Škola základ života

platilo nejen ve filmové komedii z r. 1938. Rád bych Vás pozval k filmu, který vaší pozornosti určitě neunikl. Přesto si myslím, že "stojí za to" jej shlédnout znovu - pohledem dneška.

Škola základ života

Študácké filmy vznikly ve filmovém rozkvětu 30. let celkem tři. Drama Před maturitou (1932) podle Vladislava Vančury a podle knížek Jaroslava Žáka úspěšné komedie Škola základ života (1938) a  Cesta do hlubin študákovy duše (1939). Získaly si nesmírnou diváckou popularitu napříč generacemi a mnozí je mají v oblibě ještě dnes.

Čím to je, že jsou pro nás stále chytlavé tyto filmy, staré bezmála 80 let?

Každé umělecké dílo je odrazem své doby a filmové o to více, že zachycuje (jakkoli stylizovaně) reálie své doby, ale i mravy a kulturní svébytnost. Nejinak je tomu v oněch študáckých filmech.

Co nás v porovnání s dneškem na první pohled ve filmu Škola základ života zaujme, je určitá lidská noblesa a důstojnost.

Ačkoliv tehdejší gymnaziální školský ústav poskytoval vzdělání mladým lidem od nějakých deseti do 18 let, netrpěly se žádné výstřelky.

Profesoři měli úctu, o které si většina těch dnešních může nechat jen zdát. Měli také autoritu a mnozí byli ve svém oboru značnými kapacitami.

Sám jsem ještě v 70. letech zažil na gymnáziu dva takové profesory latiny a češtiny, "ze staré školy". Věřte mi, bylo to diametrálně znát. V přístupu ke studentům, k úctě k předávaným znalostem a také s jistým zájmem o to, zda si jeden každý student osvojil patřičně látku. A pokud ne, nenechali jej v tom beznadějně plavat, ale snažili se mu přinejmenším radou pomoci zvládnout studium... pokud měl student zájem a nenechal si beznadějně ujet vlak.

Toto právě bylo klíčovým motivem filmového drama ze studentského prostředí Před maturitou. I tady však film končí pozitivně, s nadějemi do budoucna, že není nikdy nic tak ztraceno, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Studenti v těchto filmech 30.let se oblékali v dnešním měřítku téměř jako do společnosti a bez výrazných výstřelků. Jakkoli i tehdy byly silné stavovské a existenční rozdíly; nenašli jste nikoho vysloveně oblečením odfláknutého nebo naopak.

Rodina a rodiče měli také nemalý zájem na tom, jak jejich potomek prospívá a korigovali mu nemilosrdně jeho zájmy, pokud bránily zdárnému studiu. Rozhodně to nebylo předhánění se v povrchní prestiži, např. jako dnes: čí rodiče mohou koupit svému miláčkovi lepší mobil, kdo pojede na lepší prázdniny apod. Zejména rozdílná byla ovšem morálka doby. A také vztahy mezi žáky a studenty. A jejich starosti i radosti.

Podíváte-li se na film Škola základ života dnes, spíše se pousmějete nad problémy, které zde studenti řeší - zejména pak poněkud útrpný úsměv vyvolá zápletka filmu.

"Neuctivý studentský časopis Řev septimy napsal kdosi ze septimánů reálného gymnázia v Přívlakách a šplhoun Krhounek ho předal třídnímu učiteli. Časopis vzbudil v profesorském sboru pozdvižení, protože humorně pojednával o jednotlivých členech profesorského sboru. Zatímco mladý profesor Bartoš i starý moudrý pedagog Gábrlík dokázali přejít celou věc s humorem, jiní, jako třeba třídní učitel Lejsal nebo češtinář Holísko, zahájí v čele s ředitelem školy zuřivé pátrání po viníkovi, jehož přiznání se stává podmínkou pro zrušení zákazu účasti na středoškolském sportovním turnaji."

Film je skladbou řady epizod veselých i vážných ze života studentů a profesorů. Snad nejpolupárnější je Peškova "Muška jenom zlatá" ať již přednášená při zkoušení za katedrou nebo tamtéž parodovaná.

Kaskáda žertíků, pravda, zde není tak rozpustilá jako v Cestě do hlubin študákovy duše. "Cesta" však vznikala již v době německé okupace a bylo potřeba trochu "přitlačit" v humoru, aby se ulehčihlo divákům v tak těžké době.

Ale určité vnitřní prinicpy zde jsou společné. 

Studenti projeví kolegialitu, smysl pro partu a mají i snahu jeden druhému pomáhat. V doučování, v zájmech, v osobním životě... A jsou ochotni být nápomocni i profesorům. Netrpí ale donašečství, šplhounství apod. Jistě namítnete, že mnohé bylo filmařsky či literárně přizdobeno, zidealizováno. A nelze s tím než souhlasit. Na druhou stranu:

Zabrousíte-li se dnes na na příklad na youtube, záběry "zábavy" dnešních studentů laborují na hranici i za hranicí lidské důstojnosti, morálky, etiky a celkově lidských vztahů. Rvačky, šikana, podrazy... nakonec i útoky na samotné učitele - to vše je zde zaznamenáno prostřednictvím mobilů, je i pravidelně mediálně propíráno.

Podívejte se na film

Škola základ života

22. 8. 2010, 17:55 - Nova

Film, ČR  (1938), 95 min

a zkuste si navíc sami pro sebe porovnat, jaká byla ta vaše škola a studia, jaké je mají v dnešní době případně vaše děti nebo děti vašich známých. Bude to bezesporu zajímavé srovnání.

A ne, prosím, nevolejte po starých zašlých časech. Ale krom toho, že se při filmu možná dobře naladíte i pobavíte nad hereckými výkony (není bez zajímavosti, že "septimánovi" Ladislavu Peškovi bylo v té době již 32 let!), zcela jistě najdete v tomto filmu i inspiraci pro dnešní dny a možná i morální posilu.