EU nám ochotně pomůže, ochotu pomáhat má v "krvi". A co my?

Je to obdivuhodné sledovat, jak v době současné krize se budují nemocniční haly s rezervními postelemi. Jak naše země má docela velké množství zásob. Jak jsme zabezpečeni. Jak si dokážeme pomoci v případě potřeby. 

Pokud nám něco chybí, tak naši sousedé nám ochotně pomůžou. Oni to tak nějak mají v krvi. V případě potřeby pomáhají nejen zemím EU, ale i těm jaksi cizím, kteří k nám nepatří.  Jsem jistý, že pokud bychom potřebovali umístit i naše nemocné občany, tak nás nenechají ve štychu, ale budou je léčit. Byl jsem překvapen, jak naši vládnoucí měli tu odvahu žádat jiné země o přísun dýchacích ventilátorů. Dokonce z Rumunska, které není tak bohaté, jako naše země.

Při dalším rozšiřování omezení v naší zemi, jsem přemýšlel o této situaci. Nelíbí se mi to neobvyklé omezení svobody našeho života, vnitřně se tomu bráním, ale vím, že je potřeba respektovat podmínky nám naložené. Je mi líto těch, kteří „s covidem“ umřeli a cítím s pozůstalými. Jsem také vděčný za ty, kteří jsou v „první linii“ a s vypětím sil pomáhají našim nemocným.

Uvědomil jsem si, že navzdory složité situaci, nežijeme ve válce. Nepadají bomby, nevraždí nás, nečekáme ve frontě na jídlo s igelitkami. Zatím díky Bohu máme plná parkoviště u supermarketů a plné sklady zboží. Je možné, že nás ještě větší krize zasáhne, podle prognóz ekonomů a vědců.

V tomto kontextu jsem si připomínal některé rozhovory a výroky v souvislostí s imigrací. Náš premiér, potažmo vláda, na prosbu EU o poskytnutí azylu v naší zemi několika desítkám dětí, nebo malé části migrantů, rodin z postižených oblastí kategoricky odmítal a často citoval: „My nepřijmeme ani jednoho“. Jeho místopředseda jako reakci na informaci, že Německo přijme 400 dětí bez doprovodu, se chlubil tím, že my taky pomáháme a poslali jsme na hranice vojáky a policisty se psy. Že posíláme peníze do ohrožených oblasti. Je zřejmé, že je jednodušší dát peníze, než přijmou člověka a pomáhat trvale. To bylo v době, kdy tábor „Moria“ na Lesbosu prožíval humanitární katastrofu, bez sociálních zařízení, v nemocech a nedostatku místa ke spaní. I ten současný stanový pro desítky tisíc lidí, před několika dny se topil v bahně. Lidé leželi ve vodě. Není to dobré a lidé stále trpí.

Nikdy jsem nepsal o tom, že máme brát všechny migranty do Evropy. Chtěl jsem se ozvat pro ochranu skutečně potřebných, děti, rodin s dětmi. Mým záměrem je povzbuzovat naše myšlení ke změně vztahů právě k těmto osobám. Jsem rád, když policie a úřady dělají svoji práci, ochrání nás od případných teroristů. Naše země je bohatá, má prostředky, ubytování, lékařskou péči. Proč odmítá přijímat. Jako paprsek naděje jsem dnes zahlédl, že jsme přijali kolem 50 zraněných po demonstracích v Bělorusku. Bude to jistě krátkodobá pomoc, je to dobře, ale vzácně výjimečně.

Ano, především naše země V 4 mají ve vínku zásadní odmítání lidí na cestách. To se líbí některým našim občanům a tleskají tomu. V těchto dnech jsem odepisoval na  komentáře, které posílali čtenáři pod několika mými články, které jsem napsal právě o problému odmítání jakékoliv pomoci imigrantům. Normální člověk, který má kousíček svědomí si musí položit otázku: „Proč je mezi námi tolik nenávisti, zášti, pýchy a nepřijetí?“ Možná, že jedním z důvodu je tento odmítavý, bezcitný postoj některých našich vládnoucích vůči přicházejícím. Jejich varování, řeči o bezpečnostní hrozbě. Tou hrozbou byli označeni před několika léty mladí křesťané z Číny, kterým doposud není umožněn pobyt u nás. Nebo že děti, které dospějí nás ohrozí. Je to ubohé a odstrašující.  Uvědomil jsem si, že nadávky v komentářích typu „barevný lidský odpad“ jsou stejné, jako v době před „Holokaustem“ v době nacismu. Záměrně nebudu opakovat tato slova, mám obavu, abych sám nebyl na hraně zákona. Je to pro náš národ zničující a pokořující. Je zřejmé, že jeden z místopředsedů p. Okamura a jeho strana využívá této nepokojné atmosféry. Každý den se musí prezentovat, kritizovat, aby zmanipuloval ty, kteří ho budou následovat, pro jeho cíle, proti jiným. Za každou cenu musí dokázat, jak pečuje o naše seniory a rodiny a proto navrhuje  omezení  pro menšiny, které zde žijí, mají stejná práva. Mají je mít, jsou našimi občany, žijí mezi námi, jsou jako my. Všiml jsem si, že tito „ochránci národa“ a někteří naší občané používají stejný jazyk: „nepřizpůsobiví“. Podle nich „každý, kdo není jako my, musí být omezen, není hoden přijetí, je mu třeba zabránit v rození děti, má být vyloučen ze společnosti, nebo nevpuštěn  mezi nás. Jen my Češi, Evropané jsme hodni pomoci jiných, my jsme zcela přizpůsobiví, my si zasloužíme, my poctivě pracujeme.“ Jak pyšně a falešně to zní, zvláště v této době, kdy každý z nás očekáváme na povzbuzení, potěšení, dokonce na pomoc zahraničí. A jiní očekávají náš lidský zájem o jejich potřeby v nouzi.

Mnozí křesťané po celém světě, i když mají zavřené kostely, se modlí k Pánu Bohu o zastavení pandemie. Myslíte, že by nás Bůh měl vyslyšet? Proč by to měl udělat? On často své stvoření vyváděl z průšvihu, problémů a morových ran. Ne vždy hned. Někdy i národy vychovával, měnil lidské postoje a charaktery. Jeho primární zájem byl vždy, aby lidé mezi sebou i národy navzájem měly úctu, aby silnější pomáhali a zabezpečovali ty slabé, nemohoucí, bez domova a hladové. Zároveň mu lidé odevzdávali úctu, jako Pánovi a Stvořiteli.

Bůh vyslýchává národy i jednotlivce, protože nás má velmi rád. Dokázal to skrze oběť svého Syna Ježíše Krista. Navzdory těm naším průšvihům, bolestem, strachu z pandemie, smrti a imigrace, jako křesťané věříme, že vše je v jeho dokonalých rukou. Pokořme se před ním, vyznejme mu ty naše nešvary, sebelásky a nenávisti. Naslouchejme jeho slovu, které nás může povzbudit, uzdravit, naučit žít, s Bohem žít a milovat.

Starý zákon:

„Jestliže odstraníš ze svého středu jho, ukazování prstem a mluvení zla, poskytneš-li ze svého hladovému a strádajícího nasytíš, v temnotě vyjde tvé světlo a tvůj soumrak bude jako poledne. A Hospodin tě povede ustavičně, nasytí tvou duši i na vyprahlých místech a dodá svěžesti tvým kostem.“

Když budeš lámat hladovému svůj chléb a chudé bezdomovce přivedeš do domu, když uvidíš nahého, zakryješ ho a vůči vlastnímu tělu a krvi nebudeš lhostejný, tehdy tvé světlo vytryskne jako rozbřesk a rychle vzejde tvé uzdravení;  

Ježíš Kristus:

„Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte do dědictví království, které je pro vás připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, žíznil jsem a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a ujali jste se mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.‘“

„Tomu, kdo tě žádá, dej a od toho, kdo si od tebe chce vypůjčit, se neodvrať.“

Tak opravdu přeji našim národům, rodinám i sobě víru, jako zrníčko. Ta může skrze modlitbu a Boží moc způsobit ukončení pandemie, upokojení, vzájemnou úctu a pokoj. Zdá se, že v tomto případě záleží taky na postoji každého z nás.

Ať nás Bůh požehná a chrání.