"Celé stvoření úpí a sténá" (Bible) Kauza pobodaného pejska

Kauza pobodaného psíka se stala známou, velmi komentovanou a vede nás k zamýšlení, jaký je náš vztah ke zvířatům, potažmo k lidskému životu? Co se nás  osobně dotýká, co nás provokuje a bolí?  Dokážeme rozlišovat a hodnotit s citem?

Nedávno jsem byl hodně překvapen reakcí čtenářů na článek popisující odsouzení muže, za pobodání a zbití pejska. Byl zatím nepravomocně odsouzen na dva roky vězení. V komentářích pod článkem se nejednalo o výši trestu, zda je to dost, nebo málo. Stovky diskutujících oslavovaly soudkyní a její odvahu poslat ho do vězení.

     To, co se mně zdálo šokující, byl jakýsi společný jmenovatel - nenávist, zlost, proklínání, hrubé nadávky, touha zlynčovat, zničit muže, který pobodal pejska. Mám taky pěkný vztah ke zvířatům a mrzí mně, když jakkoli trpí rukou lidskou.  Otázka zní, zda nás tato šílená směsice názorů v tomto případě, může ponechat lhostejnými? Zda jsou to jen normální pohledy, v rámci demokratické pluralitní diskuse, nebo nikoli. Nebo jednorázové výlevy zraněných duší. Možná to ani nestojí „za řeč“. Vždy jsem si vážil hlasu lidu a práva na názor, a vždy ho budu hájit. Přesto si dovolím vznést pár jednoduchých myšlenek:

     Myslím, že za takto brutální čin na zvířeti, muž má být odsouzen a pokud zatím tyto otázky nebyly zákonem řešeny, měl být vynesen přiměřený trest. A paní soudkyně měla odvahu se k tomu postavit čelem.

     Rozumím lidem, kteří milují své domácí mazlíčky. Bolest způsobena, nejen vlastnímu pejskovi, je asi jako úder do obličeje. V kontextu těchto komentářů, lze říci, jak „červený hadr na býka“. Možná, že přeháním, ale říkal jsem si, co by se stalo, pokud by po zveřejnění činu a zmíněném rozsudku, byl přiveden dotyčný mezi lid a byl ponechán sám sobě, v takto rozvášněném davu? Nebyl by jeho osud zpečetěn?

     Kladu si otázku, co v případě, že se děje křivda lidské bytosti (rasové útoky na děti i dospělé, domácí násilí,  trýznění, novodobé otroctví, znásilňování, vraždy…), zda reagujeme v diskusích stejně tak, nebo mnohem aktivněji, proti těmto projevům různého druhu násilí?  Možná, že čtenáři  a diváci různých kauz se vyjadřují podobně, jako v případě trýzněného psíka, rozhořčením, nespokojeností, voláním po spravedlnosti, šetření a řešení. Samozřejmě nelze tyto reakce vždy postřehnout, ale ty, které jsou nyní předmětem našeho přemýšlení, se staly jaksi svým obsahem jednoznačně do očí bijícími. Udivují vzácnou jednotou, intenzitou, pocity zlosti, bolesti a touhou po spravedlivém potrestání.

     Přemýšlel jsem nejen o psíkovi, ale o tom mladém muži, který křivdil zvíře tak drsným způsobem. O koho se jedná? Jaký měl život v dětství? Možná byl taky bit, bodán, proklínán. Proč bral drogy? Možná to byl pro něho únik ze zbabraného života, který neměl žádné východisko. Možná při tom činu byl nepříčetný, bez citů a lítosti. Léčil si své komplexy a zranění z mládí? Potřeboval vybít svojí zlost? Nasměroval ji tedy na to nejslabší stvoření, na psíka? Snad odpovědi na tyto otázky měla soudkyně, nebo psychologové. Možná. My můžeme některé věci jen dedukovat. Ale v tomto kontextu se opravdu nabízejí. Je možné, že některá otázka zazněla i v komentářích, což by bylo skvělým důkazem určité rovnováhy  pohledů, ale nelze vše přečíst.

     Neubráním se ještě jedné, dle mého názoru důležité poznámce. Možná o tom nepřemýšlíme, i když  se nás to jako společnosti týká. Kromě křivdy páchané na lidech, je systematicky páchaná křivda na zvířatech, každý den (zabíjení z důvodu potravy, nepříznivé podmínky velkochovu, zanedbání péče o dobytek na různých úrovních, nešetrné zacházení s přírodou, likvidace lesní a polní zvěře…). Některé důvody mohou být opodstatněné, jiné jsou dané naší nedbalostí, liknavostí, nepochopením, neschopnosti kultivovat živý svět. Ve všech případech teče mnoho krve a tato stvoření úpí a sténají od bolesti. Podobně, jako ten malý psík, kterého nám je jistě líto a jsme rádi, že ten to nakonec údajně přežil.

     Nejsem vegetarián, ale vážím si těch, kteří nejedí maso. Ne kvůli náboženství, nebo jen zdraví, ale z přesvědčení, že jejich postoj, byť jen částečně snad zmírní bolest a zabíjení živých tvorů. I když se to může jevit jako kapka v moři, v té mašinérii potravinového průmyslu.

     Jsem moc vděčný za všechny, kteří jakýmkoli způsobem  udržují, rozmnožují,  pečují, kultivují vše, co je živé. Díky těm, kteří dokáží zároveň  ochraňovat lidský život, jako dar, jenž je bezesporu jedinečný, výjimečný a neopakovatelný. Pokud kauza týraného psíka a reakce na ní, nás povede k novému zamyšlení nad životem, tak jeho utrpení snad nebylo marné.