Důstojnost a krása žen - pokračování

Druhá část pojednává o tom, proč některé ženy, církev odsuzuje? Kristus je miluje a přitahuje? Odpouštěl a proměňoval jejich životy kdysi i nyní. Jak můžeme pomoci ženám opravdu žít, být šťastnými a naplněnými?

„Přišla ke mně nemocná zubožená prostitutka. Neměla peníze na jídlo ani domov pro sebe a svou holčičku. V slzách mi prozradila, že svojí  dcerku pronajímá mužům k perverzním sexuálním praktikám. Za hodinu zneužívání vydělá víc, než kolik by sama dostala za celou noc. Potřebovala peníze na drogy. Stěží jsem dokázal poslouchat její nechutný příběh do konce. Také proto, že na mně naložila právní zodpovědnost. Moji povinností bylo, udat ji na policii. Nenapadlo mně nic smysluplnějšího, než abych té ženě řekl: "Uvažovala jste někdy o tom, vyhledat pomoc v církvi?"  Na její úžas ve tváři do smrti nezapomenu . "V církvi, co bych tam proboha dělala" -  vykřikla.  "Už tak je mi ze mně nanic. S nimi bych na tom byla ještě hůř“. (YANSEY, Philip. Nekončící milost.)

Na tom příběhu zaráží, jak Ježíš takové ženy přitahoval, kdežto křesťané je odpuzují a tvrdě odsuzují. Pán Ježíš vyhledával společenství s takovými lidmi. Oni se k němu hrnuli. Nedával jim peníze, ani chléb často. A přece přitahoval jako magnet. Miloval je. Ještě, než prožili proměnu života. A někteří nechtěli prožít a on je přesto miloval a oni to vycítili. Zdá se, že nevěřící jsou velmi citliví na faleš, i na upřímnou lásku. Neřekl, že dělají dobře, ale odpustil jim.  Učil je důstojně žít. Proměňoval jejich životy. Myslíte, že je možné najít odpověď na ten problém: „Proč církev často nepřitahuje, naopak odpuzuje“? Klademe si někdy otázky tohoto typu?

Myslím, že jsme si vytvořili dokonalou stupnici hříchů.  Máme falešný smysl pro spravedlnost. Někde nahoře naší pomyslné stupnice jsou sexuální neřesti jiných osob, dole je naše zlost, nenávist, nevraživost, pomluvy, závist, které jsou stejně tak odporné před Bohem, jako prostituce, nebo vražda. Často hodnotíme jiné osoby v kontextu tohoto pomyslného žebříčku. A tento postoj narušuje naše vztahy, odsuzujeme  a pohrdáme těmi jinými.  Zapomínáme, že vlastně všichni jsme na „stejné lodi“. Tak nás všechny vnímá Bůh (podle Písma). Přesto vůči nám Ježíš také uplatňuje svojí milost a odpuštění.

Možná, že dokonce jako věřící, jako církev, pohrdáme ženami na Ostravské, nebo E 55. Ale pro koho tam stojí? Pro muže, kteří využívají jejich služeb. Kteří je zotročují.  Je to docela hanebné. Muži tam nemusí stát, mají zajištěnou intimitu. Často ženy zneužijí, jsou předmětem jejich vtipů a urážek. Využijí, zaplatí a zahodí, někdy s pohrdáním a posměchem.

Je moc dobré a důležité posilovat naše vztahy v manželství. Ať lidé, kteří vidí do našich životů, zatouží stejně takto žít. Ať ví, že Ježíš nám manželům pomáhá s manželkami důstojně žít. Jsou naše manželky spokojené? Prožívají dost lásky, porozumění a odpuštění z naší strany? Dokážeme jim pomoci, aby se mohly ještě více rozvíjet a být spokojené a naplněné. Ve všech třech oblastech: Fysické, duchovní i emoční. Zdá se, že i dnes pro každou ženu důstojně žít, znamená naplnit vlastnosti ženského srdce. Jeden moudrý autor napsal, že „srdce muže naplňují 3 základní touhy: prožít dobrodružství, vyhrát boj a milovat ženu. Žena touží po tom: být součástí dobrodružství, být chráněna a milována mužem“.  A v tom my muži máme velkou úlohu. Být věrní, chránit je a milovat, jako Kristus. Myslím, že tehdy žena může opravdu žít a dokáže neuvěřitelné věci.

Ale to neznamená, že samotná žena nemůže důstojně žít. Zřejmě to má těžší, anebo naopak lehčí. Ale stejně tak potřebuje zázemí, společenství, lásku a ochranu.

Díky za ty ženy, které ve společnosti a církví dokázaly tak velmi mnoho. Měly vliv, jako Marie i Marie matka Ježíšova, Jana a Zuzana (uvedené v první části článku). Dokážou unést mnohé a nerezignují, ani tam, kde to muži již dávno zabalili a vycouvali.

Dík za ty, které působí ve společnosti, zmírňují bídu a bolest tohoto světa. Díky za ty,  které byly a jsou věrnými, milujícími matkami a manželkami.