Vesmírná odyssea 2001 v roce 1968

V pátek 9. března ve 21 hod na ČT2 máte znovu možnost shlédnout tento ojedinělý film. Ohlasy v diskusi mne přinutily reagovat. Tady máte trochu víc o významu filmů a mém pohledu na ně, nejen na "2001".

Jak už jsem psal v minulém článku, měl jsem to štěstí, že jsem si mohl koupit knížku "The Making Of Kubrick´s 2001".

Abych vám řekl pravdu, docela mne v diskusi zamrzela jedna poněkud "dobová" připomínka, že "jsou to prastará sci-fi klišé, které by jinde [rozuměj: divák] přešel bez zájmu". Samozřejmě chápu, že to autor diskusního příspěvku myslel v tom smyslu, že kdo nečetl knížku, bude atributy použité ve filmu považovat za klišé. Nicméně z hlediska dnešního pohledu je klišé snad už všechno. Takhle bychom se ale daleko nedostali!

Jak bychom chtěli potom vnímat třeba dílo Julese Verna... potažmo Karla Zemana podle jeho knížek? Zrovna tak bych mohl pokračovat ještě mnohem mnohem staršími filmy George Meliése, z počátku 20. století, kterými se ostatně Karel Zeman inspiroval vizuelní poetikou ve svém legendárním filmu Vynález zkázy a v několika dalších. Klišé? Ani omylem!

Minule jsem se v perexu zmínil o Svatopluku Čechovi a jeho Výletu pana Broučka do Měsíce: bohužel doba nepřeje vzniku podobných děl. Takže se filmové podoby nedočkáme.

Stejně tak lze vnímat a odsunout do antikvariátu dějin celou sérii úchvatných knížek českého spisovatele, zakladatele modernistické sci-fi, J. M. Trosky. Opět, kdo neznáte, doporučuji zapátrat po díle tohoto českého Julese Verna, jak mu přezdívali.

Paradoxně např. sám spoluautor scénáře legendárního českého filmu Ikarie XB 1, Pavel Juráček, tento film odsoudil, jako dílo politicky poplatné kontextu doby. Přitom - viděno právě dnešním pohledem - už třeba jen diváci o generaci mladší vůbec nějaký politický podtext nevnímali, ale zaujal je především lidský "text" příběhu a kaleidoskop analýzy vztahů lidí dlouhodobě cestujících k jiným světům. Opět spíše film přemýšlející o smyslu lidství než o vytváření sci-fi klišé. Myslím, že kdyby dnešní vědci NASA, experimentrující s dlouhodobým pobytem na cestě k Marsu, si tento film pustili, možná by získali prostřednictvím této umělecké vize řadu cenných poznatků.

A tak bych mohl pokračovat hezkou řádkou autorů, literárních i filmových...

Půjdme li po povrchním pohledu na podobná díla, půjdeme-li pouze po oněch (ano, souhlas, komercí klišoizovaných) sci-fi atributech, tedy rekvizitách, ničeho se nedobereme. Verne cestoval na Měsíc v dělovém granátu, Lem v klasické raketě, dvojice Clark-Cubrick pak v raketě 2001 na způsob raketoplánu; Barroughovu Carther Thorisovi na to stačila obyčejná "telepatie" na způsob teleportace... Co bych pak měl napsat o robotech? O estetice výtvarné podoby raket, kosmických stanic, o vítaných či nevítaných obyvatelích a návštěvnících? O Wellsových Marťanech či Marťanech z filmu Mars útočí? O Wyndhamových zabijáckých rostlinách, o filmových Vetřelcích a jiných příšerách a příšerkách...? A kam bychom se dostali s Robocopem, Já robotem, Terminátorem, atd. atp.? Nebo snad skončíme nakonec u vesmírného autobusu Spaceballs či kosmické lodi ve tvaru, ehm. intergalaktického penisu a la Star Trek a Hvězdné války, ovšem v podání Traumschiff Surprise: Period1?

Takhle bychom mohli hodit na smetiště dějin i Vesmírnou odysseu 2001 a položit si otázku, proč se na ni vlastně díváme?

Ne, ne ne, vážení. Doporučuji se ovšem soustředit v oněch dílech na to hlavní: a sice na myšlenkové hodnoty každého jednoho díla.

A každá doba, ba dokonce každý jedinec si dokáže v myšlenkově bohatých, otevřených dílech najít své hodnoty a cesty. To je právě ten rozdíl mezi klasickými komerčními filmy a uměním. A nebo jako mezi knihou a velmi často její filmovu adaptací.

Kniha a umělecký film ponechávájí naší mysli prostor. Pro přemýšlení, pro pocity, pro možná až filozofické bádání. Komerčně přízemní tvorba má za úkol jediné: za patřičný obolus nám nabídnout emocionální, jednoznačnou, cíleně úspěšnou podívanou, ve které není prostor ani na pravo ani na levo. Osobně těmto filmům říkám "ždímačky na city". Když to domyslím do důsledku, takové filmy mají stejný účinek jako droga: v extázi je nám příjemně (ano lidi se rádi smějí, dojímají i bojí) a jakmile jejich vliv pomine, nastoupí opět pád do drsné reality, mnohdy s následnou kocovinou.

Každé dílo je ovšem poplatné době svého vzniku. Stavu dobového poznání, estetice, kultuře... Nejkrásněji to řekl Jan Werich ve svých forbínách:

"Oni dnes hovoří =o jejich= věku a nazývají to středověkem. A zapomínají, že jejich potomci se ->z jejich<- novověku budou dívat ->na jejich<- středověk a budou říkat no, no no no no. - Všimněte si, jak jsem tolerantní."

Tedy pro toho, kdo to nepochopil, malá konstrukce:

1. - věk, nazývaný středověk z pohledu nás současníků
2. - my, tedy současníci, nazývající náš věk novověkem, který je ale středověkem
3. - pro naše potomky

Takže ono "prastaré klišé", jak se o něm zmiňuje diskutující v souvislosti s Vesmírnou odysseou 2001... nononono. Všimněte si, jak jsem tolerantní. :-)

Samožejmě, že nemá cenu se dovolávat toho, jak bombastickým filmem Vesmírná odyssea 2001 BYLA v době svého vzniku. Natáčela se, pokud se pamatuji, víc jak tři roky. A byl to technicky po všech stránkách nesmírně náročný projekt.

Uvědomte si jednu věc: neexistovala počítačová technika animace. Vše se dělalo opravdu stylem "na koleně". A díky neúnavné lidské vynalézavosti. Řada technických zařízení často sloužila jen k jednomu triku. A jedině filmařská erudovanost, dokonalá příprava a precizní realizace byly zárukou. Bylo v tom víc než jen imaginace tvůrčí, byla v tom i imaginace realizační (podobným géniem byl u nás trikový kameraman Novotný-Mulínek).

Tady na příklad scéna v jámě byla natočena v ateliéru v roce 1966, ale okolní měsíční povrch byl přidán do záběru až o rok později. Dovedete si to představit...?

Mnohé záběry byly dělány trikem tzv. představěného polopropustného zrcadla, takže trikaři pracovali doslova v rouškách, aby ani dechem neposkvrnili povrch.

A práce na některých tricích působí z dnešního pohledu už jen komicky. Na druhou stranu zde byla použita i zařízení na jejichž princip naše fantazie někdy dost dobře nestačí ani dnes.

Kapitolou sama pro sebe pak byla maskérská práce. Zejména v první části - o pravěku. Jak někdo prohlásil, film nezískal Oscara za masky proto, že porota si ani nebyla schopna vůbec uvědomit, že se dívá na lidi v opičích maskách a kostýmech.

Já osobně mám nejraději tzv. pracovní foto odpočívajícího "opičáka", který drží v ústech náústek z dýmky, aby se udržela otevřená opičí ústa a herec mohl relaxovat vlastní čelisti a dýchat. Vypadá to ale dost komicky, že?

[Fotografie "2001" jsou přefoceny z výše citované knihy "Making of Kubrick´s 2001"]

I tohle všechno jsou však "jen" technicko technologické hračky, které s tím podstatným - uměleckým záměrem filmu - mají společného jen to, že bez nich by tento film sotva vznikl.

A je o to úžasnější, když tyto technologie člověk při sledování filmu nevnímá, nepřemýšlí o nich. A soustředí se jen na obsah filmu a u uměleckých snímků i na jejich poslání. To nadčasové, nikoli to prastaré, které bylo možná ve své době objevným, ale postupně se z něho (zejména díky komerčním filmům) stalo v řadě věcí klišé. Na jeho uměleckém prostoru pro diváckou fantazii, na jeho hodnotě mu to však nic neubírá.

Takže ještě jednou: pátek 9. března ve 21 hod na ČT2.

A nakonec pro neúnavné mystiky:

Všimli jste si, že když napíši 2012 a včlením mezi to jednu nulu, dostanu "kryptograficky" jak rok 2001 tak rok letošní...

Není tedy ve skutečnosti rok

20012

?