Těm, kteří se stydí za svého prezidenta

..čili všem, které pobouřil projev prezidenta Václava Klause na půdě Evropského parlamentu. Také panu Halíkovi, který se svou církví tlačí lidstvo do 21.století. Všem bych chtěl něco vzkázat:

Stydím se za své europoslance!

Svými europoslanci nemyslím příslušníky českého národa, nýbrž všechny europoslance, kteří svým rozhodováním zasahují i do mého života. Všiml jsem si totiž jedné takové nepěkné věci. Europoslanci bučí, když jim někdo sděluje jiný názor než ten, s kterým jsou ztotožněni. Někteří dokonce mávají rukou a nakonec jich veliká část demonstrativně odejde.

Prezident Klaus přednesl projev, v kterém se velice slušně a inteligentně otřel o základní neduhy EU a setrvávaje konzistentní ve svých názorech, dokázal s veškerou grácií ve svatostánku protivníka proškolit bruselské byrokraty z demokracie.

Promluvil totiž za obrovské množství občanů naší země, kteří také nesouhlasí s regulací banánů a žárovek. Promluvil za tu část českého lidu, která nelibě nese poučovatelský tón takzvaných demokracií francouzských a německých. A do třetice promluvil v místě, kde by se to nám nikdy poštěstit nemohlo, tváří v tvář těm, kterým se do očí takové věci říkat nesmějí.

Použil jsem termín "takzvané demokracie." V poslední době čím dál tím více dospívám k názoru, že ačkoliv je naše postkomunistická demokracie nedokonalá, má jednu nespornou výhodu - zkušenost se svým opakem - totalitou. Odvažuji si tvrdit, že to jí tvoří mnohem vyzrálejší, než demokracie západních států. Ostatně, naši západní spojenci se demokraticky starali vždy raději spíše o sebe.

Důkazem absence  jakékoliv schopnosti sebereflexe nebo alespoň vyspělosti projevili europoslanci tento čtvrtek, kdy paralyzováni vlastní představou demokracie, odmítli kritiku sdělenou téměř z očí do očí. Zajímalo by mne, jaká byla národnostní struktura utíkajících poslanců? Vsadil bych se, že odcházeli Němci, Britové, Francouzi..všichni, kteří mají ve svých rukách pořád málo moci. Ale to je jen soukromý odhad.

Chtěl bych se zeptat těch, kteří se tak stydí za svého prezidenta, zda četli Lisabonskou smlouvu. Těch, kteří se stydí a smlouvu četli se ptám, zda jí rozuměli. Těch, kteří si myslí, že jí rozuměli bych se rád zeptal, zda jsou schopni srozumitelně vyvodit závěry ze smlouvy vyplývající. A celé této podskupiny se chci zeptat: "Kolik vás je?"

Za sebe musím říct, že já smlouvu nečetl. Nechci se ani tak vymlouvat na čas, jako na fakt, že bych beztak neměl téměř žádnou šanci na její pochopení. Musel jsem si tedy vybrat jeden z pohledů, který je nám, prosťáčkům, nabízen. A musel jsem uznat, že zatímco negativa jsou patrná na první pohled, pozitiva se jaksi schovávají někde za horizontem a jsou spíše hudbou budoucnosti.

Pan Halík označil příznivce Václava Klause za nekritické kývaly. Kolik jich znáte? Já znám spoustu lidí, kterým sympatie k našemu prezidentovi poskakují jako na horské dráze. A to je právě ta největší svoboda, kterou máme. Mohu-li mluvit za sebe: 1. Rusko-Gruzínský konflikt - naprostý nesouhlas s VK, 2.Klimatické změny - nesouhlasím se vším, co říká, ale souhlasím s tím, že to říká. Zvláště v této otázce, kdy by se dalo fanaticky zasahovat do všeho na zeměkouli, je opozice třeba, 3. postoje k současné EU - souhlas.

A proto když jsem ze záznamu shlédl projev prezidenta Václava Klause, byl jsem hrdý na to, že jsem Čech. Byl jsem hrdý na to, že žiji v zemi, která navzdory svému nevýraznému vzrůstu, dokáže prostřednictvím kohokoliv sdělit svůj názor tak silnému uskupení, jakým Evropská unie bezesporu je.

Až Václav Klaus pronese něco, s čím nebudu souhlasit (což je vzhledem k jeho širokému záběru komentovaných témat velice pravděpodobné), rád se zde o tom s vámi podělím. Rozhodně nebudu zbaběle utíkat a zaspávat si uši.

Protentokrát se tedy Václav Klaus na mé pomyslné stupnici nachází v plusových hodnotách.