Škrtám další kavárenskou legendu ze svého itineráře.

Občas se vydám Prahou, abych si udělal obrázek o současných restauratérsko-kavárenských podnicích. Připravuji se tím pro případné zahraniční návštěvy. Bohužel, před pár dny jsem škrtl další legendu - Myšáka.

Kdo nevíte, jedná se o legendární prvorepublikovou rodinnou cukrárnu rodiny Myšákových. Proto tedy cukrárna nemohla ani nést jiné jméno. Tím spíše, že za starých časů zejména restauratérští páni podnikatelé byli bdělí pověsti svého jména a tak podnik snad ani nemohl nést jiné jméno než jejich.

Namátkou připomínám lahůdky U Paukerta nebo pivnici U Fleků.

Cukrárna Myšák je na své adrese ve Vodičkově ulici od roku 1911... a zbytek historie se dozvíte na stránkách cukrárny. Dnešní cukrárnu už neprovozují Myšákovi, ale velká česká firma, která se specializuje na dorty a zmrzliny.

Jako milovník dobrých sladkostí jsem si nemohl tuto cukrárnu nechat ujít - a konečně jsem se do ní dostal, když jsem hledal, kam případně na kávu a dort po malém slavnostním obědě, který mne čekal o den později.

Bohužel, z tradic Myšáka zde zůstala jen ta fasáda a obložení interiéru.

Hned při příchodu vás uvítá interiér, jako byste se skutečně ocitli někdy aspoň ve 30. ne -li dokonce 20. letech. Honosný lesk je tu vidět na první pohled. Dřevěné ostění, křišťálové lustry, luxusní pult se zákusky.

Bohužel, tím celá podoba s honosností První republiky končí.

Hudební atmosféru tady vytváří jakási moderní minimalistická hudba. Za pultem stojí znuděný mladík, kterého víc než vy zajímá smskování s přítelkyní. Nicméně, jakmile se usadíte, jde mobil stranou a hned je u vás. Po krátké domluvě si prohlížím výběr zákusků, Mladík má přehled - tady jsou "cheese caky" a tady dorty... 

Zkusím větu "Co byste mi doporučil?"

Na jeho doporučení si objednávám čokoládový dort s banánem a pochopitelně kávu.

Hosty kavárna zrovna nepřekypuje. Staré časy u vedlejšího stolku dotváří jediný další host: starý pán, který skutečně vypadá jako by si sem odskočil z 30. let. Toho jsem pochopitelně nevyfotil, ale jeho místo po jeho odchodu ano,

Je smutné, že v tak honosné kavárně nejsou aspoň trochu honosné způsoby. Když starý pán odchází, opakovaně se nemůže dostat do kabátu. Obsluhující mladík drtí mobil, namísto aby si hleděl byť odcházejícího hosta. Zaplaceno už má, tak co! Svědomí ani ruka by mladíkovi neupadly, kdyby tomu starému pánovi pomohl. V okamžiku kdy mám chuť se nabídnout sám, pánovi ruka konečně vklouzne do rukávu a pán odchází.

Nikoli však já. Ochutnávám dort a konstatuji že - což je poměrně málo známo - i cukr je výborným konzervantem. Namísto čokoládového krému bych skoro řekl, že to není krém, ale zahuštěné mléko s čokoládou... Čokoládová krusta na dortu je naopak neuvěřitelně tvrdá. Nevím jak si kdo představoval, že ji host bude jíst. Klasickým seknutím krustu oddělit nelze, zatlačením začnete z dortu vymačkávat krém. Nakonec zasunuji kousek krusty mezi jehly vidličky a krustu odlamuji. Elegance na nule.

Vůbec mi přijde, že ty dorty jsou dovezený výrobek z "továrny" na dorty. Konzervační lárky z nich nenápadně čiší díky jejich stálé svěžesti,

Káva dobrá, na přeslazeném zákusku si tedy moc nepochutnám a minerálka na podzimní dobu poněkud přechlazená.

Po zaplacení se rozhodnu prozkoumat i první patro, kde je podle mladíka větší výběr.

Především, opět skoro prázdno, nepočítám-li jednoho mladého bonvivána a jednu dvojici u okna. Také obsluhující personál je početnější. Číšník a číšnice v rohu u kasy se sklánějí nad účty a o čemsi diskutují. Na mně nemilosrdně vystrkují pozadí a nezdá se, že bych je nějak zaujal.

Pokus o atmosféru ještě doplňuje reprodukovaná hudba z 30. let. Zvukové zařízení tady nemilosrdně dře jedny z prvních nahrávek hudby té doby. Ale ani remastering nezachránil otřesnou zvukovou kvalitu nahrávek. Šumot a praskání jsou sice vyčištěny, ale nezastře to onen kvákavý zvuk nedokonalého mikrofonu, s nevyváženým doprovodem orchestru (tehdy se zpočátku natáčelo vše najednou a rovnou do matrice pro gramofonové desky).

A větší výběr dortů? Nu, neřekl bych při pohledu do pultu se zákusky a poháry. Ale vedlejší vitrina s otáčecími panely u okna (zřejmě nabídka pro místní ptactvo neb nikdo jiný do prvního patra nedohlédne) plná dortů je´a je jich docela dost. Počítám, že jde o stejnou výrobnu.

Pořizuji foto, které právě vidíte a proplétám se z té podivné cukrárny do bezprostředně mramorově moderní pasáže Myšák... a nevím co je pro mne větší šok. Zda cukrárna nebo pasáž.

Každopádně, tady mne zase hned tak neuvidí,