Arogance mocných?

Čtvrteční zasedání Sněmovny o prodloužení nouzového stavu bylo moc zajímavé i šokující zároveň. Bylo možné zahlédnout, zaslechnout a uvědomit si několik skutečností, které by neměly odejít jen  v zapomnění. 

Nesouhlasím s pohledy SPD, ani s poslanci, kteří vyšli původně z této strany, jako p. Bojko a Volný. To, že opakovaně nenosí roušky je přestupkem a zdá se, že není správné. Možná, že tím vyjadřují názory některých občanů, kteří mají roušek až „po uši“. A nikdo nevidí ani náznak nějakého konce. Sám se hodně těším na odrouškování, i když se to zdá jako fantazie. Ale přesto jsme si už docela zvykli. Taky se říká, že „když si člověk zvykne, dokáže i viset“.

Scéna ve Sněmovně, když předsedající vyhlásil přestávku na hygienické opatření mluvnického pultu a mikrofonu se zdála docela komická. Copak jsou oba nemocní? Zdá se, že se těší až moc dobrému zdraví a zřejmě musí být testováni. Jak potom měli někoho nakazit?

Taky jsem měl Covid 19. Ptám se, proč musím stále roušku nosit, když mi bylo řečeno a potvrzeno lékařem, že se sám již nenakazím, ani nejsem nositelem nemoci pro jiné osoby, nejméně 3 měsíce – 1 rok, možná i déle? Roušku stále nosím, abych mohl nakoupit a nebyl středem pozornosti, nebo pohrdání  pro jiné. Určitě jsou mnozí, kteří si kladou podobné otázky, které  jsou bez odpovědi.

Myslím si, že tentokrát i z proslovů obou aktérů - nezařazených poslanců zazněly některé informace, které nebyly jen katastrofickými scénáři a nepravdami, a které mohou vést k zamyšlení.

Taky jsem si všiml, že právě v době tzv.: „pandemie“, někteří vědci, lékaři,  kteří vnesli do veřejného prostoru, jiné názory, částečně opačné, než ty vládní a mediální, byli odsunutí do pozadí, byli prostě umlčeni a více si „neškrtli“. Normální člověk se musí ptát: „Opravdu v naší zemi nehrozí omezení svobody slova“? Když se zdůrazňuje ve společnosti pluralita názorů v životním stylu, světovém názoru, kultuře, proč se nectí jiný názor, než oficiální v tak závažné otázce, která pro nás je nyní nejdůležitější – období „koronaviru“. Tito lidé většinou přinášejí trochu naděje a světla do této společnosti, na rozdíl od těch, kteří vzbuzují především strach, někdy hrůzu a střílejí od pasu čísly, která často nejsou ničím opodstatněná a nemají pro tento národ ani paprsek naděje.

Druhá informace, která musí občany znepokojit je o přeplněném krematoriu v Ostravě. Mělo to znamenat velikou krizi ve spalování zemřelých na Covid. Podle výpovědi vedoucího těchto služeb, se situace opakuje asi pět let po sobě. Vždy v tomto čase ostravské krematorium nestíhá, ale z docela jiných důvodů. Pokud je pravda, to, že v tomto období umírali lidé ne na Covid, ale pro zanedbání jiných nemoci z důvodu vládních opatření v nemocnicích, tak je to velmi znepokojující. Pokud vím, tak nikdo z vládních představitelů tuto informaci neuvedl na správnou míru.  Dnes to znova potvrdil p. ministr zdravotnictví, že bude osobně dbát, aby nebyli přijímání v nemocnicích lidé na jiné nemoci, jen z důvodu Covid 19.  Má to být spojené s nařízením, aby jiné úkony nehradily lékařům pojišťovny.

Jednání Sněmovny bylo jedinečné a poučné. Bylo zajímavé pozorovat a slyšet komentáře po extempore poslance Volného. Určitě to bylo docela neslušné, vymykající se z etiky jednacího řádu. Z druhé strany udivuje, jak poslanci byli pohoršeni touto události, jak byli nazlobeni a překvapeni. Zdálo se, že oni měli pocit, že jsou lepší svým chováním, jednáním, než poslanci v jiných zemích (Polsko, Ukrajina a „banánové republiky“). Tato událost je údajně špatným příkladem pro národ. Předseda PS Vondráček je zarmoucen, že tato informace oběhne celý svět. Jistě to je nepříjemné, ale pokořující pro poslance samotné. Znovu se naskýtá otázka, co by se stalo, pokud by předsedající nevypnul mikrofon? Jistě by se dozvěděl pár nepěkných informaci o sobě. No a co? Je tak ješitný a dokonalý, že to neustál? Kolikrát jsme slyšeli, jak pan premiér této země nadával, ponižoval, posmíval se, odsuzoval své oponenty před celým národem, ukazoval prstem a nikdo mu nikdy mikrofon nevypínal. Jak to je možné, že se neuplatňuje stejné právo vůči všem?

Osobně si myslím, že  horším příkladem, než toto vzájemné šťouchání poslanců, je postoj celé vlády. Nikdo z ministrů, kromě m. zdravotnictví a ještě jednoho, nebyl přítomen na jednání. Jak je možné, že tak důležitého rozhodování, které má vliv na celý národ, se nikdo z nich neúčastní. Kašlou na otázky z pléna, nezajímají je? To se opakovalo již po několikáté. Znamená to, že vláda zcela ignoruje celou Sněmovnu, že ji má „na háku“, jak se to říká? Je možné říci, že toto je jeden z příkladů „Arogance mocných“ a jejich drzosti. To je teda signál, který vláda ČR vysílá lidem, to je opravdu špatný příklad pro celý národ.

Vláda byla přesvědčená, že tam má své poslíčky – poslance KSČ, kteří to za ní vyřídí a hlasování bude samozřejmě v její prospěch. Tak se to stalo již několikrát. Dříve se říkalo o tiché podpoře komunistů. Nyní to už je vypočítavá, podlá a velmi hlasitá podpora pro koaliční vládu. Jak to, že to nevadí poslancům za Ano, a ČSSD? Jak se s tím mohou smířit? Proč se alespoň někdo z nich neozve? Stále více se ukazuje, jak se nechají vláčet, jak udělají vše pro vlastní prospěch za cenu kompromisů a obchodu s KSČ. Budou vyjednávat s touto stranou, než s demokratickou opozicí, která má své opodstatněné, často opakované požadavky, ale není vyslyšena a akceptována. A nakonec je osočena, že se staví proti národu, když nesouhlasí se vším, tak jak jsou zvyklí souhlasit a podřídit se poslanci vládního hnutí.

Myslím, že bychom se s těmi nešvary neměli smířit, neměli bychom si tak zcela zvyknout na vše, co je nám naservírováno mocnými, co je dáno a řečeno. Můžeme alespoň přemýšlet, nechat se inspirovat, dát se poučit dobrými příklady kolem sebe. Je – li možnost, tak se ozvat na veřejnosti, napsat pár slov, nesouhlasit. Neztrácet naději na lepší budoucnost. Nebát se, budovat vztahy s těmi, kteří nás mohou povzbudit, potěšit, pomoci. Dělat totéž vůči nim.