Paradox 28. září 2022

Byl to den plný aktivit. Událo se několik zajímavých akcí. Některé mrazily krev v žilách, jiné vyzařovaly pokojem a vděčností. Při udělování  medailí v Senátu jsem ukápnul slzičku. Věřím, že se nerozhoduje, kam budeme směřovat dál.

Sledoval jsem dnes v televizi dvě zcela protichůdné události.

Demonstrace na Václavském náměstí v Praze a dalších městech. Neberu si  právo hodnotit motivace, důvody těch, kteří se zúčastnili. Vzal jsem si právo hodnotit to, co zaznívalo na obou demonstracích, před měsícem a nyní. Ozývaly se hlasy pro demokracii a svobodu. Jako z jiného světa. Buď je to krutý žert, nebo schválnost, aby lidí pobouřili  a postavili proti sobě i proti vládě. To, že takto drze mohou řvát, dovolávat se svobody a vyhrožovat vládě, zavřením a odstraněním, je důkazem, že naše demokracie je opravdu rozkročena téměř na maximum. Unese vše, co zazní a ještě je přitom chrání policie. Když při první akci lidé nadávali a vyjadřovali strach, že asi umřou, kvůli energiím, vyčítali vládě, tak by si člověk řekl: „rozumím tomu, mají obavy, jsou navíc vystrašeni, jejich vůdcové je otrávili nenávistí proti vládě a evropským institucím, které oni nesnášejí".

     Za tu dobu se situace změnila. Vláda udělala kroky k "zastropování" energie a dál pokročila ke zmírnění krize. Zdálo by se, že  lid pochopí, že se nedá již tolik vyprovokovat, jako poprvé. Ale opak je pravdou. Tzn., že nakonec ani o energie nejde. Jde o zištné touhy a potřeby organizátorů. Zviditelnit se, zasít do myšlení národa lží, že nás někdo okrádá, že se potřebujeme osvobodit od západních struktur. Potřebují získat sebevědomí, ovládnout dav, nebo přitom vydělat spoustu peněz z rukou jejich chlebodárců. Zneužívají lid  a berou si ho jako rukojmí. Je to podlé a vypočítavé. Není to legrace, je to cílený pokus otočit směřování naší země na východ.

„Pakliže se nám jako národu podaří, abychom otočili politický směr v zemi, tak nebudeme posílat žádné zbraně,“ uvedl Vrábel.

Protestující na Václavském náměstí se hlásí k plánu nazvanému „Česká republika na 1. místě“, který je k dispozici na stránkách akce. Žádají mimo jiné uzavření smluv na plyn přímo s Ruskem, vystoupení z NATO, EU, OSN a Světové zdravotnické organizace (WHO), dobrovolnost očkování, "ukončení plánovaného ředění národa" ukrajinskými uprchlíky či potravinovou soběstačnost.

     Nakonec to známe z historie. V době ekonomické krize v Německu bylo jen otázkou času, kdy se otočí směrování země.  Chytří vůdcové, mající charisma komunikace, situace využili a konec známe.

V době poválečné i u nás komunisté pochopili příležitost, zmátli, oklamali národ a konec taky známe.

     Mysleli jsme si, že po listopadu se to nemůže opakovat, ale zdá se, že podobný „duch“ neusnul, ale znova vystrkuje „růžky“. Hledá příležitost, jak oddělit, rozdělit, oklamat, obrátit pozornost na sebe a zneužít národy.

     Zahlédl jsem dnes p. Kateřinu Konečnou na demonstraci pod plakátem - pryč s chudobou.  Poslankyně evropského Parlamentu. Za koho bojuje? Určitě ne za ty, kteří mají hluboko do kapsy. Jde s těmi, kteří volají po vystoupení z EU. Proč v těch strukturách pracuje již tolik let, to ji není hanba? Proč již dávno nevystoupila. 

Viděl jsem na videu i p. Semelovou, známou z odstrašujících výpovědí o smrti Dr. Horákové a o roku 1968. Je zřejmé, že láska k Rusku kvete v srdcích těchto lidí v každém věku a do jeho náruče nás chtějí uvrhnout.  A dokonce přináší ovoce smrti.

     Největší paradox je to, že se tyto věci dějí ve dnech, když Putin skřípe zuby, falšuje referenda, posílá statisíce vojáku, aby šli vraždit své bratry a směle pokračuje v genocidě obyvatelstva. Možná se již uchýlil k terorismu v moři, kdoví, co bude dál… A v Praze se vesele demonstruje, otupuje tisíce občanů, kteří mají pocit, že zachraňují republiku, jak to všechno zmírnit, jak nás uchlácholit a ještě si zajet na nákup do Ruska pro levný plyn.

     A varování před "ředěním" naší společnosti Ukrajinci. To je docela šílené, nezdá se Vám? Opravdu se nestydí?

     Ve stejné době, jako demonstrace, probíhala ještě jedna událost. 19 osob přijalo z rukou předsedy Senátu p. Vystrčila stříbrné medaile. Laureáti pochází z různých sfér společnosti. Dlouhodobě pomáhají postiženým lidem, nebo pečují o přírodu. Paní Rakušanová vytrvala a „bojovala slovně“ ve Svobodné Evropě v době totality. Byli tam také sportovci a lidé ze sféry umění. Víte co bylo v nich úžasné. V jejich tvářích byla patrná radost. Každý z nich vyjadřoval, že přijal svůj život jako dar a výzvu sloužit jiným. Obětovali své životy pro záchranu lidem, přírodě a určitým hodnotám, kterým věřili po celý svůj život. Oni vědí, že nežijí jen pro sebe. Jsou ochotni rozdělit svůj chleba a vědí, že jim stále zůstane dostatek. Znají pravé hodnoty života a hledí stát na straně pravdy a milosrdenství. Nedovedu si představit, že někdo z nich stojí dnes na Václaváku, proklíná vládu, kritizuje vše a všechny a touží po odpočinutí směrem na východ. Rád bych se pletl.

     Zdá se mi, že je rozdíl mezi těmito skupinami lidí.

Možná, že většina z těch, kteří křičeli na náměstí, nebo i jindy nadávají, kritizují, hledají především své vlastní potřeby. Běda, když by jim někdo ukrojil krajíc z jejich bochníku. Nevidí nic, než sebe a svou rodinu. Myslí si, že jsme zde, abychom jen prosperovali v blahobytu. Nebudou nikdy zcela šťastni. Vždy bude něco, co nebude vyhovovat, co je bude štvát, za co budou nenávidět a závidět. Budou nenaplněni a budou zneužiti svými vůdci.

     Oni opravdu lžou. Kolikrát vyčítali vládě, že Slovensko řešilo již dávno energie, jsou na tom dobře a my ne. A dnes se objevuje zpráva, že Slovensko se řítí do energetického kolapsu. To již samozřejmě nikdo nevezme zpátky a jede se dál.

     Mám příbuzné, kteří po půl roce přijeli z Mariupolu. Dva měsíce neviděli chleba. Neměli čistou vodu a celou dobu slyšeli nad domem hukot granátů a raket. V noci neustále v pohotovosti s doklady pod hlavou. Pokud vyšli ven, tak viděli mrtvoly svých sousedů. Sami byli ostřelováni. Většina domů je v troskách. Vše je v troskách.

     Myslíte si, že tito lidé jsou horší, než my? Že si to zasloužili? Vůbec ne. Zatím jsme pod Boží ochranou. Myslíte, že nám se tyto věci nikdy nemohou stát? Že nikdy nemůžeme být utečenci před válkou?

     Myslím, že potřebujeme více pokory, vděčnosti za to, co máme a ne co nemáme, zahledění do nebe a kolem sebe, na ty, kteří jsou na tom mnohem hůře. Jim nejde o dva stupně tepla doma, nebo o pár korun, ale o holý život.

Mějte se moc dobře.