Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 1

Přiznám se, že teprve nyní jsem jakž takž získal odstup od třítýdenní cesty do Thajska a Malajsie, kde jsem působil spíše jako doprovod a delegát, než jako účastník dovolené. Osudu zkrátka člověk neunikne.

Byli jsme něco jako „Čtyři muži na cestách, o kocourovi nemluvě.“ Sečtělejší vědí, že tím paragrázuji knihu od Jerome Klapky Jerome a sice „Tři muži na toulkách...“ což je druhé, byť méně úspěšné pokračování jeho slavné knihy “Tři muži ve člunu, o psu nemluvě“.

Rovnou předestřu, že to celé bude nemluvě o kocourovi. Ten si slastně užíval „letního bytu“ u známých, kam jsme jej umístili během té doby, co my budeme pryč.

Jak se člověk vydává na cesty?

Každý jinak. V našem případě jsme byli čtyři a prakticky každý jsme to pojímali po svém.

1. JÁ jsem věděl, do čeho jdu. Tedy spíš: do čeho jsem byl dotlačen, k čemu jsem byl donucen atd. Na mých bedrech bude vlastně ležet hladký průběh celé „dovolené“ v délce tří týdnů. Budu něco jako delegát cestovní kanceláře, tlumočník, organizátor, rádce a poradce... průvodce, bystré oko i popoháněč... a ve finále i něco jako KPZ neboli „krabička poslední záchrany“. Čekalo mne tedy vše možné, jenom ne dovolená.
2. Andy – což je evropské jméno méno malajského přítele – jel jednak poznat Thajsko a jednak jel domů do Malajsie za svými příbuznými. A nakonec, jel ukázat kus Malajsie i našim dvěma známým, kteří se k naší cestě přidružili. Je pravda, že nikdy se s ním nenudíte, a to i tehdy, kdy potřebuje vaši pomoc, protože je částečně nevidomý.
3. Dva známí – nemá cenu je jmenovat. Jsou to z gruntu hodní chlapi v našem věku. Podstatné je, že v životě necestovali jinak než s cestovkou. Mezi další jejich kladné vlastnosti patří nepolíbenost technikou a tendence řešit vše naposlední chvíli a nebo když už je pozdě. – Jak se říká, užili jsme si to s nimi.

A tak jsme se 7. února 2024 setkali na letišti v Praze, s cílem strávit celkem tři týdny v Thajsku a v Malajsii.

Jak víte, nejsem v cestování žádným nováčkem.

Jen mám pocit, že jednotlivé státy, jejich pasové (a někdy i celní) orgány, letištní přepravci... atd. atd. dělají vše možné, aby vás od cesty odradili nebo ji vám přinejmenším znechutili.

• Kam čert nemůže, nastrčí vízum
• Kam čert může, nařídí:
• - očkování
• - očkování proti covidu nebo aspoň PCR testy
• - povinnou speciální mobilní aplikaci zdravotní
• - povinnou speciální mobilní aplikaci pasovou
• Dále zařídí různou váhu odbavených zavazadel u různých leteckých společností – zejména pokud cestujete jak mezinárodně, tak posléze vnitrostátně...
• Již profláklá bezpečnostní opatření jako „zákaz nožů a nůžek“, „zákaz tekutin“... Povinnost maximálně do 100 ml (1 deci), včetně krémů, konzerv... Léky zabalené v extra uzavíratelném sáčku a u jistého druhu i množství povinné lékařské potvrzené (anglicky), že ty léky musíte mít na palubě
• Zákaz jídla, ovoce apod. někdy, někde, někam
• V neposlední řadě do řady zemí zákaz erotických publikací a pomůcek – což vás samozřejmě popuzuje k tomu, abyste se svobodně projevili a případně něco „provezli“.

A to jistě není zdaleka všechno – vy určitě přijdete na řadu dalších komplikací. A to také nemluvím o tom, co nesmíte vyvážet – např. škeble, korály, písek nebo třeba šálu z tibetské antilopy, kabelky z hadí kůže... nemluvě o starožitnostech nebo platidlech.

Tak co, ještě chcete někam cestovat?

Inu, někdy člověk nechce, ale musí. Asi si klepete na čelo, že se mi nechce cestovat...

V mém případě to není cestovatelských zážitcích, nýbrž dělám doprovod poloslepému příteli.

A někdy si navíc – na jeho přání – zahraji na cestovku. To když k nám dvěma připojí tu našeho kamaráda, tu někoho z rodiny nebo tu nějaké ty známé.

Jako se to stalo tentokrát. Tím tedy došlo k onomu Thajsko-Malajskému cestovnímu dobrodružství.

Opravdu jsem si to tentokrát, jak se říká, užil. I když úplně jinak, než jsem chtěl.

Všechna foto: autor