Ve stínu "Strážné věže" Svědků Jehovových (Mezináboženský dialog)

Zkušenosti, které zde chci vyprávět, jsou pro mě jedinečné, až dobrodružné. Jsou psány ulicí a mnohými rozhovory se SJ v průběhu asi třech posledních let. Zdrojem není jen literatura, nebo prožitky jiných osob, ale mé vlastní.

Můj kontakt se Svědky Jehovovými začal již před léty na mém působišti v Českém Těšíně. Byl jsem navštíven postupně, několika dvojicemi doma. Vzpomínám si, jak mně jeden “bratr“ ujišťoval, že po několika létech bude určitě konec všem církvím i naší, a jen jejich vyvolení budou stát se vztyčenou hlavou a budou žít navždy v pozemském ráji. To bylo ještě v době, kdy používali knihu o podobném názvu a věřili na pokolení roku 1914. Pak jsem na ně téměř zapomněl, ale zůstala mi vzpomínka, na touhu někde uvnitř, abych se k nim mohl v budoucnu vrátit. Zapomněl jsem. Pak jsem léta chodíval kolem Svědků Jehovových, aniž bych je viděl, tak jako mnozí z Vás a taky většina křesťanů. Proč dělám, co dělám, je legitimní otázka. Vícekrát se mně ptali i SJ, proč s nimi hovořím?

- Od určitého okamžiku jsem je začal vidět u stojánků a zaujali velmi mojí pozornost. Před tím mi byli docela lhostejní a obcházel jsem je.

V průběhu krátkého času jsem byl najednou vnitřně povzbuzen, abych se zastavil a podíval se na ty, kteří stojí opodál. Bible tomu říká povolání, nebo poslání pro specifickou skupinu osob. Bylo to hodně silné a jasné, až tak, že mně to časem k nim přitahovalo, jako magnet a velmi rád jsem se zastavil a hledal příležitost, abych s nimi mohl hovořit.

?- Později jsem je začal záměrně vyhledávat a pravidelně plánovat schůzky. Bylo to cílené a promýšlené. Měl jsem příležitost vést rozhovory se SJ ve dvaadvaceti městech u nás i v Polsku, většinou na stejném místě vícekrát. Předpokládám, že jich bylo za tuto dobu kolem 200. Postupně jsem se začal zajímat o tuto skupinu hlouběji a s velikým úsilím. Studoval jsem jejich literaturu a PNS  (Překlad nového světa) v kontextu řeckého jazyka a mnoha biblických překladů i vědeckých poznatků. Prohlížel jsem desítky videí k tématu SJ. Mohu říci, že jsem se opravdu ponořil, až na dno. Některé noci jsem nemohl spát. Zvláště po zpackaných rozhovorech, nepřiměřených reakcích z mé strany, jsem si znova v mysli promítal, co jsem špatně prezentoval, proč jsem se nechal zviklat, vyvést z rovnováhy? Jak to příště řeknu lépe? Těžce jsem prožíval občasnou tvrdost a neústupnost ze strany mých partnerů. Ale někdy jsem nespal radostí, když jsem měl dojem, že mi Bůh požehnal, že vztahy byly udrženy, zájem probuzen, reakce byly přívětivé….

- Mohu se přiznat, že SJ se stali pro mně vášní a radostí, ale i zdrojem mnohé frustrace a žel i znepokojení, ne na běžné služebníky, ale na ty vedoucí z Warwick v USA, kteří si říkají VRO ("Věrný a rozvážný otrok") a při tom, je zřejmé, že používají metody "otrokářů" a pánů nad lidskými dušemi.

Prožil jsem několik zkušeností, které se staly pro mě důkazem, že stojí za to s těmito lidmi hovořit.

- Měl jsem příležitost navštívit jednu starší paní v nemocnici – bývalou Svědkyni. Mluvili jsme spolu o víře, o Kristu. Ke konci rozhovoru se začala modlit: “Pane Ježíši Kriste, prosím, abys mi odpustil mé hříchy". Pak děkovala. Prožila zvláštní pokoj a krátce na to umřela smířená s Bohem. To bylo poprvé v životě, když hovořila s Ježíšem.

- Slyšel jsem, i nyní velmi často poslouchám, mnohá osobní svědectví bývalých SJ, kteří se vymanili zpod „křídel organizace“. Někteří z toho důvodu, že uvěřili v Kristovo Božství a začali s ním komunikovat a oslavovat jako Pána. Jejich život se radikálně změnil. Vyznávají, že jsou šťastni s ním a následují ho. Zvěstují jeho jméno jiným lidem. Jiní se stali "odpadlíky, nebo vyloučenými z jiných důvodů, než teologických.

- Mnohé z těchto prožitků mně upevňují a inspirují k tomu, abych se stále znova a znova pokoušel rozličnými způsoby oslovit, povzbudit k přemýšlení, vyvolat neotřelé otázky a uvést k případnému studiu témat.

- Jako kazatel jsem prožil již dávno, že mým úkolem zde na zemi, je vyprávět lidem o Kristově lásce, jeho smíření a o osobním vztahu s ním. Mezi ty, kteří Krista osobně neznají patří i SJ.

- Časem jsem zjistil, že mám velikou výhodu vůči bývalým SJ, že jsem nikdy nebyl jedním z nich. Je zajímavé, že jsem téměř pokaždé mohl ukončit rozhovor, většinou do střídání další dvojice. Ale stává se mi to stále, že v rozhovoru chtějí pokračovat dále, a tak jsme se několikrát přesunuli kousíček dál a rozhovor pokračoval. Jsem přesvědčen, že mně přijímají, akceptují a dovolují, abych se k nim vnitřně přiblížil.

- Uvědomuji si, že SJ bývají rádi, že je vůbec někdo z jiných křesťanů osloví. Někteří to vyjádřili, že jsem první, nebo jeden z mála, kteří za nimi sami přijdou a navazují kontakt. Je to spojeno většinou s jejich komplimenty, že jsou překvapeni, že znám Písmo, tak jak je znám, a že si toho velmi váží. Mojí odpovědí je, že nejsem sám, ale je to nedostatkem jejich kontaktů na jiné křesťany, které pak nemohou osobně znát.

- Několikrát mi bylo řečeno, že: „My tady stojíme pro lidí, kteří nevěří v Boha. Nedokážeme odpovídat na vaše otázky. Musíme se na to připravit“. A to je pak příležitost k dalším rozhovorům. Možná, že jsem nebyl dost důsledný v tom, abych jim vždy dal kontakt na sebe. Jen v několika případech jsme pokračovali, díky dlouhé e – mailové diskusi. Jsem vděčný za ty, kteří se chtějí i nadále setkávat u nás doma, nebo v kavárně.

- To, co vede k zamyšlení nás křesťany, a co mně osobně burcuje a znepokojuje, je naše selhání vůči hledajícím. Někteří SJ, než se nimi stali, měli duchovní otázky a dotazovali se věřících v různých církvích na palčivé životní, nebo biblické otázky. Ty však nedostali, až přišli Svědkové a dali jim uspokojivou pro ně odpověď. Zůstali s nimi až dodnes. Jejich zkušenost jim potvrzuje, že "oni jsou pravou církví, která může jako jediná uspokojit jejich touhy a hledání pravdy".

- Časem jsem zjistil, že mi Bůh dal zvláštní dar, který jsem před tím nevnímal. Nedokázal jsem si dříve ani představit, abych dovedl hovořit na ulici s někým o Bohu. Během těch tří let ve službě SJ, jsem prožil zvláštní odvahu, radost se společenství s nimi, lásku.

- Nedokázal jsem si nikdy zapamatovat biblické citáty, včetně místa, kde jsou zapsány. Od té doby si mnohé pamatuji zpaměti.

- I ve velmi složitém období, když jsem po zákroku na srdci ztratil řeč a docela dlouho jsem se učil znova artikulovat, tak jsem poznal, že když jsem se SJ, tak mi to docela zřetelně a rychle mluví. 

- Od začátku mé intenzivní přípravy k rozhovorům jsem záhy zjistil, že jsem mnohem více do hloubky poznával Pána Boha i Ježíše Krista. Mé biblické studium bylo zaměřeno konkrétním směrem a mnohému jsem se tehdy naučil. Přece to vědí i oni, že „Život věčný je poznáním Otce, i toho, kterého poslal, Ježíše Krista".

- Od určité doby jsem vnímal, že jedna věc, kterou se mohu naučit, je zvěstování dalším osobám na ulici. Byl jsem dotázán několikrát: „Pane, proč jdete za námi a nehlásáte těm, kteří Boha neznají“.  Hodně jsem o tom přemýšlel a tato otázka se mně docela dotkla. Rozhodl jsem se ještě více pomáhat a sloužit imigrantům, cizincům a Romům. V minulém roce jsem začal v rámci „Gedeónské služby“ chodit po ulicích okolních měst. Rozdávám "náhodným" lidem Nové zákony, s některými sdílím svou víru a někdy se taky modlím ze jejich potřeby.