David Rath byl propuštěn z vězení a hned je z něj zase mediální hvězda. Co jsme to za společnost? To neexistují zajímavější lidé než kriminálníci?
Připomeňme si, že David Rath býval vlivným členem ČSSD, poslancem, ministrem zdravotnictví i středočeským hejtmanem. Ta poslední funkce mu zlomila vaz, když u něj policie našla krabici vína se sedmi melouny v hotovosti. Po několika letech soudů, odvolání, zdržování a údajných podjatostí byl David Rath nakonec pravomocně odsouzen k sedmi letům vězení. Po půlce trestu si požádal o prominutí zbytku, s čímž nakonec souhlasil soud a David Rath vyšel na svobodu.
Podmínkou podmínečného propuštění není jen vzorné chování ve věznici, nevyhýbání se trestu, ale i náprava a, pokud se nemýlím, i akceptování vlastního pochybení a sypání si popela na hlavu. Po propuštění z vězení ke své vině David Rath sdělil: „Určitě jsem udělal spoustu chyb a pro mě to v podstatě končí tím, že beru, že rozsudek byl takto vyřčen, takto platí, já jsem ho plně přijal a u toho setrvám.“ Podle mě to není žádné sypání si popela na hlavu, pouze pasivní konstatování toho, že s tím holt nic neudělám.
Stejný názor měl asi i státní zástupce, který se proti propuštění Davida Ratha odvolal. A k tomu David Rath: „Jak jsem státní zástupce štval, tak mně to dali sežrat.“ Opět ani náznak pokory.
Ale posuzování tohohle všeho je pouze na straně soudů. Mně na tom spíše zaráží jiná věc. David Rath je pravomocně odsouzený kriminálník. Jasně a definitivně. A přesto se objeví na veřejnosti a hned se na něj sesypou novináři, jako by to byla celebrita nejvyššího významu. To nemáme spoustu jiných zajímavých lidí, kteří pro nás něco znamenají? Vědci, spisovatelé, podnikatelé, hasiči, ale i politici? To se hned musí titulní stránky plnit nějakým zločincem? Kde to žijeme?
Ani já bych nenapsal tento blog, nebýt zájmu našich médií. David Rath je u mě až na posledním místě.
