Jak se stát přítelem těm, kteří přicházejí a budou přicházet?

Je skvělé, jak mnozí lidé, organizace, církve se snaží zmírnit globální, i  místní bolest světa. Prožívám spolu s dalšími přáteli mnoho radosti ve službě cizincům. Článek je o těch, kteří přišli až k nám.

V naší službě cizincům, přistěhovalcům a etnickým skupinám, se snažíme vytvořit zázemí, jakousi oázu pokoje a porozumění. Někteří z nich museli opustit své domovy, aby zachránili své životy a nalezli přístřeší v jiné vzdálené, svobodné zemi.  

Jsme skupina lidí z několika křesťanských církví. V průběhu pěti let jsme prožili mnoho zajímavých      a radostných zážitků s lidmi, kteří přišli mezi nás, jako cizinci, asi z 35 -ti zemí (blízký a dálný východ a sever Afriky…), z některých válečných zón. Jedná se o legální přistěhovalce, kteří u nás žádají „mezinárodní, nebo doplňkovou ochranu“..

 Žijí v pobytových střediscích MV ČR. Seznámili jsme se s některými a můžeme říci, jak to podobně vyjadřují i oni, že se časem cítíme být vzájemně přáteli. Společně podnikáme některé aktivity a je nám spolu dobře. Děláme to na zahradě pod pergolou, často na bowlingu, v rodinách, v církevních prostorách, při dobrém jídle v klubovně, v přírodě na horách. Učíme zájemce češtinu a hrajeme si s jejich dětmi. Někdy spolu jen klábosíme, nebo sdílíme naše životy. Mají možnost navštěvovat náš „bazárek“ a přijmout potravinové balíčky (v rámci potravinové pomoci EU a MPSV), kterou zprostředkováváme. Mnozí z nich se stěhují za práci a budou žít jinde.

Naše úloha je jen dobrovolnická služba a je určitou pomocí organizacím, které pečují o cizince profesionálně. Někteří z nás se stali dobrovolnými členy těchto organizací. Rádi bychom navazovali další vztahy s novými imigranty a těší nás, pokud časem již nejsou cizinci, ale se cítí, jako mezi svými přáteli. I my se cítíme navzájem obohaceni a prožíváme to, jako požehnání od Boha, pokud jsme mohli přispět konkrétní pomoci a zmírnit jejich trauma z cizích věcí a lidí a přispět k pokoji v jejich srdcích. Našim záměrem není primárně misie, jak je někdy v církví aplikována. Naše poslání chápeme jako přijímání cizinců, jak nám to doporučil Pán Bůh v Písmu. On miluje cizince, i my je chceme milovat a budeme to s jeho pomocí dělat i nadále. Navzdory tomu, že musíme čelit i nepřízní okolí, někdy jsme netrpěliví, nerozumíme mnoha věcem, postojům, kulturním i náboženským zvykům. Musíme si uvědomit, že nevíme, jak bychom se zachovali, pokud by naše osudy byly opačné. Pokud by někdo z nás byl nucen hledat přístřeší v cizí zemi pro záchranu své rodiny.

Tato setkání jsou docela náročná pro ženy, zvláště pro přípravu občerstvení, vzhledem k pestrosti kultur a stravovacích návyků. Každé takové setkání přináší nové vztahy a další možnosti, jak těmto lidem pomáhat. Nezávisle na jejich náboženství, kultuře, osobní víře a jejich světonázoru. Rád bych s Vámi postupně sdílel některé osobní příběhy přicházejících.

 JEMEN

Setkávání s rodiči, kteří měli 5 dětí byla pro nás naplněná radostí a vděčností za zkušenosti, o kterých se nám před tím ani nezdálo. Mohli jsme poznávat neznámé etnikum, kulturu a jejich zcela odlišnou víru.  Bývali v našich rodinách, rádi nás navštívili i v církví i na našich aktivitách. Mohli jsme je doprovázet v nemocnici při hospitalizaci jejich narozené dcerušky. Zdálo se nám, že jsme se docela sblížili, možná i díky jejich osobnímu příběhu v jejich zemi (vyhrožování smrtí, šikanování ze strany úřadů, pronásledování, úmrtí desetiletého syna). Jednoho dne se rozhodli změnit bydliště a odešli do jiné země. Pak jsme se dozvěděli, že měli k tomu určité, pro ně důležité důvody, jako obavu o jejich dorůstající dcery a další. Máme naději, že se jim daří dobře a budují si svůj nový domov..

VELKÁ ZEMĚ NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

Další příběh je o rodině, původem ze země, která má typické určení v názvu svého státu. Rodiče s jednou dcerkou nám vyprávěli o strastiplné cestě do Evropy, velký kus procházeli pouští.

Když přišli na naší akci, byli překvapeni, že se setkali s milým přijetím. Řekli nám, že jsme byli prvními lidmi, kteří jim takto vřele podali ruku k uvítání a zajímali se o jejich osud. Pro nás to nebylo nic zvláštního, pro ně velký zážitek. Po návratu do střediska byli rozhodnuti, že s námi chtějí zůstat. A zůstali. Po dvou létech jsme se docela hodně sblížili. Po intenzívním studiu Bible, na základě kázání v jejich rodném jazyce, oba prožili duchovní zkušenost a jejich život, priority a motivace byly zcela proměněny.  Nyní žijí spokojeně v Praze, muž má docela prestižní zaměstnání, dcerka je dobrou žačkou, umí skvěle česky. Manželka učí jiné svůj rodný jazyk. Zároveň se podílí na stejné službě cizincům, s kterou se seznámila u nás v Havířově. Problém, který je sužuje, je několikeré zamítnutí mezinárodní ochrany a nejistota z toho vyplývající.

POBŘEŽÍ SLONOVINY A SENEGAL

Rád bych vzpomněl mé osobní kamarády, snad taky přátelé, z dvou afrických zemí. I po jejich vystěhování do Prahy jsme se setkávali, při mých častých služebních cestách. Považoval jsem to za výsadu, s těmito lidmi společně večeřet a nést jejich obavy a starosti o holý život. Někdy jsem je vyhledával na místech, mně jaksi dříve cizích. Vždy jsem míval pocit, že právě v těch temných zákoutích hlavního města, je s námi Kristus. Prožíval jsem zvláštní jeho přítomnost. Nepochyboval jsem o tom, že to byla vždy jeho „parketa“ a dnes je i moje. On vždy velmi pěkně hovořil o cizincích ve své zemi a hodně se o ně zajímal, podle Písma. Někdy jsem se modlil za ně i na ulici, podle jejich přání a potřeb, i když naše víra byla docela odlišná.  

Jsem moc rád, že jsem se skrze tuto službu mým přátelům učil věcem, o kterých jsem dříve neměl ani ponětí. Nakonec jsem je vždy našel, někdy v nezávidění hodných podmínkách. Prožívali stejný problém, jako ti dříve popsaní – neustále odmítání azylu. Oba již pobývali v ČR více, než 12 let. Oba hovořili dvěma světovými jazyky, docela dobře i česky. Při tom musel jeden z nich jezdit každé dva měsíce docela daleko, pro razítko, již několik let. Je dobré si uvědomit, že to nejsou nelegální, ale legální přistěhovalci.

Rád bych s Vámi sdílel ještě pár jiných příběhů v dalším článku.