Co znamená, přijímat bez podmínek?

Je to úžasné, jak Kristus přitahuje lidí "pochybné" pověsti a církev je nedokáže často přijmout, někdy dokonce odpuzuje, nebo odsuzuje, nedokáže naslouchat. Co s tím? Nemám žádný návod, jen reflexi na toho, kdo hledá.

Žena pochybné pověsti a Kristus

Luk. 7, 36 Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: "Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice......." Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje." Řekl jí: "Jsou ti odpuštěny hříchy." Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: "Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?" A řekl ženě: "Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!"

Toto je nádherný příběh konfrontace náboženského proti svatému životu, "legalismu", zákonictví proti Boží milosti a moci.

Šimon se jeví jako zdvořilý, zbožný, pozval učitele k sobě, byl pohostinný, měl určitě hodně kladných vlastnosti, byl ceněn ve společnosti. Při tom mohl docela klidně narazit u nepřátel Kristových. Mohli ho očernit, podezřívat, odsoudit. Přesto si ale podržel odstup od Krista. Nechtěl se pokořit, ponížit a udělat to, co bylo zvykem pro hostitelé - umýt hostům nohy. Možná měl pocit, že oba jsou si rovni. Oba jsou učitelé, oba hovoří o morálce.

Když se věci jeví jinak, než byly jeho představy, začíná Krista podezřívat, ale jen v duchu, aby se veřejně neshodil. Působí jiným dojmem navenek, než je ve skutečnosti. Dokázal moudře odpovídat na otázky. Nedokázal pochopit, co znamená milost. Nezasloužená, nezištná, která byla dána této hříšné ženě. Náboženský člověk většinou nedokáže přijmout hříšné, kteří dostali milost. Budou je odsuzovat, posuzovat, hodnotit. Nedokázal poznat svůj hřích, to že před Bohem je vinen, sám potřebuje odpuštění, slitování, milost.

Důsledkem tohoto postoje je to, že mu nejsou odpuštěny hříchy. Kristus mu připomíná, co měl udělat a neudělal. Šimon tehdy nebyl schopen zatoužit po odpuštění, Boží lásce, po uzdravení, po daru života. Jeho předsudky, jeho náboženství, neochota se pokořit před Pánem ho učinila slepým.

Tohoto prostředí a přítomnost Krista využila žena, hříšná, zřejmě prostitutka. V té době byly tyto ženy terčem pohrdání, odsouzení. Jiní se od nich odvraceli. Ona si přišla vylít své srdce před Kristem. Přišla mu poděkovat. Svým jednáním však naráží na nepochopení, odsouzení právě u těch zbožných, dobrých, poctivých, které zde reprezentuje tento farizeus (to byl učitel Písma, Bible, náboženství.

Neměla co nabídnout Bohu. Jen svůj hřích, hanbu, obtížené svědomí. Svoji lásku ke Kristu projevila radikálním způsobem. Žádné konvence, vybíravé jednání, ale téměř skandál. Dotýká se učitele, maže jeho nohy olejem, a smáčí slzami. Zbožní jsou pobouřeni jejím jednáním. Copak ho veřejně svádí, nemá rozum, a on to dovolí. To je nesmyslné, nedovolené v této společnosti, to se nehodí. Kristus je v klidu. Ví, že se narodilo další dítě do Božího království. Bylo jí mnoho odpuštěno, přijala milost, stala se svatou ženou. Velmi si zamilovala Krista i Boha. Již nebude hřešit, může odejít v pokoji. Již nikdy jí Bůh nepřipomene její selhání jako Šimonovi. Je jí dokonale odpuštěno. Žena je zde jako osoba svatá, která nalezla zalíbení v Božích očích.

Na tom příběhu zaráží, jak Ježíš takové osoby přitahoval, kdežto křesťané je někdy odpuzují a zřejmě jasně odsuzují. Pán Ježíš vyhledával společenství s takovými lidmi. Oni se k němu hrnuli. Přitahoval je jako magnet. Miloval je. Myslíte, že je možné najít odpověď na ten problém: "Proč církev často nepřitahuje, naopak zdá se, že odpuzuje?" Klademe si někdy otázky tohoto typu? Nebo se spíš ptáme na malicherností, zbytečností, hádáme se, prosazujeme naše zájmy, naše problémy se nám zdají důležité. Točíme se kolem sebe, kolem našich potřeb. Kde najdou pochopení, odpuštění, přijetí když ne v církvi? Není takové jiné místo. Proč tomu tak je? Kde je problém? Že nepřitahujeme, nedokážeme přijmout a nabídnout pochopení, slyšení, lítost, pak evangelium?

Potřebujeme prožít několik věcí: Uvědomit si své hříchy a odpuštění, kterým nás Pán Bůh obdarovává. Nově prožít Boží milost ve svém životě. Máme - li pochopit co tito lidé prožívají, musíme se odvážit s nimi osobně promluvit, vyslechnout je. Měl jsem možnost slyšet některé příběhy těchto lidí osobně. Jsou to dramatické scény z dětství a dospívání, zneužití, samota, touha po lásce. To vše se dnes jeví jako pouhá touha po penězích. V pozadí jsou však jiné příčiny a problémy.

Díky Pánu Ježíši Kristu, který tak velmi soucítil a milovat tyto lidi. Miloval hříšníky a odpouštěl jim. Sedával s nimi, jedl a projevoval Otcovu lásku. Přitahoval je jako magnet. Nakonec pro ně umřel na kříži.

Toužím po tom, abych sám osobně, ale i jako jeho církev abychom dokázali prožívat totéž a zmírňovali bolest tohoto hříchem souženého světa a vnášeli ducha smíření a pokoje. Ježíš je nejen příkladem, ale zdrojem lásky a moci k proměně společnosti. Věřme tomu, že když někdo z těchto osob přijme Krista, budou to jemu oddáni a radostní křesťané, budou zářit jako pravdivé hvězdy. Budou opravdu milovat, protože jim bylo mnoho odpuštěno.