Thajsko a Malajsko - tři týdny ve střehu 4

Druhá část našeho dovolenkového pobytu v Thajsku představovala týdenní pobyt v hotýlku na Krabi. Ani tentokrát jsem si nedělal iluze, že bych se zbavil „průvodcovských“ povinností. Ale realita, jako vždy, předčila očekávání.

Krabi je celé pobřeží na jih od Bangkoku. Průvodci cestovek se předhánějí v superlativech. Je pravda, že i nám se zde líbilo... ale neměli jsme tak majetnicko-kořistnický přístup, jak je to v nich často popisováno.

My jsme si našli bydlení sami v Koh Kwang Beach Resort a nelitovali jsme. Řekl bych vám přesněji, kde to je, ale v těch jejich adresách se nikdo kromě nich snad ani nevyzná.

Prostě jsme přijeli k moři se trochu vykoupat a případně to spojit s několika zážitky.

Z letiště jsme měli s hotýlkem (jinak bych to nenazval), či spíše bungalovem cca o 6 místnostech, dojednaný odvoz z letiště. Řidič nás cestou neopomněl nakontaktovat na místní svoji spřátelenou cestovku. A já jsem to vděčně přijal, protože jsem měl o starost méně jak celou partu zabavit. Objednali jsme si zde později půldenní výlet. – Stejně tak jsme později využívali soukromé dopravy známého majitelky našeho hotýlku a vůbec jsme si nemohli stěžovat.

Místo je to úchvatné. Tedy alespoň pro mne – protože tady nejsou žádné velkohotely a tím pádem davy. Náš hotýlek spíše připomínal ospalý domov důchodců po opuletním obědě. Bylo tady totiž oboje.

A po 20 metrech rovnou do moře. Tedy, pokud to moře BYLO, protože tady byl docela velký příliv i odliv. Ale pohledy stály za to. Mimochodem, všimněte si na fotografi těch schůdků. Vedly právě na cestu, na kterou se díváte na předcházejícím foto a na druhé straně hned pod schody začínal písek pláže.

Místo je to opravdu nádherné. A také nejbližší okolí, kdy jsme měli pár kroků do mini centra se supermarketem (ten jsem ovšem zapomněl vyfotit).

Zážitky se nám postupně hromadily; pochopitelně nejprve v jídle.

Jedli jsme 20 m od hotýlku a 20m od moře. Co si člověk může přát hezčího? Snídaně jsme měli soukromé „u thajských sousedů“, naopak obědy a večeře v nejbližší místní plážové restauraci, jen asi dvakrát jsme vyrazili jinam.

Jak někdo vyslovil minule přání, že Thajsko je o jídle... pro mne, bohužel nikoli. Musím jen opakovat, co jsem napsal minule:

„...bylo docela těžké popřekládat jídelní lístky všem třem: tedy v prvé řadě pochopitelně poloslepému příteli. A pak dvěma známým. Ti si osvojili poněkud nevybíravý zvyk. Listovali jídelním lístkem a když jsem byl v nejlepším předčítání nabídky pro přítele, ozvalo se: „A co je tohleto?“ – Servírka přišla netrpělivě v okamžiku když už všichni měli vybráno kromě mne a tak jsem po celou dobu zájezdu vždy píchl prsten na nějaké obrazově přijatelné jídlo a modlil se, aby mi to nespálilo jazyk.“ (Měl bych dodat, že známí vůbec nemluvili anglicky.)

A tak moje první jídlo na Krabi bylo... fishs and chips. Co vám mám povídat.

Ale máme i jídelnější zážitky. Tedy někteří. Já jsem - opět ze zoufalství a časové tísně – jedl asi třikrát špagety a la carbonara. Jakkoli byly chutně upravené, thajské jídlo to nebylo. Někdy jsme seděli i pod fialovým světlem a to pak barevnost thajského jídla byla o to zvláštnější.

Nicméně, uznejte, že celé posezení bylo docela romantické.

Výjimkou z jídelního lístku bylo, že jsem objevil mexickou restauraci. Sedli jsme si tam ve třech. Obsluha se uvedla tím, že jí vyklouzlo z ruky mochito. Kolegovi se naštěstí nic nestalo a my jsme si pak přesedli k jinému stolu. Co si dali ostatní, už nevím, ale já si dal tzv. meze, neboli kousek od všeho. Na zdejší poměry, naznamení jisté exotičnosti, zde bylo relativně draho.

Měli jsme i jiné zážitky. V části pláže byl zelený domek a v něm nabízeli manikúru a masáže. A protože přítel je masér, konečně jsem ho po letech přemluvil, aby si aspoň tady, na dovolené, nechal udělat manikúru. – Nebyla to ovšem „velká“ manikúra, nýbrž taková ekvilibristika se štípačkami. Čímž chci říct, že lazebnice se uměla ohánět, byť to bylo celé trochu zjednodušené.

No, lazebnice. Kdo na to – na rozdíl ode mne – máte oko, tak jste jistě pochopili, že lazebnice byla „ladyboy“. Posléze jsem se rozhodl, že si nechám udělat manikúru i pedikúru i já. A když jsem pak řekl, že si uděláme společné foto, „lazebnice“ se na mne doslova vrhla, že jsem měl co dělat. abych se odtáhl – a v tu chvíli jsem stiskl spoušť! – Lazebnice zde nebyla jediná „ladyboy“. Stejně tak to byl/a náš/e vrchní servír/ka – což můžete rovněž posoudit.

No a pak nastal hlavní bod našeho obytu na Krabi – výlet. Známý totiž prohlásil, že se chce projet na slonu. Že to ještě nikdy nezkusil a tady je šance. Blahořečil jsem osudu, že jsem měl po ruce vhodné letáky. Jízdu na slonu nabízel jen jeden program z nich. Spolu s jízdou na kajaku a s návštěvou ananasové farmy. Objednal jsem to na následující den, netuše, co nás všechno čeká.

Řidič se dostavil přesně a my jsme vyjeli – nejprve kajakovat. Tedy ostatní. Já pod záminkou, že mám minikameru a nechci ji namočit, jsem se držel na břehu. Pravda byla ovšem jinde – bál jsem se následného vystupování z kajaku. Styl výstupu známého mi dal za pravdu, že jsem udělal dobře, když jsem se tomu vyhnul. On se pouze vyvalil (soukromé video se mi povedlo). Ale já jsem si byl jist, že bych do té vody zahučel. Nic takového! A tak trojice vyjela beze mne. I tak se bylo na co dívat, jak můžete posoudit.

Následovala návštěva ananasové farmy, jak sliboval leták. Byl to spíše takový určitý „zábavný“ moment. Popojeli jsme od loděk nějakých 100 metrů, pak řidič zastavil. Stáhnul okénka, načež prohlásil: „Ananasová farma“. A po 10 vteřinách jsme jeli dál.

Měl pravdu. Byla to ananasová farma. Až na to, že... posuďte sami:

Z řidičovy strany to vyznělo jednak jako špatný vtip, jednak jako zlomyslnost. Protestovat jsme ale nemohli. Měl splněno. (Pravdou je, že jsme u loděk dostali ochutnávku ananasu zdarma.)

Zapálilo mi to a nedal jsem se. Začal jsem listovat na YouTube a po malé chvilce jsem mu přehrál:

Řidič tak trochu nechápal. Načež se mu dostalo vysvětlení, ale moc pobaveně se netvářil. Zato naše čtveřice se zasmála od plic. Morálním vítězem jsme tedy byli nakonec my.

A pak jsme se nezadržitelně blížili k vrcholu našeho výletu – k sloní farmě a k jízdě na slonu. Tu si vyžádal jeden z oněch dvou našich známých, že je to jeho životní sen.

Že to bude ale i moje životní jízda, jsem netušil. A o tom příště.

Všechna foto: autor
Foto známých: s jejich svolením