Co bude s Církví po červnu 2020?

Za týden se nám otevřou kostely. Přemýšlíte o tom, co bude dál, s námi křesťany? Bude nám stačit nedělní bohoslužba, nebo se pokusíme přijmout nové období, jako další výzvu pro naší službu společnosti, kterou máme rádi?

Díky Pánu Bohu a lidem kolem nás, mimo nás i okolnostem, za to, že žijeme již 75 let bez války. Žijeme taky 30 let ve svobodné, demokratické zemi. Vyjadřujeme vděčnost, jak se v té době rozšířil vliv Kristovy církve, která dnes působí v téměř všech oblastech péče o potřebné po celém světě. Naše generace je svědkem nebývalých, úžasných příležitostí.
- Zároveň jsme si mohli uvědomit jak rychle během několika dnů můžeme jako církev o tyto a mnohé další vzácné možnosti přijít.
- Zjistili jsme, že i v této době omezeného pohybu je možné sloužit evangeliem a praktickou pomocí bezdomovcům i cizincům. Někteří z nich byli opravdu zoufalí a volali hlasitě po záchraně.
Těšíte se, až se vrátíme do sborů, kostelů a budeme pokračovat v bohoslužbě, jako doposud? Neměli bychom přemýšlet o této jedinečné, a výjimečné době, jako o příležitosti ke změně myšlení i jednání? Když se církev Kristova i společnost nepoučí z této krize, mohou nastat v budoucnu ještě horší časy. Někdo se třeba pokusí znova zavřít církve do izolace, ale násilím, ohrozit naší víru i náš život. Po nynějších zkušenostech se to již nezdá nemožné. Ze všech stran slyšíme, že náš svět už nikdy nebude stejný. Jak potom může církev zůstat stejná, zavřena, izolovaná pro sebe samou? Jak může spoléhat především na nedělní bohoslužby?
Využívejme nové příležitosti, které nám Pán Bůh snad ještě otevře. Jen my sami je můžeme zničit. Svými postoji, neochotou, kritikou, vlastními pohledy, nejednotou a tvrdostí srdce. Pamatujme prosím, že Pán bere vážně naše přání, touhy, ale i případný odpor, nebo nechuť vůči svému působení.
- Je docela možné, že církev v Evropě bude čelit velikým výzvám v průběhu příštích let.

- Během několika měsíců propukne hlad pro milióny lidí v Africe, kvůli zničené úrodě kobylkami.

- Podle prognóz vědců, z důvodu klimatických změn budou proudit k nám davy utečenců.
Bude církev promýšlet, jak pomoci této globální bídě a utrpení? Jak budeme reagovat? Co, když státy pošlou vojáky se zbraněmi na naše hranice? Budeme se ozývat a pracovat k ochraně zubožených lidí, nebo se postavíme s davem, a budeme bránit jen své životy a svá práva? Budeme se strachovat a kritizovat? Každý to ví, že nespasíme celý svět od bídy. Ale, jak to řekl jeden ze zachránců židovského národa: "Kdo zachrání jednoho člověka, zachrání národy". Může se stát, že nebude po současné pandemii, kromě ekonomické krize větší téma, než migrace, možná sociální problémy pro Evropu i pro církev. Ať se to bude občanům líbit, nebo ne. Měli bychom se nyní připravit, možná na horší časy, než jsou ty současné. Naše promýšlení, rozhovory a příprava nám pomůže, abychom v případě podobných krizí národů a společností byli lépe vybaveni, měli více odvahy a dokázali ještě efektivněji sloužit pro zmírnění bolesti světa. Zatím se zdá, že naše vláda na rozdíl od jiných demokratických  zemí, i jiných, není schopná přijmout podle slov jejich představitelů ani desítky sirotků z tragických podmínek v táborech v Řecku.

Jsem si vědom, že mnohé církevní, sociální organizace i státní instituce pečují o naše vlastní postižené, potřebné, a to je skvělé. 
- Víte, jaký byl hlavní hřích v dávnověku - Sodomy? To nebyly sexuální hříchy především, ale kromě jiných postojů - zanedbání péče o potřebné: „Hle, toto byla zvrácenost tvé sestry Sodomy: Vznešenost, nasycenost chlebem a utěšená bezstarostnost, to měla ona i její dcery, ale ruku chudého a nuzného neposilovala.“
- Ptáme se, kdy přijde náš Pán? Myslím, že to pověděl docela jasně učedníkům: "Bude to jako za dnů Noe a Lota: Jedli, pili, ženili se, vdávaly se, prodávali, kupovali, sázeli a stavěli. Pečovali jen o sebe, o své rodiny a své zájmy." Všechno klapalo, měli se moc dobře. Přesně, jako nyní, i naše společnost takto žije. Ta nejbohatší část světa. Hlavně vysoká a stále vyšší životní úroveň a ekonomika. Ještě před dvěma měsíci to taky docela fungovalo. Ale to nemůže být náš životní styl především. Máme mnohem víc, co můžeme nabídnout tomuto světu i našemu Pánu.
- Ježíš zároveň řekl, že až bude evangelium zvěstováno po celém světě, on přijde. Posadí se na trůnu své slávy a předvede všechny národy. A řekne: „Co jste učili svým bližním, jednomu z těch nejmenších, mně jste učinili“ (nemocným, vězněným, hladovým, žíznivým, těm na cestách...) 
Máme úžasnou příležitost se připojit k Duchu svatému, k dílu spásy, k záchraně lidských duší. Ať je nad námi ruka Kristova. Být tam, kde vane Boží Duch je nejlepší přípravou pro církev na Kristův příchod. Je to vždy spojeno s posvěcením života, láskou, s vyjitím ven k lidem neznajícím a nemajícím Krista a vzájemnou pomocí potřebným.
- "Pane, prosíme i v době celosvětové krize, rozšiř naše srdce, hranice církve a žehnej tomuto světu".