Proč bych měl psát o tom samém, co ostatní?

"A pro které je to noviny?" ptal se Werich: " No to je jedno." - Tak zvaný demokratický tisk prakticky opisuje jedne od druhého,  jak témata, tak i názory, o zdejších blogerech nemluvě. To nemáme na víc?

Asi nemáme.

Je to honba za "pokladem", za senzacemi, o paparazzi nemluvě. Případně jde o politický mediální proud (dřív se tomu říkalo štvanice), který se veze po jedné vlně. Pluralita názorů se nenosí neb "nebudeš vyznávat Boha jiného".

U těch hlavních tzv. událostí se zprávy  a "senzace" vyrábějí snad přes kopírák. Aktéři mají rozdané role předem, jak v antické tragédii. A nikdo si netroufne říci jako kdysi: "Jdi, Huse, jsi volný!" (vzpomíná "osvoboditelův" syn Václav Vydra)

Pokud si někdo dovolí říci něco jiného např. v diskusi, vrhnou se na něho ostatní jako sršni. Okamžitě je označován a častován přídomky. Do volů, debilů a kreténů se zde nadávat nesmí. Zato velmi rychle dojde na nadávky jako komunista nebo fašista ...až se člověk posléze nestačí divit, kdo všechno že to vlastně píše. Kultura projevu a diskuse je zredukována na urážky na úrovni pisoárů čtvrté cenové.

A zase je to jenom stejné.

Žádné argumenty, žádné informace... "Nesouhlasíš, jsi ošklivé kačátko!"

Projděte si dnešní články v tisku, diskusi pod nimi a stejně tak u blogů. Víc nemusím vysvětlovat.

Horší je na tom, bohužel, jedna věc.

Mizí pluralita názorů.

Vše je podřízeno jakémusi podivnému diktátu jednoho názoru.

Spolu s tím se vytrácí tolerance, respekt.

Nastupuje diktát autoritářství a egoismu.

A jednotvárnosti témat.

Naštěstí si toto mnoho lidí uvědomuje.

Zejména mezi blogery se jaksi občas projevuje nechutenství zabývat se nejomílanějšími událostmi a názory. Vědí, že se k tématu mnoho zázračnějšího, originálnějšího či novějšího, říci nedá. (Samozřejmě, že i zde najdete sdostatek těch, co se potřebují utvrdit sve své názorové jednostrannosti, mnohdy hraničící až s agitkou. O nich ale nestojí zavádět řeč.) Pokud tedy nepřeklopíte nenávist celkovou třeba v nenávist ke konkrétní osobě, shodně nesdílející "správný názor". Jiným stačí upnout se na místní politiku a lokální problémy. Pak jsou vyznavači problémů osobních... a pak ten "zbytek". Zážitkáři, požitkáři i  prožitáři, nadšenci, kteří chtějí jediné: psát o svém tématu, které je rozhodně jiné, než to co vám právě "nadělá" do karmy na blogu.

Dík patří jim, protože díky nim není internet taková nudná šeď.

A "obhajovatelé správné pravdy" by si měli dát závazek: aspoň každý pátý blog na zcela jiné, pokud možno pozitivní téma. Čtenosti i čtenářovosti blogů by to jen prospělo.

A názorná ilustrace na okraj:

Představte si, že by naopak všichni fotili jeden a ten samý strom. A pořád jen ten jeden. A byla by tu skupina lidí, která by tvrdila, že fotit jej lze jen se zelenými listy a za slunečného počasí...

Naštěstí tohle po nás nikdo nechce. Alespoň zatím.