Za 65 let po válce

Víme, která to byla. Naštěstí pro lidstvo, zatím světová poslední. O to větší důvod k přehlídce, která je mnohým trnem v oku. Obzvláště těm, co dokáží napsat pejorativně: "Rusové při přehlídce pláčí".

Název pro tento blog jsem si vypůjčil z ruského filmu "V šest večer po válce." Byl, jako většina filmů a vůbec celá kultura té doby, ideologicky zabarven. Řada těchto děl byla během času podrobena revizi - příslušně podle politiky své doby; takže mám v živé paměti, jak k nám na toto téma promlouvali moji profesoři na vysoké filmové školě v Moskvě, kterou jsem absolvoval.

Verše typu "Bij, Němce, bij..." samozřejmě musely z literatury zmizet, i když jejich autorem byl přední sovětský básník. Nevěřil jsem tomu úplně až do té doby, než se mi dostala do ruky česká knížka, moderní pohádka o tom jak si český Hloupý Honza poradil s fašisty a pohádka končí povzdechem jednoho z hrdinů: "Čert, aby ho vzal" načež někdo jiný opáčí: "Ne, ode dneška budeme říkat - Němec, aby ho vzal."

Je pochopitelné, že takto nacionalistická díla musela zmizet z kulturních dějin - byť tehdy během války nepřítel musel být konkrétně a cíleně pojmenován: obyčejné označení "fašista" bylo tehdy příliš zevšeobecňujícím.

A co já vím, dalo to příslušným ideologům hodně práce, změnit vhodným směrem myšlení lidí v Rusku, kde nenajdete rodinu, kde by někdo nezemřel na válečné útrapy, jak pronesl Medveděv na dnešní přehlídce.

Sám mám v živé paměti, jak jsem byl během studií v 70. letech v kině na jednom německém filmu (jednoznačně pozitivním, tehdy již z "hodné NDR") a jedna stará paní v sále se neudržela a se slzami v očích pronesla na celý sál: "Nechápu, proč jim dělají reklamu, fašistům prokletým."

Tehdy to na mne mohutně zapůsobilo. Ta nacionalistická generalizace, bez schopnosti se oprostit.

Byla to tehdy mnohem důkladnější lekce tolerance a porozumění, než cokoli jiného. Člověk, jemuž kohokoli zavraždili během války, se jen velmi těžko dokáže přenést a ne generalizovat. Proto je třeba přistupovat s porozuměním směrem k ní, směrem k novému Německu i směrem k dnešním generacím.

Články z dnešní oslav 65. výročí v dnešní iDnes psal Petr Štefan.

Na můj vkus jsou jeho dva články s přídechem poněkud pejorativním, neoprostěným z druhého konce ideologického proudu. Zde jsou odkazy na ten první a na ten druhý článek. Pár ukázek:

"Důvody ruské slávy století? Národní hrdost, svaly i budování důvěry" - už to samo o sobě je trochu pejorativně podivné. Stejně tak jako napsat v článku: "Rusové až fanatickými oslavami chtějí přebít relativní nedostatek velkých historických úspěchů". Jaký má autor pojem o historickém kontextu, když může napsat: "Oslavy vítězství ve druhé světové válce, ve které padlo 26 milionů Rusů, jsou největším ruským svátkem. Letos jsou ale ještě monstróznější než obvykle a úřady se postaraly o to, že výročí nelze "přehlédnout"." Politolog bez znalosti historických souvislostí? 26 milionů je mu málo? Byly snad tyto přehlídky někdy něčím jiným než nepřehlédnutelnou demonstrací síly Ruska?

Oč se Petr Štefan snaží? Objevuje Ameriku? Buďme spravedliví, že přinejmenším objevuje spojenecká vojska, poprvé od r. 1945 pochodující na této přehlídce. A spolu s tím objevuje, že jsou na přehlídce zahraniční hosté, včetně Václava Klause... A nejvíce jej upoutá turkmenský generál pojíždějící na koni, který telefonuje z mobilu. Že jízdní oddíly patřily k tradicím ruské armády již od dob 1. světové války a pochopitelně válek napoleonských... to už pan politolog nevidí nebo možná ani neví.

(Prozadím vám v této souvislosti jinou perličku, že při moskevském filmovém studiu Mosfilm býval dokonce speciální jizdní oddíl pro účely filmování, kam dokonce chodili sloužit vybraní vojáci základní služby.)

Stačí si pro srovnání přečíst jak o přehlídce referují "Novinky.cz". A to na rozdíl od pana Štefana referují i o tom, co měl prezident Václav Klaus k večeři. Mnohem věcněji - relativně objektivněji a rozhodně bez pokusu ideologicko-emotivně zabarvovat celé téma.

Přečtení obou Štefanových článků vám mohu jen doporučit. Jestliže si lze totiž s úspěchem někde přečíst jak vypadá soudobá ideologie v praxi (pochopitelně přesně opačná než ta komunistická), pak jsou to oba zmiňované Štefanovy články. Tváří v tvář obětem 2. světové války, jak na Východě tak na Západě, je to opravdu psaní zbytečně pejorativní, psaní více než nešťastné a nebojím se říci, že místy až dehonestující.

Za 65 let po válce...

Mobilfoto: z přímého přenosu RTV-1.