Taky se zlodějům přímo podbízíte?

Nejen teď, v čase vánočním, ale kdykolivěk. A hlavně: nemusí se vždy jednat jen o otevřené kabelky, na odiv vystrčené peněženky apod. Připomněl mi to celé jeden dnešní rozhovor v tramvaji.

- No, víš, je to ohromná věc,- poučoval nade mnou v tramvaji jakýsi mužský hlas. Z intonace čišelo radostné sebevědomí a taky trochu mužská samolibost.

- Vážně? - ozval se pro změnu o něco mladší ženský hlas, jak jinak než obdivně.

- Jasně. Já teď prakticky nepotřebuji v počítači hard disk, - pokračoval sebevědomý muž. - Všechno mám na "íklaudu", - dodal vítězoslavně.

- Jéééé,- nepřekvapila mne ženská reakce. Asi tak nějak musela zareagovat Eva v Ráji, když jí Adam prozradil, že mu pro její zrození vyoperovali žebro.

Vzhlídl jsem nenápadně ze své sedačky na ten páreček od hry, kterou jsem "pařil". On, asi tak čtyřicátník na vrcholu své samčí repodukční křivky. Ona, něco málo po třicítce, stale ještě atraktivní, i když už rozvážná a zkušená. Být Pánem, Bohem, stvořil bych Adama a Evu právě v tomhletom věku.

- A co víc, - natřásal dál "Adam" své peří před "Evou", - mám to i přístupný přes mobil. Dostanu se ke svým souborům, kdykoli chci. Pochopitelně, - prohlásil triumfálně, - všechno to mám zaheslovaný. Tím se k tomu dostanu jenom já. - Prohlásil to s hrdostí lovce, který právě vyznačkoval svůj revír. A hlavně, s pocitem, že správně zasekl udičku do té rybičky, která mu doslova visela na rtech.

- No to je fantastický, - pronesla obdivně "Eva". U ní jsem měl pro změnu pochyby, jeslti svoji naivitu trochu nehraje a jeslti ve skutečnosti není ona tou lovkyní.

- Jo je to tak, je to naprosto v bezpečí, - dodal počítačoznale "Adam".

A já jsem si v tu chvíli pomyslel něco o bezbřehé naivitě. A hlavou mi probleskly některé mé obzvláště vypečené zkušenosti. Jako, že mi třeba jeden kolega z jedné bývalé práce před mnoha lety nepřetržitě špehoval soukromí, co píši na monitor, a který mi pak i vyhrožoval, že mne digitálně zlikviduje, neb se dokáže dosat do centrálních evidencí apod. Podvědomí pak automaticky přeskočilo na dvě situace, kdy jsem byl fyzicky okraden. Nejprve se jednalo o peněženku - nátlakovým způsobem našich zahraničních zakavkazských hostí v metru. Pak to byla oblíbená čepice spolu s "peněženkou", ve skutečnosti s pouzdrem, kde byla "jen" mini nabíječka a sluchátka. Byla to moje chyba, že jsem si s otevřenou kapsou stoupl vedle méně přizpůsobivé ženštiny snědé pleti.

V obou případech to ještě dopadlo pro mne dobře. V prvém případě se peněženka našla ještě na téže stanici metra v koši, spolu s doklady a stokorunou. Zmizela pouze dvoustovka - jiné bankovky tito zloději evidentně neznali. V druhém případě byla ke kdysi ztracenému mobilu Osudem nyní přiřazena i ta nabíječka. A navíc mne těšilo škodolibě, jak asi musela dotyčná parta prskat, když zjistila, co za braky mi vlastně ukradli, protože i ta zimní čepice už byla v podstatě velmi vytahaná.

Pokračující chvástání se "Adama" mne vrátlo z myšlenek zase zpátky do tramvaje.

- A víš co je na tom skvělý? - dožadoval se dalšího obdivu.

"Eva" pochopitelně nevěděla.

- Že tu mám i program, kterým se dostanu na plochu počítače. Doma! - triumfoval.

"Eva" už jen obdivně mlčela. A oči měla rozšířené údivem asi jako Květa Fialová v Hříšných lidech města pražského.

"Adam" teď byl na vrcholu blaha: - Prostě mi pořád doma běží počítač a dostanu se na něj odkudkoli! -

- A kdokoli, - pomyslel jsem si v duchu. - Stejně jako ty Tvoje zaheslovaný soubory. Netvrdím, že je prolomí nějaký začínající hacker, ale vládní profesionálové v případě potřeby kdykoli. Od toho přeci icloud i vzdálený přístup vznikl, abychom byli všichni pěkně pod kontrolou... v případě potřeby. -

V tu chvíli by se asi románově slušelo, aby "Eva" omdlela blahem a obdivem do náruče svého "Adama". Ale já jsem tu dvojici dál už nesledoval. Vystoupil jsem z tramvaje a pomyslel si něco o bezbřehosti lidské naivity. Svojí i cizí. A jenom, poučen, jsem si znovu projel v paměti poučku, že sdílení svých dat či otevřených kapes používam jenom tehdy, když mi vlastně na jejich obsahu zas až tak nezáleží.

Nicméně, zlodějům raději nenadbíhám. Ani kapesním ani internetovým.