Mezináboženský dialog

Stojí na chodnících a náměstích našich měst u typických stojánků. Přicházejí do našich bytů. Dokáží vystihnout osoby zraněné, opuštěné a jdou za nimi. Mají "zmapován terén" a bývají na pravém místě v pravý čas. U

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI

Jako občan a zároveň pastor křesťanské církve, se snažím respektovat názory jiných církví i jednotlivců. Rozumím některým rozdílům v učení a rozmanitým způsobům výkladů Písma. Některé jiné, než naše vlastní, nás mohou obohatit, poučit. Jsou  - li podstatné věci velmi odlišné, můžeme se nimi nezabývat, nemusíme kritizovat a útočit na jiné osoby, nebo církve. Moc si vážím plurality názorů v nepodstatných věcech a snažím se uplatňovat lásku ve všem. Ne vždy se mi to daří. Jeden moudrý autor napsal, že: „Mají – li dva lidé na věc stejný názor, je jeden z nich zbytečný“. Moc se mi to líbí. Je to vtipné a pravdivé.

Přesto jsem se po delším přemýšlení rozhodl napsat tento článek o náboženské společnosti Svědků Jehovových. Hodně se o jejich literaturu a teologii celkově zajímám, porovnávám jejich učení s výklady Písma mnohých teologů různých křesťanských tradic, srovnávám i své vlastní poznání a zkušenosti, které jsem za docela dlouhou dobu mého života získal. Mnohdy jsem taky rád korigoval mé pohledy i víru a byl jsem rád za nové poznatky.

V průběhu posledních dvou let,  jsem velmi často se SJ hovořil u typických „stojánků“. Rozhovory s nimi se mně zdály docela zajímavé, po stránce teologické i praktické. Někdy to  bývalo docela složité.  Samotní svědkové působí jako lidé, kteří jsou spokojení ve své víře a oddáni organizaci, kterou reprezentují, celým srdcem. Jsou věrní, důslední a mají zřejmě zájem o své bližní. V osobním životě, nebo v práci se jeví jako poctiví, houževnatí. Pečují o své rodiny a věnují velkou pozornost výchově děti.

Zřejmě bych měl mít stejný postoj, který jsem popsal na začátku. Respektovat a ctít jejich učení a věnovat se svým věcem a své církví, která taky občas prožívá problémy, taky musí korigovat své postoje, někdy i pochopení Písma.

 V posledním období jsem však narazil, při důkladnějším studiu na několik témat, která jsem již znal dříve, ale která se mně nyní otevřela více ze široka a zcela mně ohromila.  Nejsou to věci teologické, ale oblasti života, které zasahují, dle mého mínění, do lidských práv a svobod a může působit přímo destruktivně ve svých důsledcích:

1. Úplný zákaz přijímání transfúze krve. Na základě dvou kratičkých textů Písma  a  výkladu, který je v naprostém rozporu. Dle pochopení biblických učenců a snad všech křesťanských církví, na základě originálních textů Bible, podle nichž citáty, na kterých staví toto učení,  se týká pouze zákazu přijímání krve zvířat. Nemá nic společného s transfúzí krve. Vzhledem k době, ve které vznikl, se ani nemůže týkat.  SJ zakazují absolutně přijímat krev dospělým, pokřtěným členům i jejich dětem. Popisovat postupy a okolnosti, jak se zákaz někdy realizuje, by mohlo vyvolat u čtenářů opovržení, nebo výsměch. To nechci dělat. Důležité je, že skrze tento stupidní zákaz, přišli o život někteří jejich členové i děti. Nejhorší se jeví ta praxe, že rodiče pod dohledem starších sboru,  trvají před lékaři na tom, aby jejich dítěti krev nebyla dána. Důsledky jsou zjevné. Důkazy takového jednání, jsou doloženy, dokonce v jejich literatuře. Lidé, kteří volili tuto cestu, jsou považováni za loajální a věrné křesťany, vůči jejich „Jehovovi“. Ale praxe a učení dokazují, že se jedná především o poslušnost vůči organizaci – „Věrnému a rozvážnému otrokovi", sídlícímu nově, ne v Brooklynu, ale ve Warwick v USA. Ti, kteří se staví proti nařízení organizace, jsou perzekvování, posléze vyloučeni.

2. „Ostrakizace“ vyloučených, z důvodů morálních, ale velmi často pro jiné porozumění Písmu, než je v organizaci. Jakékoli odchýlení od oficiální linie, obnáší rozhovor před „právním výborem“, případně před odvolacím soudem (několik starších vůči jedné souzené osobě, bez svědků, bez možností obhajoby).

Vyloučení jsou nazvání odpadlíky, jsou „mrtvými osobami“ a veškerý kontakt rodinných příslušníků a přátel, je s nimi striktně zakázán a je respektován bez výhrad.  Jediné východisko je, že dotyčný odpadlík se vrátí „po kolenou“, učiní pokání, a když bude opět loajální, tak možná po půl roce, bude přijat do sboru.

3. Zneužívání dětí v organizaci. To se podle informací stává i v jiných skupinách, i v náboženských a je to hrozné. V tomto případě je o to horší, že v drtivé většině se tyto kauzy utajují před úřady. Platí totiž právo, spíše povinnost „dvou svědků“. To znamená, že pokud dané dítě nemá ještě jednoho svědka, který potvrdí stížnost před staršími, tak případ je utajen, v rámci organizace. Jeden z hlavních představitelů „Vedoucího sboru“, při výslechu před královskou komisí v Austrálii, zamlžoval tyto skutečnosti a nakonec lhal.

4. Absolutní poddanost členů „Věrnému a rozvážnému otrokovi“. Opravdu neexistuje možnost jiného názoru na teologické, biblické i praktické věci. Toto je nejcitlivější oblast u běžných členů. Nedopustí jediné křivé slovo, nebo vyjádření nedůvěry. V mnoha věcech je myšlení i vyjadřování SJ téměř identické na celém světě. Věci se mění mnohokrát, ale jen na instrukce „vedoucího sboru“. Možná to zazní drsně, ale tyto znaky jsou podle psychologů a religionistů znameními sekty, až totality v myšlení a jednání. Absolutní poslušnost je vyžadována „staršími“ každého sboru. Ti jsou privilegováni a mají moc nad svěřenými „členy“.

Není důležité se dotýkat učení SJ. To je v zájmu jen těch, kteří se pokoušejí vést dialog. Svědkové mají právo na své vlastní učení, chápání,  a v rámci zákona mohou jednat, jak je jim libo. A to je správné. Mám radost, že žijeme v zemi, kde můžeme spolu žít v mnoha skupinách náboženských, kulturních, etnických. Nejsem rád, že jejich činnost je zakázaná  v Rusku.

Napsal jsem tyto čtyři věci proto, abych na ně upozornil ty, kteří budou osloveni na ulici, nebo doma, při jejich návštěvě. Problém je v tom, SJ při studiu Písma a literatury většinou nesdělují zájemcům, že v případě potřeby transfúze, budou nabádání k tomu, aby třeba své dítě nechali zemřít.

Ani to jim nebude sděleno, že v případě, že se později rozhodnou jít vlastní cestou, nebo mít jiný názor, než má organizace, tak se od nich odvrátí naprosto všichni členové rodiny, přátelé, kteří tam zůstanou. Stanou se odpadlíky, kteří pro ně za živa zemřeli.

To, že se stanou hříčkou několika starších pánů z USA, kteří naprosto ovládnou jejich život, aniž si to členové  uvědomí. Tato skutečnost  jim bude sdělena postupně. Ale pokud již budou po křtu, tak pro ně „spadla klec“. A to docela hluboko.

SJ říkají, že mají svobodnou vůli, že jsou dobrovolně v organizaci. Ze začátku -  ano, ale jakmile budou pokřtěni, již žádnou vůli mít nebudou. Zní to drsně.

Je dobře, že v této naší době, bohaté na informace, jsme schopni vyhledat zdroje, navázat kontakt s mnoha lidmi, kteří prožili desítky let v jejich náboženské společnosti. Oni Vám budou vyprávět věci. Škoda, že samotní SJ nemohou tyto informace využívat, to opět potvrzuje zčásti to, co jsem se pokusil nastínit. Mohou využívat jen schválené informace.

Osobně mám tyto lidi rád. Prožil jsem s nimi mnoho času na ulicích a mám mezi nimi i pár přátel. Někteří jsou skvělí, vzácní a poctiví. Stavím se cele proti jejich „Věrnému a rozvážnému otrokovi“, protože zotročuje miliony lidí po celém světě. Má téměř vůči nim neomezenou moc. Zavřel je do „Strážné věže“, odkud není úniku. Oni to ani nevědí a chlubí se tím, že jsou v těch nejlepších rukou a budou díky tomu zachráněni v Armagedónu. A to se mi nelíbí, a proto jsem se rozhodl napsat tento článek. Protože mám rád svobodu, rozličnost názoru, zachování lidských práv a možnost volby. Mám také rád Pána Boha a jsem šťasten, když lidé kolem nás taky prožívají tyto  nádherné demokratické a lidské hodnoty….

Budu moc vděčný za Vaše případné otázky, sdílení, doplnění v komentářích...