodu. A i já to vítám. Mohu si osamocen u stolu vytáhnout mobil a podívat se co kde nového. V jejich přítomnosti by to bylo jaksi nespolečenské.
Pak jsou tu závisláci, kteří musí právě ty sociální sítě a mobil honit vždy a všude. I v té hospodě, když jsou s jinými. Ale to je už jiné téma.
Vzájemná ohleduplnost je na místě. Tolerance asi taky (musím to zasmraděné auto vydržet). Ale respekt a pochopení pro to nemám.
