Musím být básníkem, chci-li přijít o iluze?

Během jedné z mých nočních služeb na recepci se mne zeptal šéf, kolik peněz dostanu jako nastupující lékař. Sám si ihned odpověděl: „Tak 25.000, ne?“ To mě úplně dostalo. Nejhorší na tom bylo, že šéf je původní profesí psychiatr, tudíž jsem čekal alespoň bazální míru informovanosti. K napsání tohoto článku mne přimněla jedna velmi neinformovaná diskuze na tomto blogu.

Shrňme si základní fakta. Studium medicíny trvá rovných 6 let a absolvent si s sebou odnáší titul MUDr. (Medicinae Universae Doctor). To zní sice vznešeně, přeložit by se to ale také dalo tak, že novopečený lékař umí od všeho trochu, ale nic pořádně.

Následuje tedy specializace, zakončená atestační zkouškou. Až poté má lékař oprávnění samostatně fungovat a rozhodovat se. Délka specializační přípravy se pohybuje v průměru kolem pěti let. Obory jako kardiochirurgie, neurochirurgie, některé dětské obory zaberou let sedm. To je samozřejmě minimální doba. Ne každému se to podaří stihnout. Během této doby není výjimkou, že si lékař za některé stáže platí.

Jaký je pak rozhodovací algoritmus nás šesťáků, hledajících si místo? Vezmu to „pragocentricky“, neboť to se mne týká a v tom se lépe orientuji.

Jednou možností je zůstat v Praze (potažmo ve všech větších městech v České republice) . Důvody mohou být:

• přeci jen lepší platové vyhlídky do budoucna
• možnost vzetí úvazku v nějaké fakultní nemocnici
• přístup ke špičkové medicínské péči
• partner se nemůže stěhovat
• výhody velkoměsta:-)

Takové místo v Praze má obrovský potenciál, dost to ale stojí...a tím teď nemyslím náklady na bydlení a stravu. Buď budu mít štěstí a dostanu plný úvazek. Spíše mi ale nabídnou takovou "pražskou" specialitu - částečný úvazek + postgraduální studium. Částečný úvazek se může pohybovat od 0 do 0,5. Oboje jsou víceméně extrémy a průměr je někde na 0,2 až 0,3. Je to kolem 3000,- Pracovní doba je samozřejmě jako při plném úvazku (ne-li víc). plus je nutno připočítat čas, který strávíte postgraduálním studiem, za než student obdrží cca 5700,- měsíčně. To je hezké, ale kamarádovi, začínajícímu praktickému lékaři, teď za těchto podmínek doporučili školení, které stojí 6000,-. Nezbývá než čekat, měsíce až roky, než bude úvazek postupně navyšován. Nějaké peníze přijdou i  z nočních služeb. Je-li ale člověk vytrvalý, může dosáhnout i na solidní plat a zadostiučinění v oboru.

Jít pracovat mimo Prahu (či jiné velké město) má také své objektivní důvody:

• zpravidla plný úvazek
• v některých oborech větší přístup k některým výkonům
• nenalezení místa ve velkém městě
• nevýhody velkoměsta

Ano, nástupní plat 14000 - 19000 hrubého. To už je poměrně slušný start. Rodina se z toho sice neuživí, základní potřeby to člověku však zajistí. Bydlet je možno často v lékařských ubytovnách – normální kolej, pokoj o velikosti 16 metrů čtverečních. Problém nastane ve chvíli, kdy máte povinnost, absolvovat třeba tříměsíční stáž na akreditovaném pracovišti (zpravidla velké město). Za to si musíte zaplatit (ne že by někdo platil vám:-) a samozřejmě si sehnat v místě stáže bydlení. No a vyhlídky do budoucna? Plat na úrovni rozváleného, nic neriskujícího a, v porovnání s lékařem, nevzdělaného úředníka.

Takový lékař se může po nabytí praxe zkusit do Prahy vrátit. To ale nepůjde vždy a s každou specializací. Slyšel jsem i názor jednoho špičkového operatéra, že každá klinika má své postupy, kterých se pak při přechodu lékař jen obtížně zbavuje.  Nicméně to jde a v některých oborech (např.všeobecná chirurgie) je tato cesta spíše doporučována.

Když pomineme všemožné kombinace, zbývá nám cesta poslední. A to za hranice. Tato alternativa by snad vystačila na samostatný článek a já mám pocit, že jedinou výhodu lze spatřovat ve výši platu. Nejedná se ale o možnost pro všechny. Většina mých spolužáků, plánujících pracovat v zahraničí, jsou nezadaní jedinci (či velice volně vázaní), kteří nelpí na konkrétním oboru.

V konečném důsledku příliš na výběr není. Přesto já i většina mých spolužáků dychtivě očekáváme nástup do zaměstnání. Těšíme se, jako se těšily generace našich předchůdců, že po absolvování atestace již bude situace úplně jiná. A abych dostál nadpisu článku...iluze jsme již dávno ztratili. Iluzi z přítomnosti má dnes mezi mladými lékaři opravdu jen málokdo. Nezbývá než věřit v budoucnost a já si tuto víru za nic na světě nenechám nikým vzít.