Staří lidé nejsou zas tak zlí

Věková diskriminace dospěla již do takového stadia, že mladí lidé nesmí do ničeho kecat, protože tzv. "houby ví" a stará (až přestárlá) generace nemá právo do ničeho mluvit proto, že má prsty ve všem špatném, co naší zemi v minulém století potkalo. To je takový bleskový průřez názorovými proudy bloggerských diskuzí.

O tom, že já ještě tahám na provázku kačera by se snad dalo diskutovat, o hodnotě slova našich starších spoluobčanů už by se disputace vést neměly.

V dobách, kdy v naší zemi hráli prim Grebeníčkovi předkové, prožívali dnešní senioři své produktivní období. Úplně stejné období prožívá v současnosti nejzastoupenější věková skupina Čechů a již by se mohla pomalu připravovat na otázku svých dětí: "Rodičové, koho jste tenkrát na začátku století volili?" A 60-ti procentům nezbude než povýšeně odseknout. Ti zvídavější se pak možná zeptají: "Jak jste tedy přispěli ke zlepšení tehdejší situace?"

Obávám se, že odpověď rodičů dítka příliš neuspokojí. Tak, jako nás dnes neuspokojuje opožděné cinkání klíči. Leda že by použili osvědčené: "Držel jsem se zpátky, ale nikdy jsem nikomu neublížil!" Už je to tak, káráme za zbabělost a Mašíny označujeme za vrahy. Polovina národa odsuzuje bratry Mašíny a Milana Paumera a 60 procent oprávněných voličů nepřišlo k urnám..jen by mne zajímalo, kde se nachází průsečík těchto dvou obrovských skupin.

Pamětníci nechť mou představu opraví, ale já si atmosféru tehdejších totalitních dní představuji s pomocí současné plynové krize - Rusko utáhne kohoutky a nikdo s tím nic nezmůže - a tento algoritmus převedu do všech běžných denních činností. Je to představa opravdu depresivní.

Představme si, že bychom se teď měli výše zmíněnému problému postavit...Vždyť raději tolerujeme třeba Čunka, než abychom si přidělávali starosti. Ačkoliv, trvalo téměř dva roky, než "rusové" v roce 1991 odtáhli. Čunek a jemu podobní se zdají být mnohem trvanlivější.

Ne, já se starými lidmi nemám žádný problém. Mají jedinou smůlu a to takovou, že byli nanejvýš stejně neodvážní, jako jsme my dnes. S jediným rozdílem - oni za svou odvahu v lepším případě seděli. Pro nás je sezení forma toho nejodvážnějšího vzdoru.