Co? Kdo? Proč? – To víte, všechno se vyvíjí. A Češi vždy měli své názvy pro určitá jídla mezinárodní kuchyně. Tak jak je to s tím carským?
Už se nad tím kdesi kdosi zamýšlel, nad názvy některých českých jídel.
Ve Francii rozhodně nikdo nezná francouzské brambory. Tam tomu říkají bramborové suflé, alespoň podle filmu Grand restaurant pana Septima, s Louis de Funesem.
Zrovna tak ve Španělsku by na vás asi zírali, kdybyste si chtěli dát španělský ptáček. Ani netuším, zda tento “beef roulet” vůbec znají. A v jaké podobě.
Přitom mi znalci české kuchyně dají za pravdu, že pokud použijete správné suroviny, je to pochoutka srovnatelná třeba se svíčkovou.
Tu také v zahraničí nikdo nezná, většina cizinců si stejně myslí že do toho krájíme svíčky a tak podobně. V lepším případě, že se jedná o večeři při svíčkách.
Nová doba si ovšem žádá nové názvy.
A tak namísto ruského jíme ukrajinský. Tedy boršč. (To se ještě údajně obě národnosti hádají, který je ten boršč pravý.)
Přitom, jak se říká: 9 z 10 strávníků nepozná rozdíl.
A sám jsem taky dneska zatoužil po nějaké lahůdce. Vyhrály to obložené chlebíčky – prý naprosto český unikát, který nemá ve světě obdoby. Jak jsem se nedávno dozvěděl, National Geographic o něm dokonce natočil dokument. Pokud byste nevěděli, tak chlebíčky se anglicky nazývají "open-face" sendvič.
Chvilku jsem také váhal, zda si nemám dát vedle vystavené, lákavě vyhlížející ruské vejce. Ale nakonec jsem si ruské vejce nedal. Ba ani to, pod jehož inovovaným názvem se to prodávalo. Posuďte sami na fotografii. Honem, na honem, ruské vejce přejmenovali.
Zkrátka se nám plete politika už i do kuchyně.
Teď ještě vymyslet, jak to vyřešit s ruským kaviárem.
